Zvrácená doba…

aneb k čemu jsme to nuceni?

Že se lidé odvrací od kořenů a přírody je známé a rozhodně to není jen poslední doby, jak se společnost dál vyvíjí tak „domestikovanost“ lidí roste. Děti raději tráví čas u počítačů, než aby šly ven, a když je rodiče náhodou vyhodí na kyslík, tak sedí na schodech před domem a ve skupince hrají hry na mobilech. Nekecám, to byl smutný pohled, který se mi naskýtal každý den o prázdninách při návratu z práce. Ale tohle mě netrápí. Ty děti si to vybraly, sice špatně, ale je to jejich volba (pokud jim jako dětem nějaké právo volby vůbec přísluší) a oni jsou tak spokojeni.
Tenhle článek ale nebude o dětech, ale o dospělých, nemocných zaměstnancích a studentech, kteří nemají jinou možnost než nemoc přecházet a chodit do práce či do školy.
Sice nejsem úplně typický příklad, ale jsem sebestředná, takže to bude o mně.
Jsem nemocná. Nejedná se pravděpodobně o nic závažného, prostě nějaká podzimní chřipka. Sice vím, o co se jedná a nejdu ani k doktorovi, to ale neznamená, že by mi snad nebylo hrozně.
Chvíli se třesu zimou a o chvíli poději zalitá potem odhazuji peřinu. Bolí mě hlava, kašlu a téměř bez ustání smrkám. Po cestě do koupelny, která je dlouhá si deset kroků jsem propocená a nohy se mi třesou vyčerpáním.
Jsem proti zbytečnému braní léků a mám ověřeno, že na tohle léky nejsou potřeba. Stačí vitamín C, ovoce hodně pít, bylinkové čaje s medem, ležet a když se dokážu pochlapit, tak se ještě pořádně vypotit, aby škodlivé látky odešly z těla, jak říká moje mamka.
Léky nejsou v tomto případě potřeba, mám vyzkoušeno, že výše uvedené a týden v posteli bohatě stačí. Jenže! Týden v posteli? Zapomeňte! Pokud jste studenti VŠ, tak máte za semestr v průměru dvě povolené absence na předmět, což je podle mě prostě málo, přesto se to vždycky dá nějak zařídit a hlavně(!) nemusíte se nikomu odmlouvat, u nikoho žebrat, nikomu nic zdůvodňovat…. Prostě nepřijdete a hotovo!
Ale když jste zaměstnanci? Tak pokud neletíte k doktorovi a nepřihasíte si to do práce s papírem na nemocenskou, tak máte smůlu. A i tehdy, kdy to máte oficiálně, tak se na vás stejně v práci budou dívat ošklivě, protože svojí absencí přiděláte práci ostatním a vy se budete potýkat s pocitem viny a strachu o místo.
Víte vy co? Během psaní tohohle článku jsem si něco uvědomila. Seru na to! Možná jsem měkká, možná jsem rozmazlená, ale já si svoje zdraví prostě huntovat nenechám! Prostě si lehnu a normálně to v klidu vyležím, práce nepráce. Když mě vyrazí, bude mě to sice mrzet, ale skákat z okna kvůli tomu nebudu. Zdraví je to nejdůležitější co máme a pokud se jedná o peníze, tak teď o sice bude dost problém, ale pojmu to jako investici do budoucna, kdy podstatně ušetřím, protože na rozdíl od těch co si nelehli, tak já nebudu mít zdraví zničené a nebudu muset utrácet za tuny léků…
Pozn. Článek byl napsaný asi před čtrnácti dny. Druhý den mi to nestálo za ty nervy a do té práce jsem stejně šla, pořádně jsem to nezaležela, a i když už jsou to dva týdny, pořád mi ještě není 100% dobře.
Říjen 2015

Jak to máte Vy?

Když jste nemocní, lehnete si a v klidu se léčíte nebo trpíte představou vlastní nezničitelnosti a ani Vás nenapadne se trochu pošetřit?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *