Osobně o sobě

Kdo to říká, ten to je!

Stalo se vám už někdy, že by vás někdo křivě obvinil z něčeho, co sám dělá a vy jste neměli, jak se bránit? Mně se to stalo před pár dny.
To jsem totiž údajně “znovu lhala”

 

Před pár měsíci jsem šla pracovat do agentury. Měla jsem po krk věčného shánění zakázek a hlavně jsem potřebovala ve svém životě trochu řádu a špetku lidí. Práce vypadala ucházejícně a z majitelky agentury –  Šéfové, jsem úplně padla na zadek. Obdivovala jsem, kolik toho v životě dokázala, oceňovala jsem její zájmy… přišlo mi, že bychom si mohly fakt sedět.

Jak já se spletla!

Cokoli jsem řekla, bylo smeteno ze stolu

Po pár týdnech v práci, jsem si všimla, že Šéfová vůbec nebere, když něco řeknu. V práci se zakládalo na tom, že je zde upřímná atmosféra a může se říct cokoliv. To je pravda, mohla jsem říct cokoliv. A pak mi šéfová vysvětlila, že je to špatně.

Řešili jsme v práci úkol a já říkala, že z toho, co vím, by se to mělo řešit takhle. Svoje tvrzení jsem podpořila i tím, že se to píše v jedné “učené knize”, kterou měla Šéfová hrdě vystavenou na poličce. Zřejmě ji ale zapomněla otevřít. Šéfová mě vyslechla a pak to úplně smetla. Ani vlastně nevím, co mi řekla. Jen z toho vyplynulo, že já, odborníci a vlastně celý marketingový svět to děláme blbě, protože jí to funguje takhle.

Ok.

Myslela jsem, že se jedná o nedorozumění

Postupem času začalo přituhovat. Stalo se, že jsem několikrát byla obviněná z chyb, které jsem neudělala. A podle nálady Šéfové jsem za ně byla a nebyla vina. Podle toho, jak se vyspala. Navíc, i když byly případy, kdy jsem svoji pravdu mohla dokázat, nikdo se o to nezajímal. A já to nechtěla hrotit. Stejně, když jsem náhodou něco dokázala, tak jako by nic. Nikdo se mi neomluvil, nikdo nic neřekl. Ze začátku jsem si myslela, že to jsou jen nedorozumění a snažila se to omluvit tím, že je třeba přepracovaná.

Byla jsem naivní

Celé moje okolí mi domlouvalo, že tohle není normální. Že je to všechno špatně. Ale já to nechtěla vidět a byla jsem přesvědčená, že si to sedne. Chtěla jsem, aby si to sedlo. Nechtěla jsem už řešit další problémy. Ale nakonec to dopadlo úplně jinak. Ty stresy z neustálých obvinění a ty její pochybovačné pohledy si vybraly svojí daň a já onemocněla. A to celkem ve velkém stylu.

Nejdříve jsem myslela, že je to covid. Tak jsem jela na PCR a cestou se mi podělalo auto (to chceš). PCR vyšel negativní. Jenže já měla horečky, bolesti krku, hlavy, kašlala jsem tak hrozně, že v noci sousedi s naštvaným prásknutím zavírali okna, protože už to nedávali. Nedivila jsem se ji. Kašlala jsem hrozně a v podstatě nonstop. Nakonec mě to dohnalo až k doktorce. Ta vyslovila podezření na mononukleózu (už jsem jí měla), ale příznaky se při stresu můžou vracet. Doporučila mi okamžitě přestat pracovat.

Říkala jsem si, že tohle přece v práci nemůžu udělat.
Kdo by to za mě udělal?
Tak jsem se jen snažila zvolnit na minimum.
Jenže to nestačilo.

Dostala jsem zánět dutin. Ale pořádný! Nikdy předtím jsem ho neměla a doufám, že už ho mít nikdy nebudu. Ta bolest byla hrozná! Hlava, lícní kosti i dutiny v zubech, všechno mě neskutečně bolelo a když jsem zakašlala měla jsem pocit, jakoby mi rvali zuby. A já měla ještě pořád ten kašel, takže jsem kašlala fakt hodně.

Bylo to peklo

Další doktor mi řekl, ať se na práci vykašlu, skončím a navíc ještě, ať po ní chci omluvu.
Pořád se mi do toho nechtělo. Ale začala jsem si uvědomovat pár věcí:

  1. V práci se se mnou nikdo nebaví
  2. Nikdo se nijak zvlášť nezajímal o to, jak mi je
  3. Když jsem přispěla do diskuze všichni mě ignorovali
  4. Bavili se o mně za mými zády

A pak jsem náhodou našla na firemních a jejich sociálních sítích post o mně. Nejmenovala mě, ale bez nejmenších pochyb byl o mně. A taky byl až na 2 věty vylhaný od A až do Z. Dělala tam ze mě úplného debila a honila si ego, jak ona a její firma dělají všechno nejlíp, jsou nejférovější a nejpoctivější. A tehdy mi došlo, že to je konec.

Všechna ta obvinění, že kvůli mně odešli dva klienti, že jsem udělala u klienta chybu, že jsem jí neřekla co jsme řešili s klientem a ona pak byla za vola… Všechny ty příhody, nebyly náhody, byly to normální lži. Stejně jako výše nástupního platu, kterou jsem ve skutečnosti nikdy neviděla. Došlo mi, že mě fakt nesnáší a chce mě vyhodit.

Tři týdny jsem byla nemocná a třetí týden si mě předvolala, jestli v pondělí dorazím. Bylo mi jasné o co jde – chce to skončit. Potvrdila jsem jí, že přijdu. Přišla bych i kdybych měla smrt na jazyku – už tam nechci strávit ani minutu. Práci jsem omezila na nezbytné minimum. Už jim nevěnuju ani minutu navíc. Mám na úkol dotaci 3 hodiny, i když mi zabere 6? Už mě ani nehne, abych to dodělávala ve svém volnu.
Po třech hodinách vypínám a nazdar!

Tahle volba se ukázala, jako ne úplně šťastná

Trvalo, asi 3 dny než se strhla scéna. Která sice byla velice nepříjemná, ale taky poučná.

Nebyly hotové všechny věci!
Tyjo, fakt překvápko!

 

A pak to začalo a vlastně ještě pořád pokračuje. Okamžitě se do mně začala navážet na firemním chatu, na firemní FB skupině i ve zprávách. Na cokoliv, co bylo nutné si napsat si našla v odpovědi příležitost se do mně navést, že lžu.

Ve chvíli, kdy jsem si na firemním chatu přečetla “Antea zase lhala” mi naplno došly tři věci.

Že jsem se v ní hrozně spletla, tohle fakt nebude klidný “rozchod”, a že jsem volná.

Ty první dvě věci jsou asi jasné, ale proč volná?

To je strašně jednoduché

Když mi jednou vrátila mojí práci (na kterou se specializuji už asi 5 let) s tím, že tomuhle ona nerozumí, ale přijde jí to málo barevné. Málem to se mnou švihlo. Většina práce, kterou v tomhle směru firma odvádí totiž vypadá, jako by ji pozvracel jednorožec. Bez ohledu na to, jak moc nevhodné a nevkusné to je. Přesně proto, že jak sama říkala “tomu nerozumí”. Když při dalších příležitostech napadla moji práci, vrtalo mi to hlavou a začala jsem o sobě pochybovat.

…Třeba to dělám blbě.

….Třeba ty agentury – známé po celé republice, ověnčené cenami, se kterými jsem v minulosti spolupracovala s kterým moje práce pomáhala vyhrávat obrovské tendry a spolupráce ve statisícových až milionových částkách… třeba to byly jen náhody. Sice jsem nedokázala přijít na to, jak by to mohl být náhody, ale třeba byly.

Ale obvinit mě z lhaní? Tak to fakt netrefila 😀 Celý život totiž čelím “problémům” proto, že prostě nelžu. Takže občas je někdo uražený z pravdy, která byla “moc”, protože úplně nemám filtr. Celý život platí, že když něco řeknu já, tak to tak prostě je. A ONA obviní z lhaní mě? No, to se asi zbláznila. Tohle mi v hlavě teda opravdu strašit nebude.

V pondělí mě ale čeká v práci peklo

Bude totiž porada a bude se do mě navážet. Přede všemi a všichni budou stát za ní. Kolegyně jsou její kamarády a navíc mě zvládla za zády dost očernit, takže budou všichni proti mně. Po tom pátku se od ní nedá nějaké důstojné jednání očekávat. A já přemýšlím, jak to vyřešit?

Máte nějaké nápady? Rada by se hodila 🙂

Zatím jsem dospěla jen k tomu, že vyčistím firemní počítač a když to bude moc, tak prostě jí tam nechám počítač a řeknu jí, že končím okamžitě. Jsem OSVČ a nemám smlouvu, takže to můžu udělat. Sice mi ten výpadek v příjmech bude chybět, ale nemám chuť jí už obětovat ani minutu svého zdraví.

Co myslíte vy?

 

3 komentáře

  • Mark Reed

    Když můžeš odejít, odejdi. Tohle jednání ze strany šefové, kolegů a kolegyň je neférové a strašné. Když máš z tohoto zaměstnání zdravotní potíže a rozhodneš se zůstat, bude se to jen zhoršovat. A to hovořím ze zkušenosti. Se mnou taky vytírali podlahu. Šéf mě sice měl rád, snažil jsem se s kýmkoliv vycházet, ale nakonec jsem zjistil, že zákazníci se za mými zády zrovna nechovali vůči mně fér. Uteč!

  • Raja Luthriela

    Jak už psal někdo nade mnou. Uteč, dokud se dá, než tě připraví o rozum a o zdraví. V této republice se jistě najde spousta jiných a solidnějších firem, které ocení tvou práci lépe.

  • Kája

    Brr, to zní hrozně. Příjmy nepříjmy, když se k tobě chovali takhle, bylo by nejlepší jim prásknout dveřma a utéct. Chápu ale, že váháš (nebo jsi váhala), sama jsem v příšerném zaměstnání zůstávala peklu navzdory. Naštěstí jsem to neodskákala zánětem dutin, ale “jen” psychickými potíži, které mě hned po odchodu opustily.

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.