Na Větrné hůrce

Na knihu opravdu jen tak nezapomenu, ale kdyby nebylo konce, v který jsem tolik doufala, zlomila bych byla nad ní hůl. Nebyla úžasná, nebyla hrozná, byla jedním slovem divná ale natolik poutavá, že mi to nedovolilo od ní odejít, dokud jsem ji nedočetla.

Děj knihy byl na můj vkus poněkud komplikovaný, i když problémy mi způsobilo rychlé čtení a příliš podobná jména postav (přečtu si jen první půlku jména a pak se divým, že se mi postavy pletou nebo musím přemýšlet, kdo je kdo…)

Kniha na mne přece jen silně zapůsobila, a když jsem se pustila do psaní dojmů nebyla jsem schopná se zastavit, dokud na mne nekoukalo několik plných stránek wordu, to by ale nikdo nečetl, takže jsem se rozhodla svoje dojmy a postřehy rozdělit na několik jednotlivých částí: