antea.blog.cz,  Příběh rodiny Lancasterů

16. Příběh rodiny Lancasterů

9. Překvapení a šok

Moc času Josefovi na těšení se na miminko nezbývalo. Necelé dva týdny poté, co mu Líza domluvila, na ni přišly porodní bolesti. Josef ji rychle odvezl do porodnice a na sále ji držel za ruce přesně tak, jak si přála u prvního porodu. Porod probíhal překvapivě dobře, ale na jeho konci čekal na Josefa i Lízu šok.
Museli se totiž vyrovnat s tím, že si z porodnice nepřivezou jen jedno miminko, ale dvě.
7d649365db_101774271_o2
Narodili se jim totiž Oksana a Django. Možná se to zdá podivné, ale paradoxně právě to, že se jim narodila dvojčata, zbavilo Josefa pochyb. Jedno dítě možná mohla být náhoda, ale dvojčata? To byl prostě osud! A tak, zatímco jim v postýlkách vřískala dvojčata, pobíhali Josef s Lízou mezi patrem domu (museli jej přistavět, aby se do domu vůbec vešli) a přízemím, čas spokojeně plynul. A než se Josef a Líza nadáli, začala malá Terra chodit do školky. Stále ještě vynikala nad ostatními dětmi svou bystrostí a oba rodiče se nemohli dočkat školní docházky, aby viděli, zda si Líza podrží náskok i tam.
Upřímně vzato o tom, ale oba dva pochybovali. Po narození dvojčat byla pozornost věnovaná Teře omezena na minimum, což holčička ze začátku velmi těžce nesla. Nakonec se s tím, ale smířila a stala se z ní opravdová velká sestra. A v rodině zavládl mír, který narušoval jen občasný pláč dvojčat.
Nakonec se vše podařilo zorganizovat tak dobře, že se Líza dokonce mohla vrátit do práce. Sice ne na celý úvazek a rozhodně ne proto, že by potřebovali peníze, ale stále ještě ji trápilo, že je jen pomocnicí v kuchyni a navíc vypadnout alespoň na chvíli z domu plného plínek a pláče pro ni bylo jako dovolená.
Jednoho dne se unavená vrátila z práce a šla si rovnou lehnout. Josef byl zrovna v koupelně a jí se nechtělo šlapat do patra až do druhé. No co, tak se umyje ráno.
Když se ale o půlnoci vzbudila, Josef vedle ní neležel a jeho místo bylo stále ještě ustlané. Lízu zamrazilo a vydala se ho hledat, ale nemohla ho nikde najít. Nebyl v pokoji u dvojčat, ani v pracovně, ani si nedával v kuchyni půlnoční svačinku. Nakonec si všimla, že se svítí pod dveřmi v koupelně. Opatrně otevřela dveře a musela se usmát. Ten její dědula už zase usnul ve vaně. Opatrně, aby ho nepolekala, mu zatřásla ramenem…
“Josefe, vstávej. Voda už je studená, nastydneš.” Ale Josef se ani nehnul.
“Vstávej, jsi celý studený, tohle určitě odstůněš!” zkusila to Líza hlasitěji, ale Josef se ani nehnul.
Lízi se začalo zmocňovat zlé tušení. “Josefe!” divoce mu třásla ramenem, “vstávej!”
Ale Josefova hlava se jen bezvládně kývala ze strany na stranu.
Líza začala hlasitě vzlykat, protože se jí do mysli začalo vkrádat poznání, že Josef se už neprobudí. Třesoucí se rukou se mu pokusila na krku nahmatat tep.
Zadržovala dech téměř do omdlení, aby jí náhodou neunikl ani drobný záškub v žíle, ale vše bylo marné, Josef byl mrtvý.
4fb4688aee_101774277_o2
“Ne, Josefe…!” vykřikla Líza a zhroutila se v pláči na zem.
 Export1  Export1

Jeden komentář

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.