Recenze: Cizinka

Příběh začíná roku 1945 ve Skotsku, kde bývalá vojenská sestřička Claire Randall tráví dovolenou nebo spíš druhé líbánky. Náhodou se dotkne zvláštního kamene a to ji přenese do osmnáctého století. Není to ale klidné období, v zemi zuří občanská válka, lidské mysli jsou plné pověr i nenávisti. Jak si v takové situaci poradí žena navyklá na racionalitu dvacátého století? A jak její život ovlivní nečekaná láska? Román Cizinka je kombinací dobrodružného a romantického příběhu na perfektně vykresleném historickém pozadí.

Kniha hned po vydání získala prestižní cenu RITA a vyšla již ve více než dvaceti zemích. (zdroj anotace)

„Píše se rok 1945 a právě skončila válka….“ na tuto větu nebo jí podobnou už musel narazit snad každý, kdo se kdy o Cizinku zajímal… Přesto si ale ani já neodpustím popis toho, o čem kniha je…

Příběh se začíná psát v roce 1945, kdy skončila válka. Válečná sestra Claire se s manželem Frankem vydávají na skotskou vysočinu obnovit jejich manželství, protože krátce poté, co se vzali vypukla válka a oni se během několika let viděli pouze několikrát.

Během pobytu v malém skotském městečku Inverness se Frank, který je historikem, kromě své ženy zajímá i o vytvoření genealogického kmene své rodiny, protože jeden z jeho předků kapitán Johnatan Wolverton Randall, kdysi ve Skotsku působil. Claire se zase věnuje tomu, že sbírá bylinky a zajímá se o jejich léčivé účinky…. Jednou se dostane až na kopec Craigh na Dun, místní „malý Stonehenge“ kde na kopci stojí postavené kameny a občas se tu v tajnosti odehrávají i starodávné pohanské rituály uctívající Bohyni. Claire zaujatá sbíráním rostlin se přiblíží k velkému kamen uprostřed když uslyší křik, bolestné výkřiky, hukot větru. Jako ve snu položí ruku na kámen, zvuky ještě zesílí a Claire cítí nesnesitelný tlak, který jako by ji měl roztrhnout… ztratí vědomí a když se znovu probere leží v trávě vedle kamene.

Zmatená a vystrašená Claire se snaží rychle vrátit do bezpečí městečka. Cestou potkává muže v historické uniformě. Z počátku se domnívá, že ve strachu zabloudila a připletla se k natáčení historického filmu, její domněnka je velmi brzy rozmetána na kusy, když zjistí, že aktéři po sobě střílejí ostrými náboji a ona sama je zanedlouho napadena mužem, který vypadá jako její manžel, ale který se jí představí jako kapitán Johnatan Wolverton Randall. Od znásilnění Claire zachrání skot, který Randalla napadne a Clair odvleče sebou jako zajatkyni. Cestou do skotského tábora temnou krajinou, kterou neosvětluje nic kromě hvězd si Claire začíná uvědomovat, že se stalo něco… něco nemožného. Cestou, kterou jedou by musela být vidět záře světel z Inverness nebo alespoň světla aut, ale kde nic tu nic…. skot jí odveze do malé špinavé chatrče, kde kromě skupinky Skotů je i zraněný mladík. Když Claire vidí, jaké léčebné praktiky na něj jeho přátelé uplatňují, neovládne se raději muže sama ošetří, protože z armády má s podobným typem zranění i i bojovými podmínkami zkušenostní dost. A tak Claire v potkala Jamieho….

Nebudu Vám tvrdit, že se do sebe možná zamilují a možná, že ne… Každý kdo o Cizinku zavadil musí vědět, že se do sebe zamilují. Já bych k tomu, ale něco dodala. Mezi Jamiem a Claire vznikne taková láska, pro kterou by se člověk vzdal půlky života, aby ji mohl prožít…

Claire a Jamie prožívají lásku, vystaveni drsným podmínkám života na skotské vysočině, kdy jim téměř neustále jde o život…

Na Cizince je výjimečné to, že ačkoliv se jedná o romantickou knihu o cestování v čase, autorka nepodlehne levnému stylu a ubrání se tomu udělat z toho červenou knihovnu.

Nesnaží se nám namluvit, že hlavní hrdinka je nedotčená panna, která, aby našla svou pravou lásku musela cestovat o několik století zpět v čase.

Claire Beechupová je dospělá žena, která toho v životě už dost zažila. Jako dítěti jí zemřeli rodiče a tak své dětství strávila na cestách se svým strýcem egyptologem. Když zamilovala a vdala ji i jejího manžela rozdělila krátce po svatbě válka a ona strávila několik let jako válečná sestra….

Cizinka je velice výjimečná kniha a mě velice mrzí, že nedokážu říct proč… Její příběh není levný, nejedná se o populární rychlokvašku, ale o pečlivě propracovaný román, zahrnující historická fakta, reálně vykreslené povahy osob a i s cestou do minulosti se autorka popasovala velice důstojně a nikdy nesklouzla k lacinému populismu.

Vážení čtenáři, řeknu Vám to takto. Za život jsem přečetla stovky, knih dalece překračující množství přečtených knih běžného čtenáře. Četla jsem knihy dobré i špatné ale jen málo z nich mě v životě skutečně ovlivnilo natolik, že by se mi občas v hlavě vynořovaly citace z knih či mi občas bleskla hlavou situace z knihy, která se stala jak hrdinům, tak i mě…

Těch pro mě významných knih je několik: Kytice od Erbena, Návrat na pohoří Zlatého koně od A. Bauerové, série Harry Potter a nyní se k nim přidala i série Cizinka. Já ji totiž nyní nečtu poprvé. Už jsem Cizinku četla v roce 2010, když u nás poprvé vyšla a nikdy jsem na ni nezapomněla a stala se mou součástí, což jen potvrdilo znovu přečtení po mnoha letech. Tehdy jsem ji četla ještě pohledem „dítěte“ a nebyla jsem schopna ji plně pochopit a docenit, což se změnilo nyní, když ji čtu znovu očima dospělého člověka, který už něco prožil.

Nebudu Vám ale Cizinku doporučovat ke čtení, protože je výsada si ji přečíst a každý na to musí dozrát a najít si pravý čas, kdy knihu otevře a když ten čas přijde setká se s neuvěřitelným příběhem plným lásky, bolesti, nadějí i strachu o lidech, kteří nejsou černobílí, …

Nedovedu si představit, že by na světě byl duševně zdravý člověk, nezavrženíhodného charakteru, kterému by se kniha mohla nelíbit…

K celé knize mám jen jedinou výtku, ale za to obrovskou! Jedná se o natolik velký a natolik závažný problém, že jsem mu věnovala vlastní článek, protože s něčím, tak zvrhlým jsem se, co se knih týká, ještě nesetkala a že už jsem viděla mnohé…!