Osobně o sobě

Největší vietnamská tržnice a nový chlap

Dnešek byl na zážitky opravdu bohatý…

1. Byla jsem na výletě v Praze a navštívila jsem největší vietnamskou tržnici.

2. Viděla jsem vodního hlodavce v akci 😀

3. Mám nového chlapa!

 

První a největší zážitek dneška byla vietnamská tržnice (nový chlap odpustí). Vzal mě tam VB (svůj názor na výletování s bývalým přítelem si strčte tam, kam mají za úkol strkat si ho u nás doma). Nedávno jsem se s VB bavili a on na té tržnici zrovna byl, vůbec jsem netušila, že něco takového v Praze je. No, slovo dalo slovo a dneska mi tržnici ukázal.

Bylo to… fenomenální!

Rozumějte, moje prvotní představa tržnice, byla to, co vidíte v Amélii z Montmartu nebo v Chorvatsku: pytle s kořením, do kterých můžete zabořit ruku, cizokrajné ovoce, zelenina, ryby… z té představy mě VB pokusil vyvést ještě během konverzace, sice jsem to moc nepobrala, ale dneska mi to osvětlil tím, že tržnice není tržiště, to už jsem pochopila i já.

Ihned jsem si ale vytvořila novou představu.

Lehce slumovité uskupení stánků a domků ve špatném stavu, všudepřítomné halekání ve vietnamštině, lehký zápach mas, které dříve patřili nějakému domácímu mazlíčkovi, mezi domky natažené šňůry na prádlo s několika kýčovitými a zapranými kusy, místy lehký závan opia v ovzduší a hemžení malých šikmookých postav v žabkách a s špičatými klobouky na hlavách… ano, vím, že jsem pravděpodobně popsala tržnici před sto lety, ale navzdory tomu, jak je to nereálné, tohle jsem si představila, když jsem slyšela slova vietnamská tržnice.

Realita byla samozřejmě zcela jiná, ale i tak mi přišla ohromující. Dřevěné molo a z něj vchody do obchodů, normálních zděných na první pohled celkem obyčejných, ale po překročení prahu jste se ocitli úplně v jiném světě. Všude tuny a tuny věcí! Desítky členek, stovky gumiček, prstýnky, rámečky, tuny věcí do kuchyně, mini segwaye… byla jsem v šoku. Tolik věcí jsem pohromadě nikdy neviděla a to mám za sebou i návštěvy makra! Byla jsem v absolutním uvytržení a veškeré mé zbylé mentální síly, které se nevěnovaly obdivování regálů, byly plně zaměstnány udržením čelisti a svěrače abych se nezostudila 🙂

Byla jsem naprosto zaplavena dojmy! Na jednu stranu jsem se otřásala hnusem z pachu “vietnamských obchodů” a vědomím toho že to jsou “jen čínské křápy” a na stranu druhou jsem byla naprosto šokována množstvím věcí. Upřímně se přiznám, že jsem si nic nekoupila. Mám docela problém s rozhodováním a např. už jako dítě jsem byla schopná se při koupi pouťového prstýnku rozhodovat hodinu a to jsem vybírala jen z cca 20, dovedete si představit jak dlouho by mi trvalo vybrat si ten pravý z několika STOVEK?!!! (Mám na prstýnky slabost a tolik jsem jich pohromadě ještě nikdy neviděla…) A té bižuterie, stovky, tisíce náušnic, náhrdelníků a náramků pokrývaly celé zdi!

A ta rozmanitost věcí! Nevzpomínám si na nic, co by neměli! Měli i vrhací hvězdice a nože a taky nůž “motýlka”, který jsem obdivovala u B. Fraisera v Mumii a myslím, že i Lary Croft a ještě japonské katany. Chápete to? Byl to mazec, teď už vím, že lidské oči nemůžou z překvapení vypadnout, protože ačkoliv jsem měla oči jako pingpongáče, tak se udržely na místě!

A abych nezapomněla ty ceny!!! Poprvé v životě jsem zažila pocit, že  jsem v obchodě, kde si můžu koupit cokoliv, protože si to můžu dovolit! Byly méně než třetinové oproti běžným obchodům a tržnicím. Např. za košík na kosmetiku, bych v Tescu dala přes padesát korun, tady stál přes dvacku! Nechápu proč lidé, kteří u Vietnamců běžně nakupují, neupřednostňují tuhle tržnici, dovedete si představit, kolik by ušetřili?! Lesk na rty za 5,- Kč, ne že bych to používala, ale stejně v Prdelákově se (asi) prodává nejméně za desetinásobek.

Kouzelné byly také plagiáty. Sluchátka značky Sonya a řasenky, které vypadly naprosto přesně jako ta, co mám hozenou v kabelce, jediný rozdíl byl, že na mojí je napsáno Maybelline. Super byly také kalhotky, které si mamka koupila jako ryze českou výrobu s cenou tomu odpovídající a tady se na mě smály z regálu za pár korun…

A ještě nesmím zapomenout na oltářky. V jednom z prvních obchodů jsem si všimla, plastových zlatých soch vysmátého budhy. Když jsem je viděla, pomyslela jsem si, že něco tak hnusného a kýčovitého si snad ani nikdo nemůže koupit, ale omyl! V dalších obchodech jsem si všimla, že tyto sochy mají proti dveřím, u každé byly tři panáky vody/alkoholu, nějaké kadidlo či svíčky  a někdy i tácek na peníze. Byla jsem ohromená. Proč to tam mají? Berou snad obchod jako něco ušlechtilého? (Já prostě obchod beru, jako oškubej koho můžeš). Chtějí tím přivolat štěstí? Doufají, že na ně bude Budha dohlížet?

Zlatý hřeb byl, když jsme před jednou restaurací viděli klec s kočkou a koťaty. Zatímco jsem ťuťuňovala, začalo se ve mně vzmáhat podezření zda cukruji na mazlíčky nebo na večeři. Dříve než jsem stihla otázku vznést mi VB nakukal, že se jedná o restauraci, kde ti připraví to kotě, které si vybereš. Absolutně šokovaná, jsem šla málem k zemi. Dříve než jsem ale stihla přijít s nějakým šíleným plánem typu: berem koťata a zdrháme, se VB slitoval a potvrdil mojí původní domněnku, že to jsou koťata na darování. Pak už jsme se odbelhali k autu (brát si na výlet nové boty vážně není dobrý nápad, kdy už se konečně poučím?) a cestou jme minuli pár nehtáren a jídelen.

Celkově to hodnotím jako naprostou BOMBU! A všem doporučuji, protože alespoň mně to přišlo hrozně zajímavé. A pokud se stejně jako já hlásíte k odkazu Skrblíka McKváka, věřte, že budete jen těžko odolávat pokušení, naházet všechny ty tuny bižuterie na zem a pěkně si v tom zaplavat. Já se udržela jen s největším sebezapřením…

 

2. Po návratu z výletu se do mně dala depka. Byla jsem rozespalá, spadl mi tlak a tak… Takže jsem se jen převlíkla a odplazila se ven s nadějí, že to co mi pomáhalo v minulosti mi pomůže zase. (Nepomohlo)  Zvládla jsem to jen k nedalekému rybníku, tam jsem se odhroutila na schůdek, pozorovala hladinu a tak. Seděla jsem tam asi půl hodiny naprosto bez hnutí, když jsem najednou uslyšela šelestění, otočila jsem se a co jsem neviděla? Jedno ze silných stébel trávy a začalo třást, ačkoliv bylo bezvětrno a nakonec spadlo. Leželo tam asi několik sekund, načež začalo postupně mizet v díře (ani jsem nevěděla, že tam nějaká je). Překvapená, dokonalostí přírody, jak se o sebe ta zvířátka dokážou postarat jsem otvor obhlédla. Obyvatele se mi sice zahlédnout nepodařilo, stéblo také ne, ale o díře vím a ještě jí podrobím zkoumání.

 

3. Po návratu z procházky, jsem začala přemlouvat bráchu, aby mi pomohl se stěhováním věcí, během víkendu totiž musím garsonku odevzdat, jinak jsem v obrovském průšvihu. Dalo to nějaké přemlouvání, ale nakonec se jelo. Předpokládala jsem, že o moc mizerněji už mi nebude, ale opět jsem si uvědomila jak velký rozdíl je mezi vědomím toho, že váš život je v troskách a tím, když ty trosky vidíte na vlastní oči… Smutně jsem nosila krabice do auta, když bylo plné, zamkli jsme a šli jsme dolu. Ve vchodových dveří, jsme potkali sousedku, se kterou jsem měla nepříjemnost, kterou jsem jí nikdy nezapomněla a od té doby jí absolutně nesnáším, nebylo ale možné se jí vyhnout, tak jsem jí i jejího synáčka stroze pozdravila, oni mi stejně vřele odpověděli, šli jsme dál, když se ke mně z dovírajících se dveří donesla s absolutním despektem a pohoršením pronesená věta: “Už má novýho chlapa…”

V tu chvíli už toho na mně bylo moc, takže jsem se svého “nového chlapa” poměrně hlasitě zeptala, jestli slyšel co ta stará kráva řekla! (nejsem na to moc pyšná, ale doufám, že mě slyšela a zpět bych to nevzala). Bráchu tím absolutně šokovala, ale já když jsem nad tím pak přemýšlela jsem měla o stupínek lepší náladu. Protože jsem taková děvka, že jdu z jedné náruče do druhé. Zjevně vypadám, tak dobře, že se to u mně pokládá za standart… A to jsem na sobě měla staré kraťasy a mikinu. Takže díky, stará krávo!

 

 

Jeden komentář

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.