Zálesák v 21. století

První kempovací den nezačal vůbec dobře…

Po necelých čtyřech hodinách spánku mi zazvonil budík a já se následující půlhodinu marně pokoušela udržet otevřené oči. (Na druhou stranu je pravda, že se spánek přeceňuje. Já poslední dobou skoro nespím a žiju.) Autobus do Prdelákova jsem stihla jen taktak, ale byla jsem objednaná na oční a bylo dost důležité abych dorazila. Před měsícem se totiž při preventivce ukázalo, že mám vyšší oční tlak, což může znamenat zákal => slepotu. My to navíc máme v rodině a vzhledem k tomu, že se jedná o dědičný problém, tak z toho doktorka byla docela vyplašená. Já jsem se na jednu stranu také dost lekla (proto jsem ráno nakonec vstala a dojela na tu kontrolu), ale zároveň jsem si říkala jestli to nebude souviset s tím, čemu byly moje oči za poslední dva měsíce vystaveny. Doktorky jsem se nato výjimečně neptala, ale vzhledem k tomu, že mi tlak klesl, byla moje domněnka správná.

V Prdelákově jsem zjistila, že máti mi zapomněla přivézt notebook. (Jak moc složité je vzít mi ho ze stolu a dát ho do auta?!) Takže večerní filmy nebudou a fakt netuším, co budu zbytek dne dělat, protože jsem zatím v garsonce našla jen jeden kus papíru a na ten píšu tenhle článek, ale co budu dělat až mi dojde, netuším…

Zatím jsem si teda alespoň upravila plán na dnešek: Spacák, víno, hranolky, pozorování hvězd z okna a SVÍČKY! Našla jsem tu totiž ještě několik čajových svíček a do Brna se s nimi tahat nechci, takže si raději dnešek pořádně užiju.

Objednala jsem si jídlo a než dorazilo, dala jsem se do přípravy pelíšku. V garsonce jsem našla koště i hadr, takže jsem si zametla a setřela kus podlahy.

Při práci jsem se litovala, ale na druhou stranu, kolik bezďáků bude dnes v noci spát pod střechou, ve spacáku a sní jídlo z donášky a večer budou při pojídání hranolek, pití vína a poslouchání smutných písniček koukat na hvězdy. Vlastně mám docela kliku! (Akorát mě po tom měření rohovky na očním začaly dost bolet oči, ty znecitlivující kapičky už asi přestávají fungovat…)

20160511_133738

Po snědení oběda se do mě dala neskutečná únava, začala jsem se třást, motala se mi hlava a nakonec mi nezbylo než pelíšek vyzkoušet okamžitě, byla jsem k smrti unavená a neměla jsem na vybranou. Na tři hodiny jsem upadla do přerušovaného spánku plného bolesti, nepohodlí a zimy.

20160511_171536

Ukázalo se, že ačkoliv ležím na podlaze ve čtvrtém patře paneláku, podlaha je na takovou aktivitu pořád ještě dost studená. Probudila jsem se s rýmou a pocitem, že mě snad někdo zbil. Tohle přestává být sranda, nedovedu si představit, jak budu vypadat zítra ráno, když mě takhle zřídily jen tři hodiny.

20160511_171556

Napadlo mě poprosit matku, abych mohla spát ve své posteli, vím, že by mě nechala, jenže to bych musela ustoupit.

Vždy jsem těmi paličatými idioty, co si raději ublíží než, aby ustoupili opovrhovala a najednou zjišťuji, že jsem se stala jedním z nich…

20160511_195151

Pomalu jsem se vypravila do Kauflandu. Původně jsem plánovala pití vína především pro efekt a ze srandy, ale po 3 hodinách zkoušení mého ležení budu jako správný bezdomovec potřebovat něco na zahřátí a pomoc s usnutím.

20160511_200354

Po návratu jsem uklidila nákup a uvědomila si, že nemám skleničku. Už i vývrtku jsem si musela koupit, protože tu mi máti zapomněla přivést stejně jako netbook. Zjistila jsem ale, že v ledničce je ještě jogurt a kelímek od něj skvěle poslouží jako sklenička, konec konců jsem bezďák!

Než nastal čas večeře, zhlédla jsem film Harry Potter a Kámen mudrců, jeden z mála filmů, co mám v mobilu. Během toho jsem si lihem odlakovala nehty, rozčílila se nad tím, jak blbě jsou HP filmy udělané a pak se konečně začalo stmívat a nastal čas dát hranolky do trouby…

Poté co se ukázalo, že otevřít láhev vína mi trvá přes čtvrt hodiny, ocitla se moje kariéra osamělé alkoholičky v ohrožení, definitivně padla, když jsem vypila první kelímek. Víno už jsem nemohla ani vidět, ale v láhvi jakoby neubylo a to jsem jí chtěla vypít celou.

20160511_212215

Nakonec jsem to dala až na poslední kelímek, ale stejně jsem byla celou dobu zcela střízlivá.

Výhled na hvězdy mi zkazil sousední panelák, byla bych tvrdila, že tam takhle nezavazí, ale zjevně ano.

20160511_212353

Takže mi zbylo,a korát se trošku pokochat zapálenými svíčkami, kterým se ale moc dlouho svítit nechtělo.

20160511_213011

Ráda bych řekla, že jsem se poté uložila do spacáku a strávila bezdomoveckou noc. Jenže někdy během večera jsem si začala psát s VB, navzdory tomu, že jsem si říkala, že mu už v životě nenapíšu. Nakonec to skončilo tak, že se VB objevil u dveří (bydlí asi o 200m dál), já otevřela (možná jsem trochu opilá byla) on mi sebral spacák a všechny deky a já skončila u něj v posteli, na pohovce na tuto i následující noc.

 

Zpětně hodnoceno, to byla největší chyba, kterou jsem za poslední týdny a snad i měsíce udělala. Zjevně jsem měla tím vínem ovlivněný úsudek podstatě více, než jsem si v danou chvíli uvědomovala.

 

2 komentáře: „Zálesák v 21. století

    • 25.5.2016 (13:48)
      Permalink

      To je právě hlavní důvod, proč mám takový problém se s rozchodem srovnat. Já totiž důvod rozchodu do teď nevím. Mimochodem, sice jsem u něj přespala, ale víc nic.

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *