Osobně o sobě

Zlo z pracáku!

Nedávno jsem narazila na článek, kde mladá, zdravá absolventka “pláče”, že už rok jsou na ní na pracáku zlí a přitom ona chudinka se tolik snaží a o práci ne a ne narazit a přitom ona se tolik snaží…


1Původně jsem se nad článkem jen jízlivě ušklíbla – to určitě! Ježe pak jsem si přečetla komentáře pod článkem. 90% reakcí autorku litovalo, utěšovalo, drželo palce nebo dávalo k dobru vlastní příběhy, kterak jsou na ně na pracák zlí. A tak si tam všichni hromadně kňourali a nadávali na ty zlé zamindrákované baby z pracáku a jen málo lidí vzneslo tu podstatnou otázku, jak to, že je tolik zdravých lidí bez práce?! Automaticky se na to odpoví, není práce. Jenže to jsou přežitky z minulého desetiletí, kdy bylo skutečně těžké sehnat práci. Ale tohle už dávno neplatí!

2Všechny obory shánějí lidi a některé už jsou doslova zoufalé. Platy rostou a zvýšila se i minimální mzda. V tuto chvíli činí 11 000 Kč.

Kdykoliv jdu po městě, minu několik inzerátů. Proč ti nezaměstnaní nezvednou zadek a nejdou se podívat po městě? Drzost a lenost některých lidí, nezná hranic. Několikrát se mi stalo, že jsem potkala žebráka, přímo pod výlohou, kde byl vylepen inzerát, že hledají zaměstnance…

5Ono je hrozně jednoduché sedět na prdeli a čekat na tu správnou práci pro sebe, která bude odpovídat mé kvalifikaci, bude dobře placená, bude zábavná a perspektivní…
Jenže takhle to nefunguje. Nebo možná ano, ale pak se nedivte, těm lidem na pracáku, že jsou otrávení. Je sice pěkné, že čekáte na práci, která odpovídá Vašemu Bc. titulu, jenže problém je v tom, že VŠ chrlí ročně tolik absolventů, že tituly pomalu ztrácejí význam a zaměstnavatelé se ptají ne na to, co máte za školy, ale na to, co umíte a především jakou máte praxi a praxi sezením na pracáku nezískáte

Nechápu proč se pobuřujete nad chováním na pracáku, neříkám, že tam jsou samí dobří lidé, ale já být na jejich místě tak  po půl

4

roce získám syndrom vyhoření, při pohledu na marnost mé snahy sehnat práci lidem, kteří mají nereálné čekávání a nebo se jim prostě nechce makat a jsem stejně hnusná jako většina lidí, co na pracáku dělá.

Uvědomte si,že na Vás nikdo nikde nečeká a musíte se snažit především sami!

 

 

Možná si říkáte, že to se mi to kecá, když sedím pěkně v teple v kanceláři, den trávím ťukáním do klávesnice a na pracáku jsem v životě nebyla. Jenže všechno není takové jaké se zdá být. Příběh o tom, jak jsem ke své práci přišla.

 

16 komentářů

  • Lenka

    Tenhle článek mi přijde až zbytečně hysterický… Mě osobně naštvou tyhle řeči, že když se chce, tak to jde. Někdy člověk chce a jediného čeho se dočká, je odmítnutí za odmítnutím. Soudíš nějakou holčinu, kterou ani neznáš? Hned víš, že se nesnaží dost apod. Já hledám už několik měsíců bezúspěšně, chodím na pohovory, ptám se, píšu emaily a nic! Odpovídám na všelijaké pracovní místa a stále nejsem vhodná. I na místa, kde mám kvalifikaci a praxi. Tak v čem je problém?? Když už nic, alespoň jsem na do jednoho projektu přes ÚP. Mám hodnou paní, nestěžuji si. Ale všechny takové nejsou! Hlavně, najít si práci fakt není tak jednoduché… někomu to stěžuji i okolnosti. Soudit nějakou holku na základě jednoho článku je vážně absurdní! Promin, ale tenhle článek mi přijde jako hloupý výkřik do tmy…

    • Antea

      Já soudím to, co ona v článku napsala a také to, co se pak psalo v komentářích. Nejedná se mi o slečnu jako takovou…
      Ovšem, to že někdo nemůže sehnat práci delší dobu… to není o tom, že nemůže, ale že si vybírá.
      Sama jsem více než třikrát dokázala, že jde sehnat práci prakticky ze dne na den (http://anteabloguje.cz/domains/anteabloguje.cz/o-tom-jak-jsem-k-praci-prisla/), ale musela jsem začít od nuly bez ohledu na mojí kvalifikaci, představu či cokoliv jiného.
      Takže já trvám na tom, že to není o tom, že není práce, ale lidé si vybírají. (Ano, není fér, aby člověk s Mgr. dělal v mekáči, ale je to lepší než sedět na pracáku a stěžovat si. A i z mekáče apod. se dá do životopisu něco vytěžit…)

    • Jana Kočkomilka

      Já zase v tomto klidně hysterická budu. Proste když člověk potřebuje peníze, jde i uklízet na pul úvazku. Nebo za kasu … nebo do McDonaldu… Asi jsem nebyla nikdy v situaci,kdy jsem si mohla dovolit nejíst nebo nekrmit kočky … a tedy vychazim ze situace,ze jsem bezdetna. Do lidi s dětmi bych si netroufla se takto navezt. Ale do studentů klidně.

  • Jana Kočkomilka

    Práve o tom jsem psala také 🙂 a zmiňovala jsem v článku i Tebe,ze jsi jako já, že prostě jist potřeba je. Takže místo celého blogu hodím do článku odkaz přímo na tento článek.

    Se vším, co je zde psáno, se ztotožňuji 🙂

  • Em

    Souhlasím s tím, že kdo “nemůže najít práci”, doopravdy ji nehledá nebo si vybírá. Nějaká práce se dá najít vždycky, takže mi taky nejsou jasní lidé, kteří jsou třeba rok bez práce a “nic”. A taky nechápu lidi, kteří očekávají, že ÚP jim nějakou práci najde. Jako teoreticky by to tak být mělo, ale to je utopie. Pracák nemůže vědět o všech možných pozicích a některé pozice ani nemusí existovat, dokud si o ně sami neřekneme. Když chci práci, musím hledat všude, ale opravdu všude, a ne jen po internetu. V každém městě je takových podniků, není možné, aby aspoň v jednom nehledali člověka, kterému by byli ochotni platit za nějakou práci.

  • Kája

    Ámen.
    Minimálně nějaká brigádka se najde vždycky. Klidně ze dne na den. Pak se klidně může hledat dál.
    Proto jsem minulémj článku psala, že všechno jde, když se chce.

  • veruce

    Já bych řekla, že je potřeba rozlišit ty, kteří hledají práci na více kategorií, ne takto všechny smést na jednu hromadu.
    Jsou tací, kteří práci opravdu nutně potřebují, protože měsíční výpadek výplaty pro ně znamená velké až existenční problémy. U nich bych bez reptání souhlasila s tvým závěrem.
    Pak jsou tací, kteří by rádi pracovali, ale mají finanční rezervy na to, aby si mohli vybírat. V jejich případě chápu, že si stěžují na nepříjemné báby na úřadech i na to, že hledají, chodí na pohovy a přesto se jim nedaří žádné místo získat. Mohli by jít na přechodnou dobu za kasu, mohli by jít na chvíli uklízet, ale nemusí, tudíž se poohlížejí po pracovním místě, které odpovídá jejich kvalifikaci, praxi, vzdělání. Nevidím v tom zas takový problém.
    Velkou roli bude v obou případech hrát i lokalita. Ve větších městech člověk sežene práci bez problémů, v menších městech a v oblastech, které léta bojují s nezaměstnaností, to je složitější.
    Co se čerstvých absolventů týče, tam bych řekla, že se najdou případy zapadající do obou scénářů výše. Tlačí-li mladého člověka situace do toho, aby si na sebe vydělával, vezme dočasně jakékoli místo. Je však nutné si uvědomit, že mu to moc nepomůže v tom, aby si našel místo odpovídající jeho vzdělání. Získat praxi není nijak jednoduché, když většina zaměstnavatelů příjmá pouze lidi, kteří už nějakou mají.

    • Antea

      Pokud někdo chodí somrat o dávky a stěžuje si, aniž by se snažil,a k je to špatné.
      Absolventi bez praxe je jen důkaz toho, že jsou líní. Já jsem si pi sudiu obstarala několik praxí a během práce mimo moji kvalifikaci jsem v tom pokračovala. Nevzdala jsem se a svou tu pravou práci jsem získala.

  • Šárka

    Promiň, ale nesouhlasím s tebou. Teď už mám rok a půl práci, kde jsem moc spokojená, ale když jsem vyšla ze školy, taktéž jsem měla problém práci sehnat. Ano, vždycky se nějaká najít dala, ale můžu ti říct, že to všechno, co jsem si předtím vyzkoušela bylo jak z bláta do louže. Jedno horší než druhé. Od práce v továrně přes práci za kasou, prostě co se našlo, to jsem měla snahu nějak vydržet, ale ne vždycky se to dalo. Ale to je jiné téma.
    Na pracáku jsem byla taky často. Ale když už jsem tam byla, vždycky jsem u toho měla alespoň nějakou brigádu. I přesto se na mě tamní pracovnice dívaly jak na špínu za nehty. O tom, že mě za celou tu dobu jedinkrát neposlaly na pohovor a nijak mi nepomohly tu práci najít radši ani nemluvím. Přitom člověk by čekal, že právě o tom úřad práce je.
    Btw když ses tak koukala na toho žebráka před výlohou, napadlo tě taky to, že by toho člověka pravděpodobně vůbec nezaměstnali?
    No a pak je tady ta druhá věc, že si třeba najdeš nějakou podřadnou a mizerně placenou práci abys teda aspoň něco dělala a nehnila na pracáku. Jenže pak už většinou nemáš vůbec žádnej čas jinou práci hledat a chodit na pohovory a podobně. Sama si vzpomínám, kdy jsem zároveň s jednou takovou krásnou prací dělala autoškolu. “No a zítra dojdete v tolik a tolik.” “Jenže já mám zítra v tolik hodin závěrečný zkoušky v autoškole.” “Co? Zkoušky? Ale to mě vůbec nezajímá. Řekl jsem, že přijdete, tak prostě přijdete.” Tehdy jsem si nemohla vůbec nic naplánovat, neustále mi přeměňovali pracovní dobu, měla jsem za měsíc desítky hodin přesčasů a výplata byla úplně k smíchu. Takže jo, teď jsem za svou práci opravdu vděčná, ale těm, co do takových podmínek jít nchtějí a raději jsou prostě doma a něco si v klidu hledají se vůbec nedivím.

    • Antea

      Za nesouhlas není třeba se omlouvat 🙂 Alespoň je tu zajímavější diskuze .
      Co se týče žebráka, myslím si, že by ho zaměstanali. Stačí aby před pohovorem využil nějaé centrum, kde se umyje a čistě oblékne.
      Já jsem taky začala na podřadných pracech, protože nic jiného nebylo k sehnání, ale nevzdávala jsem to. Přišla jsem z práce a několik hodin jsem kontrolovala inzeráty a rozesílala CV a nakonec se vždy zadařilo… 🙂

  • ten Chemicky

    Čekal na pracáku na práci je hloupost. Nikdy tam nikomu nic nenajdou. Především ty dobrý místa jsou vybraný mnohem dřív než tam dorazí lidi z pracáku.
    Je fakt, že u nás v Chebu je nezaměstnanost fakt nízká, protože práci už tu sežene každej deb*l, ovšem znám několik lidi, kteří nepůjdou dělat do haly…Oni mají přece školu a vůbec nevadí, že nabírají do kanclu. Prostě to nechápu.
    Já jsem tam začínal úplně od nuly a dneska si vozím zadek na bočník vysokozdvihu mám se fajn.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *