Protivná sprostá holka

Právě jsem na kraji Vesnice zařvala z plna hrdla “čuráku”!

Chvíli jsem z toho měla triumfální pocit “mě nikdo štvát nebude” ale nakonec jsem se skončila u pocitu studu a zahanbení “hlavně, že jsem si předsevzala, že budu mluvit méně sprostě.”

Jo, je mi trapně o to více, že to zřejmě byl někdo, kdo mě možná zná a možná to ani nemyslel zle.

Jenže z mého úhlu pohledu to bylo tak, že jsem šla po kraji silnice s Ciri, kolem se prohnalo auto, určitě vyšší rychlostí než je povolená a drželo klakson.

Skoro se neuhnulo.

Navíc nemohl vědět, jak Ciri zareaguje. Ani já jsem si nebyla jistá. Jako malá se aut hrozně bála a nedalo se předvídat, co udělá vystavená takovéhle situaci. Samozřejmě byla na vodítku, ale to není všemocné, pokud se amstaff splaší.

 

Mám několik otázek:

1. Jak moc trapné je, když dospělá holka/žena používá až takhle vulgární slovník? Podle mě už docela dost.

2. Jak moc bych se měla stydět, pokud mě řidič zná, nemyslel to zle a slyšel mě?

3. Skutečně byla moje reakce tak moc neadekvátní?

 

Je mi ze mě zle, o to hůř, že se za sebe upřímně stydím. Nesnáším, když udělám něco, co mě zahanbuje. Moje matka šla se mnou a byla upřímně v šoku, co kdyby to slyšeli lidi?! Ryla do mě celou dobu i kvůli výběru slova. Prý jsem měla zakřičet “hajzle”.  Ona se mi cpe i do výběru nadávky!

No, je mi mizerně a vím, že ona to vycítí a bude mi to předhazovat ještě dlouho.

Máte pro mě někdo rozhřešení nebo si mám vyžrat, co jsem si nadrobila?