Výročí 12 let mého blogu

Nemůžu tomu uvěřit! Už 12 let je ze mě Antea a už 12 let nejsem sama – mám svůj blog!

Když jsem před 12 lety zadala do hledáčku „Antea“ našlo to jen můj blog, dnes se objeví desítky odkazů… čas se nedá zastavit.

Asi to omílám každé výročí, ale můj blog je pro mě jedna z nejdůležitějších věcí co mám. Jeho vznik ovlivnil celý můj dosavadní život.

Díky němu jsem se naučila HTML, postavit se proti všemu a všem a stát si za svým a skamarádili jsme se s VB.

Vždycky, když si přijdu k ničemu, naklikám anteabloguje.cz a vidím, co jsem dokázala. V očích ostatních možná nic, ale v mých očí je to zázrak. Nikdy jsem u ničeho dlouho nevydržela a blog je první věc, která se mnou zůstala už celé roky. Můj první opravdický koníček.

Když jsem si blog založila, všude jsem to roztrubovala, všem jsme cpala adresu, psala povídky, měla jsem dva dny po úspěšném přijetí na vybranou střední školu – byla jsem bohyně, život se zdál být perfektní!

Pak přišla střední a můj život nabral velmi strmý pád a poslední dva roky SŠ jsem blogovat přestala, veškeré mé síly spotřebovala snahato přežít, odmaturovat a už nikdy se nevrátit zpět. Podařilo se! Poté, co jsem odešla z první vejšky, jsem se k blogování vrátila jako knižní recenzentka a pak o dva roky později, když se mi ještě více podařilo se očistit od vlivu mé střední jsem se vrátila jako Antea a odejít už nemíním.

Blog se stal mojí neoddělitelnou součástí, ačkoliv se za poslední dva roky zvrhnul v deníček, což mi vadí, pomohl mi překonat nejhorší chvíle v životě.

Když už nebyl nikdo komu bych to mohla říct, nikdo kdo by to chtěl poslouchat nebo to dokázal pochopit byl tu můj blog. Vím, že i vám to kolikrát lezlo na nervy, moje nekonečná telenovela s VB, která vlastně ani neexistuje, ale tohle jsou články, které ani tolik nepíšu pro vás, jako pro sebe, protože jak říká moje babička: „sdělená bolest je poloviční bolest… a zdělená radost je dvojnásobná radost!“

A funguje to, ověřeno za vás!

 

Dnes už pevně doufám, že všichni z mého okolí zapomněli, že jsem kdysi měla blog a ani by je nenapadlo sem zavítat. Ze všech lidí na světě, znají můj blog jen tři osoby z mého okolí. VB, brácha a máti. Někdy se mi i to zdá moc, ale vzhledem k tomu, že sem stejně nechodí je to vlastně jedno.

 

Do další let svému blogu přeji spoustu kvalitních článků, záplavu návštěvník, komentářů, sdílení a lajků. A nakonec to nejdůležitější přání: Ať je i nadále tak věrným kamarádem, jako byl doteď!

 

Připojte se k oslavám a komentujte, lajkute a sdílejte! 🙂

 

1 komentář: „Výročí 12 let mého blogu

  • 30.4.2018 (10:45)
    Permalink

    No páni už tolik let :O Moc ti gratuluji a přeji plno dalších let a úspěchů ♥ Taky píšu blog, budu moc ráda když mrkneš ke me a zanecháš taky milý komentář. ♥

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *