antea.blog.cz

Bráchův sloh

Tady to máš

Byla sobota, seděl jsem sám na služebně a koukal z okna, jak slunce pomalu mizí za obzorem.
Celý den uplynul klidně, jako už dlouho ne. Dopoledne jsme pomáhali sundat ze stromu bezradné kotě, které nevědělo jak dolů a odpoledne bylo potřeba odstranit sršní hnízdo. Žádná krev, žádné slzy, jen pár žihadel… Jak už jsem říkal, ideální den. To jsem ale ještě netušil, co mne čeká za pár hodin. Abyste rozuměli – jsem záchranář.
Začalo to docela obyčejně – zazvonil telefon. “Záchranná služba, u telefonu Ota Pavlů” ohlásil jsem. “Prosím Vás, rychle jeďte do Pece, někdo vykradl místní obchod a vypadá to, že tam je i někdo zraněný, nemůžeme se dostat dovnitř, lupiči zajistili dveře a mají tam rukojmí, prosím, jeďte rychle, mám tam synka, dostal ve škole jedničku a šel si za odměnu koupit nanuk, je mu teprve deset, pomozte mi”…. Křičela do telefonu panicky nějaká žena.
Díky letité praxi jsem rychle od zoufalé ženy zjistil další informace nezbytné k uskutečnění výjezdu a mohli jsme vyrazit.
Za zvuku houkaček jsme si razili cestu provozem, řidiči nám sami uhýbali z cesty a tak netrvalo ani půl hodiny a byli jsme na místě.
Od lidí, kteří nedaleko prodejny postávali a vymýšleli jak pomoci, jsme se dozvěděli, že zazněl výstřel a poté už se z prodejny nikdo neozval a ani dveře nejdou otevřít.
Snažili jsme se navázat kontakt s lupiči, ale když na naše pokusy nikdo nereagoval, došlo nám, že už jsou asi dávno pryč.
Proč ale nereaguje nikdo z rukojmí? Výstřel byl přece jen jeden, což znamená buď jeden zraněný, nebo jeden mrtvý, ale lidí v prodejně v době přepadení bylo kolem deseti. Tak co se děje?!
Zahájili jsme pokus o průnik do budovy, ale marně. Když se dveře nepodařilo otevřít ani přivolanému zámečníkovi, rozhodli jsme se použít “hrubou” sílu. Popadli jsme trám donesený z nedaleké stavby a podobni středověkým nájezdníkům jsme začali dveře vytloukat tímto provizorním beranidlem.
O 15 minut a o hodně třísek později jsme se konečně dostali do vnitřku budovy. Vypadalo to tam jako po výbuchu. Všude, kam oko dohlédlo, bylo poškozené zboží vyházené z regálů, nejhůře dopadla zelenina a ovoce. Pod bedýnkou, kde smutně ležela rajčata, byly rozšlapané banány, z pokladny, ve které bývají obyčejně peníze, trčela mrkev…
Nejhorší pohled nás ale čekal, když jsme došli do oddělení balených vod, kde na
podlaze rozlévala velká krvavá skvrna. Bylo jasné, že tu bude tu minimálně jeden raněný a to zřejmě hodně vážně. Takové množství krve…
Kde jsou ti lidé co tu byli v době přepadení? Vrtalo mi hlavou, ale ne dlouho.
Po chvíli hledání jsme je prochladlé, vystrašené a svázané provazy našli ve skladu. Byl mezi nimi i ten raněný. Okamžitě jsme přivolali lékaře ze sanity, která již mezitím dorazila z okresního města.
“Jak je někdy ten život krutý”, říkal jsme si, když jsem hleděl do tváře postřelenému asi desetiletému kloučkovi. Byl při vědomí, blonďaté vlasy se mu lepily na bolestí zpocené čelo a světle modré oči měl vyčerpáním přivřené. Zelené tričko měl uválené a jednu nohavici černých tepláků měl utrženou a uvázanou kousek nad střelnou ránou nahoře na levé noze. I přesto, že rána byla ovázaná, silně krvácela a čouhaly z ní úlomky kostí … Přivolaný lékař neztrácel čas a okamžitě začal s první pomocí.
“Je to zlé, máme tady raněného desetiletého kluka, kulka mu zasáhla stehenní kost, vypadá to na otevřenou tříštivou zlomeninu, celá rána silně krvácí.” Zašeptal jsem do vysílačky tak, aby to chlapec, neslyšel, nebylo třeba ho ještě více děsit. Být v jeho situaci dospělý chlap, tak je strachy bez sebe, natož desetiletý chlapec.
Bylo ale nutné, aby kolegové venku alespoň trochu připravili hochovu maminku na střet s realitou.
Pak už události měly rychlý spád. Chlapce v doprovodu lékaře a samozřejmě maminky odvážela houkající sanita do nemocnice, vyloupenou prodejnu si převzala policie, lidé se rozešli do svých domovů a my jsme se vrátili zpět na základnu, abychom zanedlouho předali službu nás střídajícím kolegům. Všichni
jsme ale byli myslí u toho chlapce, který tak smutně doplatil na lidskou chamtivost.
Září 2010

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.