antea.blog.cz

Jsem zase studentka…

… a jsem z toho strašně moc šťastná!
Když jsem před rokem přerušovala školu, bylo to proto, že jsem chtěla skončit. Nebavila mě, svůj obor jsem nesnášela a neviděla jsem v něm budoucnost.

Celý post studenta VŠ mi byl tak nějak ukradený a brala jsem ho jako samozřejmost na rozdíl od mé předchozí VŠ, kdy jsem se při jízdě busem blaženě usmívala, protože jsem si v duchu opakovala: jsem student VŠ, někdo!, elita…ani jsem už a, že by se tento pocit mohl vrátit, ale právě před chvíli jsem se přistihla, jak si opakuju svou zapomenutou mantru a tvářím se jako blbeček. Vzápětí mi také došlo proč.
Na svou první VŠ jsem šla ze SŠ, odporného místa, kde jsem se po čtyři roky brodila odporným morálním svinstvem. Až na své první VŠ jsem poprvé v životě dokázala uvěřit, že na světě jsou normální lidé v mém věku. Proto na mě přechod z jedné VŠ na druhou nijak zvláště nezapůsobil, protože nedošlo k nějaké zásadní změně prostředí.
Ale teď?Po roce stráveným na ponižujících pracovních pozicích, prožívání všemožných příkoří a útoků? Po dennodenním setkávání se s lidskou hloupostí, prostotou, nízkostí, arogancí, namyšleností, povrchností je pro mne znovuzískání statutu studenta jako vstupenkou do nebe.
Setkávání se a jednání s lidmi, kteří, ač ověnčeni tituly se k Vám chovaní slušně a s úctou. Společnost kolektivu, který je schopen dát do hromady více než tři souvislé věty za sebou a zajímá ho cosi víc než jen to co dávali včera v televizi! Lidé, kteří Vás poslouchají, když mluvíte, neskáčou Vám do řeči. Jaké to blaho! Znovu cítím prvákovské nadšení: budu se průběžně učit, práce odevzdávat mezi prvními a zkoušky dělat v předtermínu a na první pokus. Vím, že z toho asi v konečné fázi nic nebude, ale teď cítím něco, co jsem strašně dlouho necítila – život, radost ze života, těšení se na něco. Vnímám, jak mi buší srdce a po tak strašně d době mám chuť tvořit.
Musím si udělat sešit na poznámky, nápad už mám. Pak nutně potřebuji super úchylnou čepici na nadcházející zimu a ještě by se hodila taška do školy, do které se vejde netbook, sešit, pití a drobnosti.
Sice mě trošku mrzí, že se studentkou stávám jen na jeden jediný den v týdnu, ale to nevadí. Je to o to lepší! Studuji normální prezenční studium a zároveň chodím do práce, bloguji, recenzuji, starám se o domácnost… Já jsem tak dobrá!(Nn, vím, že to takhle má spousta lidí a že to není zase takový zázrak, navíc jsem ještě v tomhle tempu nedala žádnou zkoušku… Ale trvám na tom, že když to tak vyjmenuji, působí to docela impozantně.)
Tak studiu zdar a držte mi palce. Opakuju dva předměty, přičemž jeden je takový podivný (navíc je zakončen zkouškou, která obsahuje otázky i z dvou předchozích předmětů, které jsem měla před více než dvěma roky…) a mám docela obavy, abych pro mě neznamenal konečnou… 🙁
Říjen 2015

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.