Víc než se dá zvládnout

Poslední dobou je můj život tak trochu divočina a to se mi vlastně vůbec nic neděje…

 

Pracovně se mi daří nad očekávání dobře, děkuji za optání.
Zakázek mám dost a z reakcí to vypadá, že jsem asi opravdu dobrý copywriter i online marketér. Mám ze sebe celkem dobrý pocit, akorát jsem zjistila, že se mi moc nechce makat. Nechápejte mě prosím špatně, má svojí práci fakt ráda, ale hodně válčím s disciplínou a volný čas a svoboda jsou pro mě pořád důležitější než vysoký zůstatek na účtu. To ovšem není zcela rozumné, zejména ke skutečnosti, že začínám reálně uvažovat nad koupí garsonky v Brně. Představa mnoha let pod jařmem hypotéky mě sice nijak neláká, ba dokonce u mě vyvolává příznaky připomínající onemocnění střevní chřipkou, ale nedá se svítit. Potřebuji dokončit svůj přerod v dospělého člověka a bez  vlastního bydlení to, zkrátka a dobře, nepůjde. V brzké době rodinu zakládat nebudu a někde musím mít své doma. Takže mě příští týden čeká prohlídka jednoho bytu. Cena je tam děsně nadsazená, ale kdyby se mi ji podařilo významně srazit, zřejmě bych do toho šla. Ačkoliv moje představa, že by se mi cena podařila zdupat na 1,5 mil. asi neklapne, takže budu dál pendlovat mezi Brnem a Vysočinou…

Rozhodnutí dočasně cca na 3 roky se usídlit v Brně není jedinou proměnou, která se v mém životě v posledních týdnech udála. Byla jsem pozvaná na rande! Hustý! Sice to bylo úplně bezvýznamné a ani jsem to nemohla brát pořádně vážně, ale byl to impuls, který jsem potřebovala. Stalo se to v reakci na jeden velmi vydařený večer strávený v Brně. Jednoho muže zbavovala má přítomnost řeči (jo, to zvedne sebevědomí) a druhý mě za pár dní pozval na rande.

Když pomineme moji obvyklou niterní reakci, že mužské plemeno jsou povrchní idioti, kterým je úplně ukradený ženský charakter a zajímá je jenom vzhled (pořád si to myslím), tak mě to potěšilo. Už pár let si připadám, že jsem k ničemu a tyhle příhody mi přifukují ego. Třeba to, jak mi tuhle v Praze revizor, říkal, že mi to sluší. Jistě, dnes, stejně jako dříve podobné poklony ani nevnímám a nepřikládám jim význam. Teď se mi ale hodí.

Na rande jsem nešla. 

Když nevíte coby, vyhrabte se na staletý dub a rozjímejte

 

Měla jsem pro to hodně důvodů. Z nichž dva jsou zásadní. 

  1. Jsem staromódní a neuznávám vztahy na zkoušku. Když s někým chodím/spím, tak proto, že je pro mě důležitý, významný a věřím, že máme společnou budoucnost… Což o dotyčném neplatí ani ho moc neznám.
  2. Přiznala jsem si pravdu. Mám fobii nebo něco takového ze vztahů, závazků, ztráty volnosti apod. V momentě, kdy jsem si přečetla pozvání na rande se mi udělalo blbě, vyletěl mi adrenalin a kdybych byla zrovna v Brně nejspíš bych alespoň týden nevystrčila z bytu ani palec u nohy, pokud bych z Brna rovnou nezdrhla. Tak trochu se dá říct, že jsem schopná chodit pouze s někým, kdo mě dokáže doslova a do písmene uštvat. Dávnými slovy mé matky, je to prý „krocení divné zvěře“. Mno, mě to zní celkem cool 😀 ale žít v tom je dost na prd. Protože já vážně panikařím (aniž bych reálně věděla proč a mohla s tím bojovat) a přiznejme si, že tak úžasná, skvělá a dokonalá, aby chlapovi stálo za to mě týdny měsíce nahánět nejsem. VB byl výjimka. Jednak mě znal spoustu let a vždy jsme pro sebe měli slabost a druhak je to VB a když něco chce, není „ne“ odpověď. Pořád mi to od něj přijde děsně sexy 😀
    Berušák mě sice nahání už asi pět let (fakt, už je to tolik!) ale k tomu nikdy nedojde… není to „ono“

Mno, takže to je tak nějak v kostce všechno. Chtěla jsem si tenhle rok vážně užít, mrknout se i do světa, poznávat nové lidi, získávat zážitky… Zatím to nejde úplně podle plánu, ale něco se děje. Mám pocit, že stojím na prahu pořádného dobrodružství.

Co říkáte na mé novinky?
Máte nějakou teorii, co mě čeká a nemine? Šup s ní do komentářů, ráda si počtu 🙂

2 komentáře: „Víc než se dá zvládnout

  • 3.7.2018 (12:52)
    Permalink

    Hm… první důvod, proč nejít na rande, je opravdu zajímavý. Na prvním rande přece nejde o chození ani sex, když nechceš… Máš ho hlavně poznat! 😀 Ale jo, ok, rozumím ti.

    Držím palce, ať se dál daří v práci a ať se ti zadaří s tím bytem. 😉

    Reagovat
  • 3.7.2018 (12:52)
    Permalink

    Hm… první důvod, proč nejít na rande, je opravdu zajímavý. Na prvním rande přece nejde o chození ani sex, když nechceš… Máš ho hlavně poznat! 😀 Ale jo, ok, rozumím ti.

    Držím palce, ať se dál daří v práci a ať se ti zadaří s tím bytem. 😉 🙂

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *