Zn. Hledám práci

Po nedávném padáku z práce, kdy ze mě šéf udělal obětního beránka. (Pořád si nejsem jistá, zda být přirovnáním k beránkovi uražená nebo polichocená.) Stojím před zásadním dilematem a to je, čím zaplatit účty.

A i přes to, že naturálie by mi zřejmě v řadě případů prošly, já jsem konzerva a raději bych se dala cestou peněz. A ty se musí vydělat. A bohužel, prací.

 

Dobrá zpráva je, že jsem copywriter a správce sociálních sítí a jsem dobrá. Mám 10 let praxi, spoustu zkušeností a navíc jsem fakt milá, ochotná a spolehlivá.

Méně dobrá zpráva je, že se neumím prodat a nesnáším hovory o penězích, takže i když svoji hodinovku mám a vzhledem k mým zkušenostem je i dost nízká, tak je mi to k prdu, protože si jí neumím před klienty obhájit a hlavně si neumím najít klienty.

 

Po začátek bude dobré si vydefinovat, co vlastně chci:

1. Chci řešit sociální sítě – strategii, obsah, grafiku… 
2. Nechci dělat v agentuře, to v žádném případě.
3. Nechci dělat v korporátu – děkuju, stačilo mi.
4. Nesnáším nejistotu života na volné noze.
5. Potřebuju volnost.
6. Potřebuju kolektiv.
7. Chci více zdrojů příjmu.
8. Chci tvořit, žít (a cestovat).
9. Potřebuju alespoň 50K čistého.
10. Potřebuju tvořit a být kreativní.

No, i když mě život na volné noze děsí i po asi osmi letech, pořád to vypadá, že je to pro mě ta nejlepší cesta.

Takže, volky nevolky, vracím se po 2 měsících na volnou nohu. Takže, potřebuju klienty. Ideálně alespoň 5 po 10K.

 

Kde je vzít?

1. Linkedin – oslovovat hlavouny z firem a nabízet jim své služby.
2. Registrovat se navolne noze – tohle nakoplo kariéru hodně lidem
3. FB skupiny- bohužel velká koncentrace mladých, hladových a ve většině případů i nekompetentních. To ale klienti často nepoznají. Jdou po nejnižší ceně a za 200 Kč/h fakt nefunguju.
4. Registrace na Freelance – možná vyhozené peníze, ale za pokus to stojí
5. Poptat se známých – do toho kroku se mi moc nechce, nechci aby ostatní věděli, že jsem v potížích
6. Externí spolupráce s agenturami – nelíbí se mi představa, že mě někdo “pase”, ale zase by to byly jisté peníze.

 

Je čas na plán!

Sice jsem dostala povel “nestresuj se, buď v klidu” a vyžahla půl flašky bílého vína, ale pořád se mi ta nejistota moc nelíbí. potřebuji mít plán činnosti. Sice ho budu pořád posunovat, ale potřebuju znát směr. Takže jdeme na to.

První květnový týden, jedu do Itálie. A kašlu na všechno. Miluju jižní Itálii a jezdit s M. a letos jsem ještě nikde nebyla. Takže jedu. Ale nezapomenu ani na práci. Takže:

• oslovím 100 lidí na LinkedIn
• registruju se na freelance
• napíšu chytrý post na linkedin
• registruju se na volné noze

 

Druhý týden:

• zhodnotím aktuální stav
• oslovím jednu “kyselou” agenturu, se kterou bych docela ráda spolupracovala
• poptám se kluků, se kterýma občas spolupracuju, jak na tom jsou
• pokročím s mým projektem Zelený investor

 

Třetí týden si zatím netroufám plánovat, každopádně doufám, že zaznamenám nějaké výsledky z předchozích kroků a už se budu věnovat i práci pro klienty. Ale uvidíme.

 

Teď si s tím vínem přijdu hrozně povzneseně, takže by to chtělo i nějaké moudro na závěr. Takže jak pravil Brumbál: ”

I v největší temnotě se skrývá alespoň malá jiskřička naděje.

 

A já k tomu dodávám, že všechno zlé je pro něco dobré. Já si díky tomu připomněla kvality tam, kde už jsem je přestávala vidět. Na druhou stranu o to složitější a bolestnější vše je, ale o tom nikdy…