
Na Ukrajinu
Ukrajina není destinace, který vás při výběru napadne jako první a je to škoda. Ukrajina není zaplavená turisty, Ukrajina je levná, Ukrajina je blízko… Ukrajina je super. A vyrazit na ukrajinské poloniny jezdit na koních je bezva nápad!
Když jsem doma poprvé řekla, že se chystám jet na Ukrajinu, bylo to divoký. Rodiče se chytali stropu a babičky kapesníků, aby mě rovnou oplakaly, protože…
…. na Ukrajině je válka
… na Ukrajině jsou psi
… na Ukrajině se mluví ukrajinsky a já s bídou přelouskám azbuku
… na Ukrajině jsou Ukrajinci, kteří samozřejmě nečekají na nic jiného, než aby mě mohli unést, znásilnit, okrást a zabít. (a kdoví v jakém pořadí!!!) 😀
To, že jako nejezdec hodlám vyrazit na poloninskou farmu mimo civilizaci a strávit týden v horském terénu na koních, nikoho ze židle moc nezvedalo.
Na Ukrajinu jsem dorazila se smíšenými pocity. Už když jsme v Košicích přesedly na otřískaný bus bez wifi (!!!) měla jsem pocit, jako bych jela do země třetího světa a všechna nebezpečí, které mi doma před cestou jmenovali se najednou zdála být reálnější.
Moc tomu nenapomohl ani Ukrajinec, který se ještě v autobuse nalepil na moji spolucestující. Z jeho lichotek, že máme spoustu zubů (to jako vážně?!), máme mít slunce v duši (běž se vycpat) se mi srdce nezastavilo, ale pokud to měla být předzvěst toho, co nás na Ukrajině, jako dvě samotné holky čeká, nebylo o co stát.
Když jsme ale po 14 hodinách cesty vystoupily v Užhorodě, měly jsme docela jiné starosti. Bez mobilních dat (Ukrajina není v EU) jsme nevěděly, jak se dostat na nedaleký hostel. Rozhodly jsme se to prubnout pěšky s občasnou kontrolou cesty pomocí free wifiny z restaurací… Plán to byl dobrý a ze začátku vypadal, že by i mohl vyjít. A i když obě máme orientační smysl v minusových hodnotách byly jsme zaskočené tím, jak moc jsme dobré a jak nám cesta pěkně ubývá. Pyšně jsme se nesly Užhorodem, míjely toulavé psy (já zvládla na ně nesahat) a těšily se až se na hostelu konečně vyčůráme… A najednou jsme zjistily, že nevíme kde jsme. Další hodinu jsme zmateně bloudily Užhorodem v marné snaze najít alespoň nějakou ulici jejíž jméno jsme předtím viděly na mapě.
Nakonec jsme se osmělily a začaly se ptát místních. S překvapením jsme zjistili, že ukrajinsko-česky se dorozumíme naprosto v pohodě, nicméně nikdo nevěděl, kde naše ulice je. Nezbylo nám tedy, než si vzít taxíka. Jenže jsme ještě neměly proměněné koruny na Ukrajinské Hřivny (1 UAH = necelá Kč).
I když na internetu psali, že směnárna je na každém rohu a licenci vlastní pomalu každá babka v trafice, tak na naše „obmiňte valjuty“ se nám dostávalo jen pokrčení ramen.
I na poště se nám na směnu peněz dostalo odmítavého vrtění hlavy. Našich nesnází si ale všiml nějaký místní pán a jen tak z ničeho nic se nabídl, že nás hodí do směnárny.



2 komentáře
Lucka Stefani
Ukrajina, hned se mi vybavilo, jak přijeli k nám na univerzitu na konferenci a já nežbleptnu ani slovo rusky. Oni měli problém s angličtinou, no to byl porod 😀 Ale dobrý, přesně jako u vašeho ‘taxikáře’ to nakonec dopadlo dobře. Odvedla jsem je na pivo, tak jim pak bylo všechno jedno 😂
Antea
😀 To jsem ráda, že to dobře dopadlo. Ukrajina je fajn 🙂