U „nich“ doma

Tak jsem zavolala máti (s bráchou se už 14dní nebavím), že přijedu na Vesnici už v pátek v noci a ne v sobotu ráno, jak jsem ohlásila (když chci přijet musím totiž svůj příjezd nejprve ohlásit a vyčkat na povolení). A jestli by mohla bráchovi vyřídit, ať laskavě odstraní svoje krámy z mé postele, ať si můžu v klidu lehnout.

Rozumějte, on tam ty věci mít nesmí, a kdybych si to dovolila já, nejspíš mě zabije. (Resp. jj, já to párkrát udělala a vždy z toho byly hrozné scény). Přesto ale pokaždé, když přijedu k máti do bytu, mám stůl i postel zarovnanané jeho krámam a a zejména na posteli mi jeho špinavá, smradlavá a propocená trika neskutečně vadí! (V kombinaci s nulovým větráním je pobyt v „našem“ pokoji skutečně jako za trest…)

Očekávala jsem, že máti přikývne, že mu to vyřídí a bude vše ok.

 

Jako obvykle jsem se zásadně spletla…

 

Dostala jsem přednášku, že ho v žádném případě nesmím vzbudit, protože mu už brzo začíná škola a musí se vyspat…

Snažila jsem se vysvětlit, že si chci jen tiše lehnout a spát a nemuset odhazovat ty tuny krámů. (které tam stejně nemá právo mít!!!)

(Prosbami o to, aby bylo otevřené okno, protože se mi v nevyvětraných dělá zle od žaludku, motá hlava a nemůžu v nich spát, jsem se ani neobtěžovala… protože vím, že by mu mohlo táhnout na krčíček… takhle nějak totiž byla zamítnuta moje poslední prosba o příděl trochy kyslíku…

 

Snažila jsem se povolat její mozek k odpovědnosti tím, že jsem tedy odkývala to, co vyplývalo jejjích slov: On může mít své věci na mé posteli i stole, já ho nesmím probudit, aby si to odendal, protože mu už brzo začne škola, je to chudáček (zatímco já si denně chrápu až do dvanácti a přes den si hraju hry na PC, žehlí, vaří a pere mi matka u které žiju…)
Takže až cca v jednu v noci dorazím, v tichosti si odložím batoh a půjdu si lehnout pod některý z mostů, které ve vesnici jsou.

 

Bohužel, ta absurdnost jí vůbec nedošla…

Místo toho jsem dostala přednášku o tom, jak ona celé noci nespí, protože byl úplněk a že se nemám u ní doma, v bytě, který stále ještě vydává za můj domov, roztahovat a to vše jen proto, že až v noci přijedu, tak jsem si chtěla lehnout do své postele….

 

Takže se tu veřejně omlouvám za své sobectví (které mi mimo jiné bylo také vyčteno) a jdu se zamyslet nad mostem, pod který složím hlavu. Nesmí to ale být ten nejlepší, protože to bych si zase pro sebe v, rámci mé strašné a krvelačné průbojnosti a chůze přes mrtvoly, vybírala to nejlepší…

2 komentáře: „U „nich“ doma

  • 19.9.2016 (9:09)
    Permalink

    Popravdě ti závidím, že „tam u nich“ máš aspoň postel … Mne máma chce furt doma, ale postel tam nemám a spím na gauči 😀

    Reagovat
    • 21.9.2016 (14:14)
      Permalink

      Postel je jen dočasná 😀 Její rozštípání a spálení už je naplánované. Bude nahrazena křeslem, co se dá na lůžko rozložit… Nikdy jsem si nedovedla představit, že bych o svojí postel, přišla, mám jí od malinka, ale poslední půlrok mi dost zpřeházel priority, takže je mi to fuk. Už tam nebydlím a bydlet tam nechci…

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *