Osobně o sobě

Jednou pro vždy…

Za dva měsíce a kousek to bude přesně 5 let, co se mi naprosto zhroutil život… Rozešli jsme se s VB… A dneska můžu říct, že je to konečně celé za mnou…

Jedna z věcí, které na nešťastný rozchod pomáhají je čas. Ten to zmírnil, ale nezahojil. Skutečně hojit, se to začalo až když jsem potkala jednoho kluka a s jeho kamarádem jsem pak začala chodit. Ale nebylo to ono, i když jsme se měli rádi, nehodili jsme se k sobě a chyběl tomu jakýsi přesah. Rozešli jsme se, zůstali kamarády a já se pomalu smiřovala s tím, že se ke mně nikdo nehodí a zůstanu v životě sama.

Ten bývalý přítel mi vždycky říkával, že ten pravý se objeví, až to budu nejméně čekat. Nesnášela jsem ty řeči, nevěřila jsem na to a hlavně – mě nebylo možné nachytat, abych to nečekala, protože já jsem byla ve střehu pořád… Jenže… ono se to nakonec vážně stalo… Ve chvíli, kdy jsem to doopravdy absolutně nečekala. Když jsem jsem se umatlaná, zmačkaná a utahaná drápala do auta k cizímu týpkovi, netušila jsem, že mi to změní život. Ale potkala jsem jeho a všechno tak nějak zapadlo na své místo a najednou bylo správně.

Neznáme se příliš dlouho, ale přesto je to, jako bychom se znali věčnost. Pokud věříte na reinkarnaci stejně jako já, tak mám pro vás teorii, že my dva už jsme se museli kdysi potkat, protože se doopravdy známe věčnost. Pro vás, kteří na minulé životy nevěříte, je to asi jen zamilované blábolení. Ale pro mě to tak je… Je to strašně nové, křehké a už to musí překonávat spoustu problémů, ale i když je to předčasné to říkat, tak já si opravdu myslím, že je to ono. Necítím se ještě na to “křičet” to do světa. Ještě se v tom snažím získat jistotu, zorientovat se a nebýt k smrti vyděšená, ale zatím se mi to jen potvrzuje.

 

Je to záhada, jak se to stalo. Jsme oba stejní i v naprosto neuvěřitelných maličkostech. Hledali jsme, v čem se lišíme (ok, já jsem urputně hledala, abych dokázala, že se k sobě nehodíme), ale nenašla jsem prostě nic. A tam, kde se přece jen odlišujeme nejde o názory, ale spíš o přirozeně rozdílný postoj muže a ženy, se zase dokážeme naprosto instinktivně doplnit… Můžeme spolu mluvit skutečně o všem a víme, že to ten druhý pochopí nebo se o to alespoň pokusí. Neodsoudí, nezavrhne…

Je to člověk, který má v sobě všechno, co jsem si kdy od chlapa přála. Tentokrát doopravdy a bez kompromisů. Když se mu podívám do očí, vím, že mu můžu věřit a když mě vezme za ruku nebo pohladí vím, že spolu zvládneme cokoliv. A pozor, je to člověk, jediný na světě, kterému bych svěřila to nejcennější co na světě mám – Cirounka.

I ji jsem samozřejmě nechala, aby ho prověřila, a bylo to úžasné. Moje kozina, která se cizích lidí spíš bojí se od něj nechala hladit a mazlit (protože byl v pohodě a nenutil jí), vzala si od něj sušenky, málem mu vlezla do auta a nechala se normálně na vodítku odvést a mě tam nechala…

 

Netuším, jak to s námi dopadne, máme v cestě hodně komplikací a vím, co by pro mě znamenalo, kdybych se znovu spletla. Ale nemůžu jinak, než zase do toho jít all in

 

Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.
Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – to bude překonáno.

 

Ano, právě jsem JÁ citovala z bible Hymnus o lásce… Vážení, nechci vás děsit, ale konec světa už je evidentně blízko…

2 komentáře

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *