antea.blog.cz

Prodavačka čerstvého servisu

Po nečekaném a celkem překvapivém konci svého předchozího zaměstnání (konzultantka na značkové prodejně nejmenovaného operátora). Jsem byla celkem zdrblá, protože mě neskutečně vyděsila představa pracáku. Naštěstí jsem ale pár dní předtím narazila na inzerát, že hledají lidi do nejmenovaného obchodního řetězce, tak jsem se rychle vyrazila zeptat (aneb na skákání pod vlak je vždycky času dost). No, měla jsem štěstí v neštěstí a práci jsem dostala a stala jsem se Prodavačkou čerstvého servisu, což v překladu znamená, že v lahůdkách nandavám salámy, saláty a krájím a balím sýry.

Práce je fyzicky celkem nenáročná, pokud ovšem nepočítáme to, že v práci trávím 43,5 – 58 hodin týdně, což poměrně dost přesahuje standartní dobu 40 hod. za týden. Navíc se jede i přes víkendy, takže každý druhý víkend jsem prakticky mimo domov. Pracuje se sice “jen” 3-4 dny v týdnu, ale jede se téměř 15 hod., což mě osobně připadá nelidské. Protože pro mě to v praxi znamená to, že ráno vstanu ve 4:00, jdu na autobus, půl hodiny čekám před obchodem než otevřou a pak stojím až do 20:30 na nohou a lítám. Sice bych měla mít nárok na 2hod. pauzy každý den, ale jen málokdy se podaří si ty pauzy opravdu vybrat.
Duševně je práce nenáročná. Naučit se obsluhovat váhu, kráječ a papouškovat prodejní rozhovor je otázka deseti minut, kódy salámů jednoho dne.
Celkem zajímavý je prodejní rozhovor, který je dle mého úplně pitomý, ale hrozně se lpí na jeho dodržování, takže většinu pracovní doby odříkávám:
“Dobrý den, jaké máte přání?
Mohu nechat o něco více?
Děkuji.
Jaké máte další přání?
Děkuji.
Jaké máte další přání?
Děkuji.
Nashledanou.”
Prostě debilita jak vyšitá. Ono na téhle práci je toho debilního opravdu hodně. Například, součástí uniformy, kterou musíme nosit, je čepice (kterou já osobně nazývám Debilka, protože v ní každý člověk vypadá jako debil) a pak moje “šéfová”.
Úvozovky tam jsou proto, protože vážená paní se na své pozici vedoucí směny teprve zaučuje a tak snad opojená mocí či představou své nepostradatelnosti je nesnesitelná. Rozumějte, nemám problém pracovat (a svou práci v nejmenovaném obchodní řetězci beru částečně i jako pokání ve stylu: “dobře mi, tak když jsem blbá”). Takže nemám problém udělat svou práci a třeba i něco málo navíc. Co mi ale opravdu vadí je jednání téhle paní “vedoucí”. Od začátku kdykoliv na mě promluvila, tak na mě nepříjemně křičela a jakoby mi vynadávala. Když jsem tam byla první den a ona mi ukazovala, jak se rovnají na tácek nakrájené sýry, štěkala na mě přitom, že neexistuje, aby to bylo jinak, že přes to prostě nejede vlak apod.
Ostatně tohle je její oblíbená forma komunikace, neustále se někoho křičet a hádat se, i když se s ní nikdo nehádá.
Jako další příklad bych uvedla vytírání. Byla jsem tam s nimi poprvé do zavíračky a zeptala jsem se, kdo bude vytírat. Ptala jsem se naprosto v klidu a spoluobsluhující paní mi stejně v klidu odpověděla, že já. Přikývla jsem (myslela si svoje) a šla jsem na to. Ani ne o pět minut později za mnou přilétla velevážená a začala na mě štěkat, že vytírá vždy ten služebně nejmladší a že se o tom se mnou nebude dohadovat. Obvykle takovéhle rozhovory probíhají tak, že ona na mě řve a já na ní vyjeveně koukám, přemýšlím jestli se nezbláznila a pak zuřím. Je ale pravdou, že poslední dobou už jí začínám víc stíhat a předpokládat její chování takže se semtam zmůžu na odseknutí (sem tam je to zatím proto, že na takovéhle chování nejsem zvyklá), ale faktem je, že čím více si na ni zvykám a blíží se mi konec měsíce, tak tím se vzmáhám pohotověji a v dohledné době očekávám pořádný výbuch, protože pro odpověď obvykle nechodím moc daleko a takovéhle jednání nesnáším a především jsem si jej ničím nezasloužila.
Pracovní doba: 6:00 – 20:30 (3 a 4 dny v týdnu)
Hrubý plat: 10 000,- + příplatky v max. výši 2000,- Kč
Poučení: Poté co jsem viděla, jak se zachází s jídlem, které konzumujeme, jsem téměř přestala v řetězcích nebalené potraviny kupovat.
Hodnocení: Až na neustálý silný puch zkaženého jídla práce sama o sobě špatná není. Když překousnete malý plat, nekonečnou pracovní dobu, kterou navíc musíte trávit ve stoje, jde to. Fyzicky se nenadřete a duševně máte pohodu, například při krájení sýrů se skvěle vymýšlí články na blog 🙂 Takže kdybych měla vedoucí, co mi nedělá ze života peklo, vydržela bych na tomto místě asi o něco déle.
Prosinec 2014

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.