Cestování

Norsko – Můj první dumpster diving

Norsko se pro mě stalo mou soukromou zemí nekonečných možností. Při každé návštěvě mi otevře možnosti a dodá odvahy ke splnění mého přání. Tak to bylo i v případě dumpster diving.

 

Dumspster diving („potápění do popelnic“) je ve své podstatě vybírání popelnic. Cílem je získat jídlo nebo další vyhozené věci, které se dají znovu použít.

K vybírání popelnic vede lidi celá řada důvodů:

  1. Vybírání popelnic kvůli penězům. Ať už se chudí lidé snaží získat jídlo nebo suroviny k recyklaci, jejich hlavním motivem je ušetřit peníze, protože nemají, jak si jídlo opatřit jinak.
  2. Filosofický. Cílem je snaha šetřit zdroje, přírodu a touha vymezit se proti konzumnímu způsobu života.

A dvojka je můj důvod. Nenávidím plýtváním jídlem! Země je už tak vymrskaná, že je téměř neúrodná. Aby se z ní ještě něco dostalo, tráví se dalšími chemikáliemi, které celou situaci zhoršují. Supermarkety jsou nacpané jídlem k prasknutí a za sebemenší vadu na kráse putuje jídlo rovnou do kontejneru. Měsíčně tak jeden supermarket vyhodí stovky kilo jídla, zatímco na druhé straně světa lidé umírají hlady. Odmítám to! Stejně jako odmítám kupovat rychlou módu a raději nakupuji z oblečení z druhé ruky, jako chodím se sklenicema nakupovat do bezobalu nebo k farmářům, tak stejně moc odmítám plýtvání jídlem.

Koláče s opadaným posypem
Umyto a připraveno na vaření
Několik trsů banánů v sušičce

Můj přístup k potravinám

Moje pravidlo číslo jedna je, že jídlo se nevyhazuje a ani se jím neplýtvá. Nevyhazování je jasné, prostě kupuju jen to, co spotřebuju a při vaření zohledňuji stav potravin. Pokud vidím, že se něco brzo zkazí, zpracuji to přednostně. Tohle mi jde celkem snadno. Plýtvání jídlem je promě trochu těžší. Pod plýtváním jídlem si představuji například přejídání se. Uvařím si své oblíbené jídlo a sním ho dvojnásobek a ještě si přidám, i když už dávno nemám hlad a jen mi to chutná. Byla bych z toho měla jídlo na dva dny. To samé sladké. Věřím tomu, že cukr je droga. Navíc, kromě toho, že je to nezdravé a nacpané chemií, považuji sladkosti za naprosto zbytečnou hmotu. Snažím se tedy jeho nákupy omezit na minimu.

Když potraviny nakupuji, snažím se je vždy sehnat u lokálních pěstitelů, což mi v Brně hodně usnadňují trhy na Zelňáku. Další potraviny se snažím pořizovat v bezobalových obchodech. Můj nejoblíbenější je brněnský Nasyp si. Jeho návštěva je pro mě každoměsíčním rituálem a vždy se na ni těším.

 

Já a dumpster diving

O dumspetr divingu jsem poprvé slyšela už před lety. Strašně mě ta myšlenka nadchla. Jenže jsem neznala nikoho, kdo by se “potápění do popelnic” věnoval a sama jsem na to neměla odvahu. Navíc jsme se prostě styděla. Brno je v podstatě větší vesnice a každý se tam zná s každým. Nedovedla jsem si představit, že by mě někdo známý viděl, jak se hrabu v popelnici jako poslední brněnský bezdomovec. Takže jsem to nechala být, ale přání ve mně zůstalo.

 

Poprvé na dumpsteru

Netknuté celozrnné bulky

Už třetí týden jsem v Norsku . Právě jsme se přesunuly nahoru do Tromsa a seznamujeme se s místními. Většina našich nových známých jsou cestovatelé. Holka, ze Skotska, holka z Čech, kluk z Francie… kromě cestování mají i jedno společného – všichni mají zkušenosti s dumspter divingem. Stejně tak moje Parťačka, pro kterou je to něco naprosto normálního. Proto, když jsme dostaly tipy na supermarkety, za kterými jsou dobře přístupné potravinové kontejnery, neváhaly jsme ani jedna. Kromě filosofických důvodů je v Norsku dumpster diving maximálně praktický, protože s českou výplatou je tu jídlo opravdu drahé. Ale samozřejmě není problém si normálně nakoupit. Jen si asi dvakrát rozmyslíte nějaké “vyžírání si”.

Tak jsme se jednou v noci o půlnoci sebraly a vyrazily na svůj lov. Takhle pozdě jsme šly, protože nejlepší čas na dumsterdiving je krátce poté, co obchod zavře. Jídlo je čerstvé a nepřípadně neprobrané od ostatních dumpsterů.

Byl to celkem adrenalin, protože v Norsku je dumpster diving zakázaný. Je to ve své podstatě krádež, protože to jídlo je majetkem daného obchodu a to, i když je určené na vyhození. Policie to v Norsku prý spíš neřeží, ale člověk nikdy neví, kdy narazí na nějakého přehnaně angažovaného troubu.

Mrzí mě, že jsem nevyfotila pohled do kontejneru, ale bylo to přesně tak, jak se říká. To vyhozené jídlo je v nějakých 80 % případů naprosto v pořádku. Občas mu končí datum minimální spotřeby, občas je v balení ovoce jeden kousek nahnilý a zbytek je nedotčený.

Bylo mi z toho fakt smutno. 🙁

Hodně se mi ale líbí jedna věc, které jsem si za tu dobu, co se snažím žít ohleduplně k přírodě všimla. Dobré skutky se odměňují samy! A tím  nemyslím, jen nějaký hypotetický dobrý pocit, ale hmatatelnou odměnu v podobě ušetřených peněz.

Ty pak můžete využít na vytvoření pasivního příjmu, abyste se jednou pro vždy vysvobodily z křeččího závodu, do kterého jsme všichni vrženi. Pak se konečně dočkáme naprosté svobody, kterou budeme moc předat i svým dětem.

 

A jak se z toho všeho nezbláznit? Udělejte si v tom jasno! 😀

 

Články o dumpster divingu od dalších cestovatelů:

 

 

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *