Soukromý piknik

Jak už jsem několikrát naznačovala či rovnou psala, tak v poslední době dostal můj život zcela jiný směr. Podrobnosti vynecháme, ale mimo jiné jsem bezdomovec.

1

S tím se pojí mimo jiné i to, že když potřebuji přijet „domu“ resp. do místa, kde mám trvalé bydliště, vyrůstala jsem tam, v okolí mám všechny lékaře, druhou práci a ještě nepřestěhovaný zbytek věcí, nemám kam hlavu složit. Mám sice svojí postel v matčině bytě, mám i klíčky, ale přijet už ve středu? Ani nápad! Co na tom, že ve středu mám lékaře a v pátek tam musím do práce? Vy nevíte, kolik stojí voda na osprchování? A co notebook v zásuvce? Navíc si ještě každou noc nabíjím mobil! Těch peněz! To je normální finanční vysávání! No, abych to zkrátila, tak moje vstřícná, vřelá, soucitná a pečující maminka mi nedovolí přijet (pokud se Vám zdá, že mám s mamkou nějaký problém, tak to není zdání. Trvá to už déle a momentálně to graduje až neuvěřitelným způsobem).

 

Naštěstí tento týden mám ještě jinou možnost než u ní žebrat (což budu muset dělat dokud se mi nepodaří dostat do Brna zbytek věcí). Do soboty, resp. do pátku (pak už můžu do bytu, protože tou dobou jezdí „domů“ i ostatní „studenti“) můžu tábořit v garsonce mezi krabicemi. A to doslova tábořit ve spacáku na zemi!

Původně jsem si myslela, že mi máti půjčí karimatku, ale mám si ji na ty dvě noci koupit, ona totiž ráno cvičí… Víte, asi bych měla být zklamaná nebo překvapená, ale jsem jen zaskočená – trochu. Člověk by řekl, že půjčení karimatky není zase takový problém, ale zjevně je.

Přemýšlela jsem co si počnu, převracela to ze všech stran, dokud jsem nedospěla k rozhodnutí. Udělám si soukromý novodobý piknik!

Spacák a oblečení si přivezu, tenká fleecová deka pod spacák  tam ještě, stejně jako malý polštářek pod hlavu. Sice nevěřím, že se po noci strávené na podlaze zvednu, ale za pokus to stojí. Budu tam mít netbook, jídlo si objednám donáškou (náplast na to utrpení) a večer, to je zlatý hřeb, si otevřu obě křídla okna a skočím budu koukat na noční oblohu, v troubě si upeču hranolky, otevřu si víno a budu se litovat relaxovat.

A abych o ten zážitek někoho neochudila, udělám z toho reportáž o zálesákovi v 21. století. Fakt už se začínám těšit!
Možná Vám přijde hnusné, nebo dětinské, že pomlouvám vlastní matku. Ale za prvé, to nejsou pomluvy, nýbrž realita, za druhé nemám, jak jinak to ze sebe vyventilovat a za třetí nejsem dokonalá, poslední dobou je toho na mě moc, tak mi to dopřejte!

3 komentáře: „Soukromý piknik

  • 10.5.2016 (20:04)
    Permalink

    Ty jseš neuvěřitelná. Obdivuju, jak to dokážeš brát s humorem. Nebo to tak aspoň popsat. Třeba se matka umoudří, uvidíš. Aspoň je vidět, kde bereš inspiraci na příběh o rodině Lancasterů.

    Reagovat
  • 13.5.2016 (9:59)
    Permalink

    Nemyslím si,jako Jindra,ze to je s humorem. Ale plne s tebou cítím. Však článek o moji mámě jsi i komentovala. Takže …. Já to tak mela jedny Vánoce …. Těším se na článek 🙂

    Reagovat
  • 14.5.2016 (16:38)
    Permalink

    „Na tváři lehký smích, v srdci hluboký žal…“ Článek je napsaný, jen ho musím přepsat do PC.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *