antea.blog.cz

Konzultantka na prodejně nejmenovaného operátora

Tahle práce se na první pohled jevila naprosto ideálně. Vyhrála jsem poměrně početný konkurz, ve kterém jsem porazila asi 10 lidí, byla jsem přijata a hned o dva dny později už jsem byla na cestě na prodejnu, kde mě měli zaškolit. Zaškolovat mě měla prodejna, protože čas oficiálních kurzů zrovna nebyl a oni mě prý nutně potřebovali…

První dva dny jsem byla nadšená. Lidí chodí průměrně tak 25 za den, takže většinu pracovní doby jen sedíte, hrajete si na tabletu, mobilu nebo internetu. Super!
První dny na prodejně jsem byla neskutečně nadšená a nabuzená. Z brigády z call centra jsem věděla, že je potřeba mít tah na branku a prodejce z mé zaškolovací prodejny měl patřit mezi nejlepší. Očekávala jsem fakt něco super, ale nedočkala jsem se ani něčeho průměrného, nedočkala jsem se ničeho.
Za pultem tam seděl neskutečně nemachrovaný, samolibý kluk, stejně starý jako já, co si nechával příležitosti prokluzovat mezi prsty a nijak zvláště se nesnažil. Rozhodně nepředváděl nic z toho, o čem mi vykládali, že by prodejce předvádět měl.
Byla jsem zmatená. Až o několik zaškolovacích týdnů později jsem si všimla zvláštní věci. Že v momentě, kdy na prodejně nejsem já, se jeho prodeje prudce zvednou. Ne, nebylo to tím, že bych mu to kazila, já mu do prodejů nezasahovala. Příčina spočívala v tom, že ten zmetek mě vůbec nezaškoloval. Během pár dnů na mě vychrlil teorii, já si dělala poznámky a další týdny jsem tam jen seděla a koukala. Manuálu na mé zaškolení, co mu poslali z vedení se jen vysmál a to, že mě měl naučit pracovat s nápovědou v systému, abych byla samostatná naprosto odmítl. Ačkoliv většina mé práce spočívala právě v práci s PC, na počítač jsem se dostala na chvilku jen několikrát a to bylo celé mé zaškolení. Je asi zbytečné říkat, že i když jsem se snažila, tak jsem nic moc nepochytila.
Takhle to šlo déle než měsíc, já protože jsem nechtěla celý měsíc bydlet mimo domov a tak jsem vstávala ráno ve čtyři hodiny jeli cca 70 km na prodejnu a po sedmé večer jsem se vracela, zklamaná a vyčerpaná. Všechny moje naděje se upínaly k tomu, až to “školení” konečně skončí, já půjdu na svou prodejnu a v klidu, kdy mi do toho nebude nikdo zasahovat si ty informace zažiju a procvičím.
Déle než měsíc jsem měla příležitost sledovat konzultantskou práci a čím déle jsem tam byla, tím více vyprchávaly moje iluze. Když jsem tam pak deset dní byla s jiným pracovníkem, zůstala jsem zírat ještě více. To byl takřka dokonalý prodejce, každému dokázal něco vecpat, ale za jakou cenu?
Když mu přišel zákazník, z každého vyrazil telefonní číslo a začal mu cpát nabídku. To by samo o sobě ještě nebylo tak hrozné, když si to ti lidé nechají líbit, jejich problém. Co jsem ale odsuzovala a odsuzuji je, že to samé a ještě mnohem víc zkoušel i na důchodce. Přijde zákazník s útratou cca 140,- Kč a už mu tvrdí, že má útratu přes 300,- a že už to má nevýhodné, nutně potřebuje paušál, k němu tablet a k tabletu internet, protože bez něj mu nebude fungovat… Hnus velebnosti!
Ale na druhou stranu se nemůžu zbavit pocitu, že když je někdo tak neskutečně pitomý a nezná svou vlastní útratu a nechá si nabulíkovat takovéhle pitomosti, tak mu to vlastně patří. Neříkám, že nikdy nikomu nepomohl ušetřit, ale snad nikdy se nestalo, aby zákazníkovi nevnutil něco navíc, co bylo placené a ani mu o tom neřekl…
Strašně jsem se těšila, kdy se už dostanu na svoji prodejnu, kde si to budu dělat po svém a nebudu muset tak lhát a i když jim taky budu cpát něco navíc, pořád to pro ně bude výhodnější a ve většině případů i levnější než to s čím přišli.
Čekala jsem dlouho, ale pak konečně nadešel víkend, po kterém jsme se měli sejít v mém městě a já měla jít na prodejnu.
S manažerem jsme si domluvili schůzku v cukrárně a mělo tam dojít k předání klíčů. K předání klíčů bohužel došlo jen z mé strany, manažer totiž přijel s tím, že zítra už chodit nemusím, a že se rozhodli pracovní poměr ukončit.
A tak jsem se ze dne na den ocitla bez práce a začal tak můj nechtěný projekt Tour po zaměstnáních, protože jsem tak nějak tušila, že dokud neseženu normální zaměstnání, nikde dlouho nevydržím a bohužel, jsem měla naprostou pravdu.
Bolestná ztráta to byla nejen proto, že se v práci nemuselo skoro nic dělat, ale také proto, že se jednalo o královsky placenou práci cca 20 000,- měsíčně s pravidelnou ani ne 8 hodinovou pracovní dobou. No nenaštvalo by Vás to?
Jediné co mohu, vyzvednou, kromě velkého ponaučení, že nikdy nemám věřit tomu, co mi operátor tvrdí, je to, že se mnou vždy jednali slušně, až na ten závěrečný podraz, bylo znát, že jsme inteligentní, vzdělaní lidé, zvyklí často komunikovat na určité úrovni…
Únor 2015

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.