Vzpomínka na dětství

Tenhle víkend byl hodně nostalgický

Zase jsem byla ve Vyhnanství, ale tentokrát se mi podařilo zabrat si horní ložnici, takže jsem měla klid a nádherný výhled. Kdyby tu byl internet, neměla bych si na co stěžovat.

Nevím, jestli jsem se vám někdy zmínila o mém nejoblíbenějším místě na světě. Je to vtipné, ale z Vyhnanství jsem pryč už déle než dvacet let, přesto se mi často objevuje ve snech a na svoje nejoblíbenější místo často vzpomínám.

Je to starý neudržovaný, bývalý zámecký park. Prostě listnatý les, dost skvělý, aby se v něm nikdo nebál a dost tajuplný, aby ho člověk milovat. Ano, tohle místo já zbožňuju.

Jako malé dítě jsem ho vnímala jako symbol svobody. Ještě jako malé předškolní dítě, mě tam máti s kamarádkami pouštěla si hrát. Bez dozoru, stejně tak jsem mohla běhat po sousedním poli. Pak jsme se odstěhovali a já jsem po zbytek dětství nesměla na krok…

Tenhle park je úžasný. Já mám hrozně ráda listnaté stromy a on je jich plný. Starých dubů, buků, lip, některé kmeny se nadají ani obejmout. Kmeny některých na sobě nesoucí iniciály zamilovaných párů, ze kterých už jsou dnes možná prarodiče. Cesty jsou zapadané listím, tu a tam se objeví trs květin.

Tohle místo je pro mě láska na celý život.
Zatímco jako dítě jsem tu prožívala všechna svá vysněná dobrodružství, jako princ/princezna jsem utíkala svým učitelů a všem lidem co mě chtěli oženit nebo zkrotit a jako dospělá ženu, tu mám posvátný pocit, jako bych se ocitla v pohanské svatyni – dokonalé spojení s přírodou.

Nedokážu ani slovy popsat, jak moc tohle místo miluju. Člověk by řekl, že z dětského okouzlení vyrostu, ale ono zůstalo stále stejně silné, jen se změnilo.

A zatímco na Vesnici padá jeden velký strom za druhým, já nadávám a hledám si svůj pozemek (kde si vysadím své stromy a budu se jimi bez obav kochat, protože budou v bezpečí a nikdo mi je nesebere) park ve Vyhnanství stále stojí. Víte, ono to Vyhnanství není zase tak špatné místo. Táta s babičkou bydlí na konci vsi a dál už jsou jen pole.

Není to špatné místo k životu a asi mi nebude vadit tu, když je hezky, trávit více času. Pořád pro mě ale prioritou zůstává Vesnice. Nejen kvůli Ciri, ale především kvůli možnosti koupání. Díky tomu, že můžu trávit letní dny na pláži, se každý den stává dovolenou.

A zároveň chci trávit i nějaké dny v týdnu v Brně. Tak mám pocit, že týden má nějak málo dní na to, abych objela všechna místa, kde bych chtěla být.

Nemít domov není zase tak špatné, jak se na první pohled může zdát.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *