antea.blog.cz

“Vedoucí” mé směny

Začneme pozitivně. “Vedoucí” mé směny má teď týden dovolenou. Z práce zase na okamžik stalo místo, kde se dá celkem v pohodě existovat. Až se příští týden vrátí přijde s ní nikoliv zákon, ale peklo, neboť moje “vedoucí” je neskutečná kráva. A ano, tímto označením opravu urážím, ale nikoliv tu ženskou, ale to ubohé mírumilovné zvíře.

Jistě, mohla bych to napsat slušně. Něco jako “vedoucí” mé směny v nejmenovaném obchodním řetězci je neurvalá. Uřvaná a sprostá osoba, opojená představou své vlastní důležitosti s nulovým slušným vychováním. Navíc je ještě ke všemu dost hloupá.
Jenže, když napíšu, že je to kráva a upřesním to na neskutečně blbou krávu, většina lidí to pochopí stejně. A já ušetřím čas.
A proč si myslím, že ta osoba ze všeho nejvíce potřebuje pořádně proplesknout? Mile ráda uvedu hned několik příkladů:
První příklad pochází z mého prvního týdne v práci. Byl poměrně náročný den, chodilo hodně lidí a já jen taktak stíhala doplňovat sýry a prodávat uzeniny, saláty a do toho ještě zvládat buzeraci “vedoucí”. Po skončení směny jsem se ploužila do schodů a najednou na mě začala, z ničeho nic, o několik schodů pode mnou ječet ta ženská, jako by to bylo pokračování nějaké hádky “a budete se učit péct a dělat uzeniny, to teprve poznáte zač je toho loket..!” Nechápala jsem a upřímně mi nestála za tu námahu, co by mě stálo otevřít pusu a odpovědět.

O pár dní později

O pár dní později si vymyslela, že mě začne učit péct. Do té doby ze sebe dělal dokonalou, jak to zvládá a že pečení je strašně složité… Moje zaškolení proběhlo tak, že mě odtáhla ke košům s pečivem a v rychlém sledu na mě vychrlila názvy cca 25 druhů pečiva. Některé druhy vypadaly více méně úplně stejně. Pak se běželo k troubě, ta má celkem 12 programů a na každý se může péct něco jiného, následoval opět proud jeku, kdy na mě chrlila desítky možných kombinací. Další zastávka byla opět u košů, kde na mě začala štěkat různé kombinace, co s čím se může dávat do koše. kolik čeho se může napéct, kolik akčních, kolik nejvíce prodávaných kusů a které to jsou. Kolik nejméně prodávaných kusů… apod.
Do kdy dopékat sladké a do kdy slané pečivo. Jak vypadají odpisy, co se dělají na závěr dne. Jaké pečivo se posílá zpět do pekárny a kolik. Které pečivo se odepisuje, co vyhazuje a co se dává do kanceláře… Celá tato hysterická scéna (protože jinak její zaškolování nelze označit) trvala dvě hodiny, bylo by to kratší, ale prokládala to výkřiky typu: “Zítra pečete úplně sama… Já vám nepomůžu… Musíte do toho spadnout sama jako já…!” (což mimochodem nebyla vůbec pravda. Dozvěděla jsem se, že její zaškolování trvalo skoro celé dva týdny a ne 2 hodiny a šlo jí to tak dobře, že ji chtěli vyhodit pro neschopnost).

Nervy na pochodu

Ten den jsem odešla domů s třeštící hlavou, plná negativních pocitů a úvah, zda by nebylo lepší dát výpověď rovnou. Nebo se alespoň hodit marod. Nakonec jsem neudělala ani jedno a tak, když jsem po dvou dnech volna přišla do práce, zažila jsem nejhorší pracovní den ve svém životě. Začalo to hned ráno.
Protože půlku věcí mi ta ženská neřekla a půlku z toho, co na mě řvala před těmi dny jsem buď vůbec nezaznamenala nebo se mi to za ty dva volné dny vykouřilo z hlavy. Opravdu velice chytré, zaučovat někoho, před volnem. Celý den na mě přes půl obchodu ječela rozkazy a obvykle alespoň pět najednou… Když jsem nevěděla, kde je ve skladu rampa, byla jsem nepozorná. Za celou dobu co tam pracuju jsem o rampě neslyšela a ani jsem tam nic nepotřebovala. Za to, že nevím kde je razítko na 50% slevu, které jsem nikdy ani neviděla, jsem dostala rovnou vynadáno.
Neschopná vedoucí

Rozumné argumenty nemají cenu

Nějaké argumenty, že mi dala na starosti sýry, tak se starám o sýry a ne o to, co dělá ona byly jako házet hrách na stěny (a i ten by na stěně zanechal alespoň šmouhu). Pak si vedoucí vymyslela, že je potřeba vytřít chlaďák.
Ten chlaďák je velký jako menší místnost a je v něm -20°C. Takže párkrát přejedete hadrem a on vám začne přimrzat k podlaze a protože jsem se ten den zaučovala na pečení musela jsem to vytírat já (vidíte v tom logiku?) Snažila jsem se to v tom mrazu vytřít asi 15 min, než se uráčila přijít a ukázat mi, jak na to. Pointa byla, použít hodně namočený hadr bez koštěte. Plácnout hadrem, aby teplá voda trochu rozpustila led, já se dostala k bordelu a rychle ho mohla vydrhnout… Když vypadla, šlo to o něco lépe, ale pořád to bylo hrozné. O půl hodiny užívání si teploty -20°C si můj mužský vedoucí konečně všiml, že mám problém a došel pro škrabku, o které se mi ta kráva zapomněla zmínit asi čirou náhodou. Vedoucí mi konečně ukázal, jak se to vlastně vytírá (konečně někdo) a nakonec to sám dodělal.
Poté jsem se vrátila k peci a několik hodiny jsem vytahovala z pece plechy (samozřejmě moc pomalu) a sbírala spadané pečivo ze země (protože ta husa naplnila plechy jednou tolik než je norma a pečivo padalo na zem) a poslouchala její řvaní “tempo, tempo… jste pomalá… přidejte… to je hrozné..!”

Chlaďák podruhé

Odpoledne jsem se ocitla opět v chlaďáku, asi měla vedoucí pocit, že jsem si to předtím užila málo. Vyfasovala jsem od ní počmáraný papír, jaké pečivo mám dát do stojanů. (Do stojanů se umísťují plechy s pečivem na následující den). Se seznamem mě nechala samotnou v chlaďáku nepřehledně nacpaným desítkami krabic a neustále se vypínajícím světlem. Dala jsem se do hledání správných druhů pečiva, ale šlo to těžko. Světlo zhasínalo a spousta pečiva nebyla ve svých krabicích, ale u jiných druhů… Byla jsem tam necelou hodinu a půl, když přiletěla a ječela na celý sklad, že jsem tam přes 2 hodiny, že ví, že to dělám poprvé, a kdyby to trvalo hodinu a půl tak neřekne… Nevzmohla jsem se na slovo. Pokračovala jsem v práci a ona se odebrala pomlouvat mě k zaučující se zástupkyni vedoucí. Holce stejně staré jako já a stejné sortě člověka jako je ona.

Vedoucí známá svým hrozným chováním

Tohle byl jen zlomeček toho, co jsem od té osoby musela skousnout. (Mimochodem po tomhle dni mi spoluprodávající říkala, že čekala, že dám výpověď, protože ta “vedoucí” byla fakt hodně přes čáru a přidala i pár perliček. Například o tom, jak kvůli té “vedoucí” odcházejí zaměstnanci a jak i moje spoluprodávající by ráda odešla. Jak je “vedoucí” sprostá a neurvalá na zákazníky a jak ji vyhodili i z Kauflandu. A jak nechápe, proč jí to chování vedení toleruje…
Jak byste takového člověka označili vy a jak byste na ni reagovali, kdyby Vám vedoucí dělala takové peklo a bezdůvodně se po Vás vozila, jako to dělá mě?
A o tom, co všechno se děje v zákulisí obchodních řetězců si můžete přečíst v článku Desatero triků obchodních řetězců. Jen pozor, abyste tam byli ještě někdy schopní nakupovat.
Leden 2015

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.