Velké odhalení!

Mám za sebou první měsíc v nové práci a čekala mě první zpětná vazba. Byla jsem vyděšená.  Už týden jsem měla intenzivní pocit, že všechno dělám špatně a dneska se mi navíc ještě povedlo skutečně udělat pořádnou chybu,  kromě sledu těch menších předchozích…

 Byla jsem si jistá, že zpětná vazba kterou šéf doplnil k plánované poradě je doplněná proto,  aby mi řekl,že takhle fakt ne a musíme se rozloučit. ..

Byla jsem přesvědčená, že to bude fakt průser a už týden  jsem si hledala jinou práci…

Místo toho jsem se dozvěděla,  že je s naší spoluprácí spokojený.  Samozřejmě, že jsou tam věci, které dělám špatně a co mám zlepšit ale celkově, že je to ok,  že jsem kreativní apod. 

Netušila jsem, jak strašně moc jsem byla vystresovaná. ale podle toho jak moc se mi ulevilo, tak obrovsky.  A co víc, uvědomila jsem si jednu hrozne důležitou věc:

Jsem strašně nejistý člověk a neustále potřebuji ujištění, že je všechno v pořádku.
Proto jsem v předchozí práci vydržela tak dlouho!  Šéf mě neustále chválil (radši to než mi zvednout plat,  ale na mě to funguje).  Přerazila bych se pro pochvalu…. A co víc, mám to tak i ve vztazích a konečně jsem přišla na to,  proč jsme se s VB rozešli.  Po dvou letech trápení,  rýpaní se v rozchodu, jsem to konečně pochopila.  

  1. Potřebuji partnerovi věřit což VB v plné míře splňoval, díky tomu jsem mu nakonec dokázala uvěřit i to, že jsem úžasná a že mě miluje. 
  2. Potřebuju, aby mě o tom, jak mu na mně záleží a jak mě má rád partner opakovaně ujišťoval, říkal mi to. Je pro mě životně důležité to slyšet. A to VB ze začátku skutečně dělal,  nesnesl pohled na moje slzy,  nesnesl, abych o sobě ošklivě mluvila… Já ho tak milovala… 
    Jenže pak VB postupně přestával,  měl náročnou práci,  problémy v práci i zdravotní a neměl čas… Nějakou dobu jsem se držela, věřila, že bude líp, kdykoliv jsem se dočkala termínu, od kdy mělo být lépe, místo zlepšení, přišel jen další termín a postupem času začala pochybovat jestli mě má ještě rád… snažila jsem se s ním být a hledat alespoň v jeho  chování ujištění ale to nepřicházelo, resp. nebylo tam to, které jsem potřebovala… Začala jsem se s ním snažit naši situaci řešit, opakovaně jsem se s ním snažila promluvit, najít co je špatně, v čem třeba dělám chybu jí, ale VB tvrdil ze nic a že vytvářím problémy a že řekl, že mě má rád a až to přestane platit dá mi vědět…  A moje sypaní se nabralo na tempu… 
    Také jsem měla v práci problémy a když navíc do toho přišlo i zkouškové a stěhování… 

Rozešli jsme se 14 dni před VB nástupem do nové práce, která měla vše vyřešit…  Nikdy nepochopím, proč jsme to nevydrželi,  ale moje teorie je, že VBmu se ten rozchod vymkl z ruky.  Čekal, že budu bojovat a vrátíme se k sobě a já se místo toho zhroutila… 
Ačkoliv to dodnes hodně bolí je mi trochu útěchou, že by rozchod stejně přišel, protože, jak se ukázalo tak VBho práce je ještě časově náročnejší než ta předchozí… pracuje v noci, o víkendech, nepravidelně… zbláznila bych se z toho. Chci mít v životě alespoň tu jistotu, že vedle partnera budu moc usínat každou noc…

Co mi ale přináší útěchu velkou je to,  že jsem konečně přišla na to proč! Dva roky se tím trápím,  VB si pořád stěžoval, že to pořád vytahuju,  ale já prostě musela vědět proč. Proč skončil náš vztah, kde jsme od začátku žili v harmonii, nikdy se ani pořádně nepohádali a plánovali jsme spolu budoucnost…

A teď to vím a můžu se z toho poučit. Je jasné, že pro úspěch dalšího vztahu, ať už to bude s kýmkoliv je potřeba, aby můj partner chápal, že potřebuju být o jeho lásce ujišťovaná (není to proto, že nevěřím jemu, ale proto, že nevěřím sobě) a díky tomu rozuměl i tomu proč o své lásce ujišťuji já jeho… 

 

7 komentářů: „Velké odhalení!

  • 6.11.2017 (12:48)
    Permalink

    Také patřím mezi ta trdla co pracuji lépe za pochvalu než peníze … 😂 každopádně plně rozumím tomu, co od kůže potřebuješ. Chci toriz to samé. A s mým ex to bylo jako s VB (+byl transaka). Moc ti přeji, aby už bylo lépe …

    Reagovat
  • 6.11.2017 (22:59)
    Permalink

    Škoda, že pro něj práce byla důležitější než vztah. A máš pravdu, usínat a probouzet se vedle muže je něco, co nic nenahradí. 10 let jsem byla s chlapem se kterým jsem první neusínala nikdy. Pak jen usínala, ale jakmile jsem usnula, on odešel, a probouzela jsem se sama. Pak jsem ho přesvědčila aby se mnou alespoň občas opravdu i spat až do rána. Byly to nádherný chvíle. Ale čím dál víc mi to přestávalo stačit. Přemýšlela jsem, že bych si našla kamaráda na usínání a probouzení, abych tu díru zaplácla. Ke konci vztahu už byl i ochoten se mnou být snad i napořád, a já naopak… už jsem se tak dlouho smiřovala s tím, že ho nemám, že už jsem se toho dokázala vzdát úplně a rozejít se.

    Reagovat
    • 7.11.2017 (11:36)
      Permalink

      To je smutné 🙁 Nechápu, jak jsi to mohla 10 let vydržet, na druhou stranu jedna dokonalá chvíle vyváží sto špatných… takže tomu vlastně asi rozumím… 🙂 Muselo to být, ale strašně těžké…

      Reagovat
  • Pingback: Práce - Antea bloguje

  • 7.11.2017 (17:23)
    Permalink

    Ano – to z člověka spadne velký balvan, když něco takového „odklidí“ z cesty – i když ve smyslu, že se tím už nemusí zabývat. Mám to podobně

    Reagovat
    • 20.11.2017 (20:27)
      Permalink

      Jj, když se člověku začne konečně to začít vnímat i z druhé strany, obrací se vše k lepšímu. Sice ještě pořád lítám nahoru a dolů, celkově už je mi ale líp.

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *