Týdenní vyhnanství

Minulým pátkem počínaje, začal můj, částečně nedobrovolný, týdenní pobyt v Brně. Ale ačkoliv bych si raději vybrala Vesnici a Cirounkovu společnost, rozhodla jsem se si týden v Brně užít, protože bude docela příjemné celý týden nemuset řešit žádné venčení, sbírání bobků, tahání se o uzel a vytlačování se z postele apod. Na druhou stranu nebude ani žádné mazlení, pusinkování, procházky a kočkování, na což se snažím nemyslet. Rozhodla jsem se tedy sestavit si týdenní plán toho, co bych v Brně chtěla dělat. Jsem zvědavá, kolik z toho skutečně podniknu.

Obejít sekáče

Přístup Kočkomilky Jany k věcem s druhé ruky mě přiměl se nad sebou zamyslet. Tak jsem se nedávno vydala (šla jsem zrovna okolo) do sekáčů v Prdelákově a ulovila jsem parádní koženkovou bundičku jako novou, ale za zlomek ceny. Udělalo mi to radost a navíc mě potěšilo že jsem pošetřila přírodu. Navíc mám hroznou slabost na výhodné nákupy, takže jsem se rozhodla zkusit štěstí i v Brně.

 

Najít medvědí česnek

Miluju medvědí česnek, ale nedaří se mi ho na Vysočině najít. V okolí Brna jsou prý ale celé koberce, této zdravé jarní pochoutky, tak to zkusím a uvidím, zda bude můj lov úspěšný. Protože, takový chleba s medvědím česnekem je ňamina na kterou se nezapomíná. A co teprve pesta z „medvíku“! 

 

Venčit v Dejte nám šanci, z.s.

Stýská se mi po Cirounkovi a psí hospic Dejte nám šanci sleduji už dlouho. Tak si říkám, že než ležet na pokoji a koukat do stropu, bude lepší, když zvednu zadek a konečně se zajedu do Bukovinky podívat a třeba i pomoc s venčením. Konec konců, chystám se na to už dost dlouho.

 

Další akce budu ještě průběžně doplňovat, ale musím nějaké ještě vymyslet. Celý týden teď totiž budu bez „svého“ milovaného rozkošného štěňátka a vůbec nevím, jak to mám vydržet. Chápete to? Už od ledna jsem s ní skoro nepřetržitě až na pár víkendů a teď najednou celý týden nic! Žádné raní mazlení, pusinky, válení se po mně, dělání bubáka s peřinou, nadávání když jsem na PC a nevšímám si jí. Kdo mi bude strkat čumáčkem do ruky s myší, aby upoutal mojí pozornost? 

5 komentářů: „Týdenní vyhnanství

  • 2.4.2018 (13:20)
    Permalink

    Jako co jsem obešla bazary a pak sekace, mám super obnoveny šatník a dokonce i značkový 😂 malej má plno nosicich nových věcí plus jsem ti posílala fotku. Jen ty punčochy měl od babičky. Jinak jen oblečení z bazaru.

    Těším se na článek, co jsi všechno stihla 🙂

    Reagovat
    • 3.4.2018 (16:58)
      Permalink

      Zatím to moc slavně nevypadá. Snažím se na to nemyslet, ale vždycky když si uvědomím, že tu Ciri není, je mi tak hrozně, že se nemůžu ani nadechnout. Ale vím, že se to nakonec dá překonat, s VB jsem to kdysi měla stejně…

      Reagovat
  • 2.4.2018 (17:30)
    Permalink

    Po mazlíčku se mnohdy stýská víc než po lidech, ale věřím, že když se budeš soustředit na to, co chceš stihnout, užiješ si to a po týdnu přijde pak radost shledání se spoustou štěněcí radosti 🙂 V Brně aktuálně kotvím už asi rok a půl, a i když je to velké město, líbí se mi, že vždycky můžeš odjet někam na okraj a udělat si krásnou procházku do přírody.

    Reagovat
    • 3.4.2018 (16:59)
      Permalink

      Přijdu si jako blázen, že se musím tak moc ovládat, abych nezačala vyvádět kvůli psovi, který ani není můj. Ale ona je prostě ten jediný tvor, který mě má rád, záleží mu na mně a chce být se mnou… Navíc jsem toho za poslední 3 měsíce nejvíce napovídala s ní….

      Reagovat
  • Pingback: Potkala jsem na Zelňáku Zdeňka Svěráka - Antea bloguje

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *