antea.blog.cz

Konec Tour po zaměstnáních

Psala jsem, jak jsem šťastná z toho, že jsem opět studentkou. Dnes jsem se dokonce začala věnovat čtení povinné četby. Už si totiž nehodlám na besedách připadat jako idiot s naučenými obsahy. Ne, tentokrát si chci titul student VŠ zasloužit.

Víte, když jsem před rokem přerušovala studium, neplánovala jsem se ještě vrátit, čekala jsem, že si najdu super práci a po počátečních těžkostech si na nový život zvyknu a budu nadšená. Anebo pokud něco nevyjde, prožiju extrémně těžký rok, který mi pomůže revitalizovat hodnoty a vrátí mě na “správnou” cestu. Nakonec B) bylo správně a já se přizná, že jsem nakonec ráda.
Znovu jsem se ocitla ve hře o titul a přiznávám se, že tentokrát mám ambice skutečně dosáhnout cílové pásky.
Zároveň bych ráda vyhlásila konec Tour po zaměstnáních.
Za ten nestudentský rok jsem zažila mnohé. Pracovala jsem na prodejně mobilního operátora, kde mě učili lhát a podvádět, pak ve dvou nejmenovaných obchodních řetězcích, které mi daly skutečnou školu života a mytí plísně z klobás a salámů a jejich následný prodej nic netušícím zákazníkům, a nakonec jsem zakotvila coby asistentka/prodavačka, ale ve skutečnosti HOKR ve fotoateliéru na poloviční úvazek a jako marketingový asistent, ale v reálu opět HOKR u jednoho podnikatele na rádoby poloviční úvazek, ale obvykle to za měsíc nedá ani 40h a k tomu jsem ještě přes školní rok doučovala.
V posledních dvou jmenovaných zaměstnáních zůstávám a rovněž plánuju i doučovat. Ale po více než roce konečně cítím klid – už se nebojím o práci. Jsem studentka a ZP i SP za mě platí stát, takže pokud přijdu o práci jediné, co budu muset řešit, jsou peníze a taky trochu “tu ostudu a pocit selhání”, ale jinak KLÍDEK!
Úplně cítím, jak všechny mé starosti postupně mizí. Každý den cítím, jak se mi vrací radost ze života a s ní i mé staré já.
Mám chuť tvořit, sportovat, smát se, chodit v rozpuštěných vlasech, cítit jak si s nimi pohrává vítr a nastavovat obličej slunci. Snít s otevřenýma očima a být volná. A koupím si ty nové boty, co se mi líbí a budu je nosit, ať to s VB třeba švihne 🙂 Jsou v takovém drsném, chlapském houmles stylu, ale mě se líbí. Sice je budu nosit jen do školy, ale i tak! Baleríny a kotníčkové na podpatku si sice obstarám také, ale ani mě nehne v nich dobíhat šalinu. Zakládám si na tom, abych ve svém obutí zvládla vše a nic mě nezaskočilo. Navíc si potrpím na ledabylý a uvolněný styl oblékání. Když nad tím tak přemýšlím na VB teď čeká řada šoků. On mě má tak rád hezky barbínovitě oblečenou a teď ho čekají nejen ty boty, ale především moje čepice.
e3e3773072_101763060_o2
Pro uvedení do obrazu přikládám fotku čepice, kterou jsem si vytvořila na zimu 2014.
Podotýkám, že ji naprosto běžně nosím ven mezi lidi a nejen, že mi není pět, není mi dokonce ani osm a řada mých vrstevnic už je matkami a to žádnou nešťastnou náhodou zbouchnutými, ale hrdými a plánovanými.
Co myslíte?
Mám si razit svůj styl nebo se přizpůsobit normám okolí? Váš názor je ale pouze orientační. Já totiž nadevše miluju ty pohledy, když si v zimě po příchodu do místnosti sundám z hlavy čepici, vytáhnu zpod kabátu vlasy a lidé vyjeveně koukají. Že ty mrazem červené tváře nepatří žádnému malému spratkovi ze základky, ale “pohledné” mladé ženě a pak se začne se ozývat šuškání…
A mě ty výrazy neuvěřitelně baví… 🙂
Říjen 2015

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.