antea.blog.cz

Tak jsem se nad sebou zamyslela!

Dříve jsem měla humor i styl vyjadřování stejný jako Lenin, Citová prostituta, Yominis a další blogeři se sžíravým, sarkastickým humorem, ale poslední dobou se ze mě stala hádavá štěkna a až se divým, že to někdo čte…

Právě poslední ze jmenovaných blogerek, mě k mému sebezpytu přiměla.
Yominis totiž má, resp. měla nádor. Ve věku, kdy ji od ostatních, stejně nemocných jako ona dělí celé generace, zjistila, že nádor byl maligní.
Udělalo na mě obrovský dojem, jak v pohodě a optimisticky to celé snáší a dokáže si na chemoterapii najít i něco pozitivního.
Zamyslela jsem se, že já ač optimista jsem na to poslední dobou jaksi pozapomněla a pořád se rozčiluji jak domovnice na pavlači. (Hlavně, že u ostatních blogerek mi to vadí a v duchu se divím, jak to, že jim nikdo nenapíše, jak protivné to je.)
Jistě, je hezké, že umím srozumitelně napsat, co mi vadí, vystihnout podstatu jevu a pořádně se na něm vyřádit ale poslední dobou to tu není o ničem jiném. Nějak jsem začala brát život příliš vážně a to je chyba. Chybí mi mé bezstarostné poflakování se, dětinské blbnutí a exhibicionistické (tohle slovo mi dalo vážně zabrat) záchvaty, kdy jsme s bráchou bavívali celé čekárny u doktora, protože jsme prostě byli…. pozoruhodní (čti trapní, ale na zkrácení čekání jsme byli dobří. Takže všichni dělali jak nás/mě nesledují a když jsem procházela okolo, tak na mě mrkali)
Rozhodla jsem se tedy, že omezím (nebo to alespoň zkusím) pobouřené články, ale vzdát se jich asi zcela nedokážu, protože přece jenom, nejlépe se píše o něčem, co nás zaujme a mě obvykle nejvíce zaujme něco, co mě hrozně vytočí. Na druhou stranu to, co mě potěší, si většinou nechávám pro sebe a navíc toho není tolik… Nicméně od teď se zkusím podělit i o to málo a přestanu si to tak syslit.
Říjen 2015

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *