antea.blog.cz

Den blbej blbec!

Jak vypadá den blbec? Asi takhle:

První polovina dne byla naprosto normální, po požití a přežití oběda v místní Šlichtárně 🙂 jsem naklusala na poslední dvě hodiny vyučování. Chvíli před začátkem se ke mně přitočili dva spolužáci, že nám jeden kluk urval zrcátko od auta. Zachovala jsem kamenou tvář, protože jsem jim nevěřila, pokud je mi známo tak ani jeden mne moc nemusí a navíc už jsem před lety podobný fórek zažila a tenkrát jsem na něj bohužel skočila. Přesto se mi to zdálo divný, protože jsem si nebyla vědoma, že bych udělala něco čím bych si podobný fórek vysloužila, tak jsem napsala bráchovi co o tom ví. Brácha to potvrdil a já zbývající dvě hodiny nečině zírala na obrazovku monitoru a divoce poškubávajíc za řetízek jsem přemýšlela, jak to mamce sdělit. Kluci říkali, že nám to dosvědčí takže to by snad takový problém být neměl. Jenže co se skrývá pod pojmem dosvědčit?
Mysleli tím policii?
Navíc je problém v tom, jak moc mamka na tom autě lpí. Řidičák má cca rok a svoje první a poslední auto v životě má od dubna.
No, mamka to sice vzala vcelku v klidu, ale měla na to celé poněkud jiný názor, takže jsme se stihli pořádně pohádat, protože jsem jí odmítla říct kdo to udělal i jména svědků dokud se nedohodneme, jak budeme postupovat. (a to jsem ještě ani nevěděla, že to neudělal schválně, ale podjely mu nohy a zrcátko nabral, když se snažil zabránit setkání s matičkou zemí).
Je teda fakt, že jsem nechránila jen toho chudáka, ale i sebe, protože mamčiny nápady jako jít do školy a řešit to s ředitelem, volat policii apod. aniž by ho alepoň kontaktovala (třeba to zaplatí bez keců a hotovo..) je fakt nefér a to nemluvím o tom, jak by to jednání s ředitelem probíhalo. (Že jsem mu snad zabránila, jsem pro změnu chránila sebe)
No, když si mamka fotila škodu, připletl se k tomu k mé smůle další spolužák, který nevěděl, že já už mluvila s kluma a přihlásil se jako svědek. Když s mamkou mluvil, mne braly mrtvice, aby mamce nepodal dost informací na to, aby mne mohla obejít. (Chtěla totiž volat rodičům toho nešťastníka). No naštěstí se doholi na to, že já se s klukama ve škole domluvím (což bylo to co jsem od začátku navrhovala já).
Takže zítra mám promluvit s tím klukem, jak se postaví k úhradě škody. Já předpokládám, že mne pošle do háje, ale upřímně bych mu radila, aby to nedělal, protože neví co to je jednat s mojí matkou. (Představitelka středověkého jednání v pojmu Děti a rodiče. Teď totiž chce na jeho telefon na jeho rodiče s tím, že i když je možná plnoletý, rodiče jsou za něho zodpovědní.
Tak na ten telefon dojde pouze v případě, že se my dva nedomluvíme, jinak nevidím důvod proč by se do toho měli tahat jeho rodiče. Máti dostane peníze a kde je sebral, potom jí nic není.)
Ona se na něj nezlobí, je si vědoma toho, že za to nemohl nicméně měl smůlu a musí platit :-/
Já osobně se na zítřek těším asi jako na trhání zubních nervů – zažila jsem a přežila. Fakt bych si to raději zopakovala než jít zítra vyjednávat.
Toho kluka znám jen tak od vidění a od příjmení, vím o koho jde (to je tak všechno, ani nevím jaký má křest. jméno) a co jsem mluvila se spolužačkou, tak jít za ním mi rozhodně nedoporučila.
Hrubky a překlepy ignorujte, letmo jsem to zkontrolovala, ale sedím tu u hokeje a snažím se bojovat o nádechy mezi záchvaty kašle, takže fakt už toho dneska mám dost. A zítra to bude asi ještě lepší 🙁
Fakt je mi ho docela líto, i když bych mu zítra touhle dobou asi nejraději zakroutila krkem. Záleží na tom, kam mě pošle.
Prosinec 2009

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.