Jak si hledám bydlení

V mém životě nastal čas na další změnu – přišel čas vrátit se domů. Ale jak si své vlastní doma opatřit?

Když jsem se definitivně odstěhovala z Vesnice na Vysočině do Brna, neplánovala jsem se už nikdy vrátit. Po čase jsem si ale začala uvědomovat, že když při cestě z Brna přestupuji v Jihlavě a nadechnu se, vzduch je cítit jinak než v Brně, cítím z něj domov. Je takový tvrdší, ostřejší, plný pozůstatků z nespoutanosti přírody a to je prosím Jihlava celkem velké město a od nás ještě poměrně dost daleko, přesto, když se dotknu nohou jihlavského chodníku vím, že jsem doma.

A najednou jsem si uvědomila, že mám naši Vesnici strašně moc ráda. Šokující! Když jsme se na Vesnici přistěhovali, nepřijala jsem ji. Bylo to pro mě cizí místo a cizím místem pro mě vždy zůstávala. Neznala jsem žádné zkratky, zapomenuté lesní cestičky, které znají jen místní a nikdy jsem se s Vesnicí ani jejími obyvateli skutečně nezažila a v srdci jsem zůstala vždy věrná nedaleké vsi odkud jsme se na Vesnici přistěhovali a které patřily mé první krůčky, okamžiky jízdy na kole i odřená kolena.

Ale teď se můj pohled změnil a z Vesnice se najednou stalo místo mého dětství, už tu znám skryté cestičky, ačkoliv stále objevuju další, a když jdu po ulici zdravím tu lidi, které znám. Sice jen od vidění a kolikrát ani nevím, jak se jmenují, ale vím kde bydlí nebo jsem s některým z jejich potomků chodila do školy. Potkávám tu své bývalé spolužáky, se kterými jsem si sice nikdy moc nerozuměla, ale čas naše rozdíly zahlazuje a minimálně si dokážeme přátelsky říct ahoj.

Rozhodla jsem se, že se chci na Vesnici vrátit a mít tu svůj vlastní domov. To se bohužel lehčeji řekne než udělá. Když pominu skutečnost, že jsem stále ještě bez práce a hypotéka je v tuto chvíli mimo moje možnost, ono se tu nic neprodává!

Naše Vesnice je totiž skutečně výjimečné místo se skvělou dostupností do Prahy i Brna a nádhernou přírodou. Dny tedy trávím potulování se s Ciri a hledáním neobydlených domků, které by se mi mohly líbit. Několik jsem jich objevila ale u těch co se mi líbily nejvíce a byly by skvělé se o víkendu objevili i majitelé 🙁

Rozhodla jsem se tedy uchýlit k inzerátu a budu doufat, pakliže to nedopadne, nevím, co budu dělat. V tuto chvíli je v celé Vesnici na prodej jen jeden jediný dům. Dům, který když se před lety prodával, jsem si přála jako snad ještě nic na světě a nyní je na prodej znovu. Kdysi když jsem o něm vyprávěla VBmu jsem se dozvěděla něco neuvěřitelného – postavil ho jeho pradědeček!!! Nyní, když je tedy dům na prodej znovu neodolali jsme s VB a i přes neuvěřitelně vysokou cenu jsme si domluvili prohlídku, jako mladý pár. Dům mě upřímně vzato vyděsil. Když pomineme, že je to vila (a já hledá bydlení jen pro sebe tzn. 3 pokoje mi bohatě stačí) tak ho jeho současní majitelé neuvěřitelně vybydleli. Chovají andulky, několik psů tak tlustých, že se nedala ani určit rasa a v každé místnosti to páchlo močí. Největší šok mě ale čekal na hoře. Proti sobě tam byly dva pokoje proti sobě, místo dveří plot, všude neuvěřitelný zápach a za plotem v každém pokoji několik koček. Rozcuchaných s podivným/šíleným výrazem v obličeji.

Já se koček trochu bojím a moc jim nevěřím, ale když jsem viděla tyhle kočky a cítila ten šílený zápach zmocnila se mě opravdu hrůza. Makléřka byla viditelně stejně otřesená jako já, předtím se nahoře podívat nebyla…

Já jsem se snažila potlačit třes při představě, že bych byla nucena do jedné z místností vstoupit. Myslím, že to je jeden z těch momentů, kdy by se mě nekontroĺovatelně zmocila hysterie…

 

Tím jsem dům zavrhla. Sice v něm stále vidím určitý potenciál, ale nedovedu si představit, že bych rekonstrukci něčeho takového zvládla bez pomoci někoho, kdo tomu skutečně rozumí. Sice  nedostatku jiných domů/chalup začínám zvažovat, kam až by musela klesnout cena, abych se o dům začala znovu zajímat, ale nevím.

 

V každém případě, zima se blíží a vypadá to, že ji opět strávím jako bezdomovec s pronájmem v Brně, což by se mohlo dost zkomplikovat, pokud získám práci v Praze. Táta mi sice částečně nabízí pokoj v rodném domě, ale to není dobrý nápad ze spousty důvodů…

Celá má situace mě hrozně štve. Když pominu, že mám věci roztahané po cca 4 různých místech a spousta jich je od rozchodu v krabicích na půdě, protože je nemám kam dát, je tu daleko zásadnější problém. Nemám svůj domov. Místo, kde si můžu v klidu odpočinout, na nikoho se neohlížet, místo, kam se můžu schovat, když jsem nemocná a např. zvracet si tam do aleluja. Dovedete si představit jak ponižující je zvracet na záchodě ve společném bytě, kdy víte, že zbývajících 5 lidí to slyší? Nebo nedej bože na záchodě, který sousedí s pokoje VBho máti? Ani jedno se mi sice zatím nestalo, ale ne proto, že by mi nebylo zle, ale prostě proto, že se mi to podařilo ovládnout. 

A teď? Leze na mě chřipka, jako vždy v tento čas. Není to nic vážného ale potřebuju chvíli klidu, ticha a odpočinku, jenže nemám kde a to u platí celý 1,5 roku. Mám pocit, že už to déle nevydržím a začíná s mě zmocňovat zoufalství, to tu nikde v okolí není domek, který by byl ten pravý? Nejsem náročná…

 

Každé ráno kontroluji několik webů.

Sreality, bazos, annonce, idnesreality, mmreality, reality-cr.cz ale pořád nic.

Dnes jsem se rozhodla začít se snažit víc!

Pošlu inzeráty do 3 místních inzercí, obejdu nástěnky ve vsi a dám inzerát i k jednotě, podám si inzerát i na bazoši a annonci a těm několika vybraným domkům/chalupám, v horším stavu a nerekonstruovaných hodím do schránky dotaz, zda neuvažují o prodeji. V tuto chvíli jsou to 3 malé domky, spíše chaloupky, které využívají lidé na rekreaci. Netuším jak je přesvědčit a zda mi vůbec odpoví, ale zoufalí lidé dělají zoufalé činy a já už zoufalá jsem…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *