Osobně o sobě

Rekapitulace 2016

Blíží se nám konec roku a cítím potřebu si jej zrekapitulovat, protože rok 2016 byl zatím nejhorší rok v mém životě…

Do roku 2016 jsem vstupovala s velkou krizí ve vztahu.  A 5.3. můj vztah skončil. Byla to pro mě obrovská rána, protože ačkoliv jsem se obrovsky trápila byla jsem odhodlaná o vztah bojovat, ale nakonec jsem na to zůstala sama…Zhroutil se mi život. Pustili jsme byt, co jsme měli pronajatý. On se vrátil domů a  já pot,é co jsem se na dva měsíce zhroutila, jsem se odstěhovala do Brna, protože jsem čerstvě po začátku roku dala v práci výpověď a po rozchodu už jsem neměla nic, co by mě na Vysočině drželo. Chtěla jsem se upnout na školu, ale podvědomě jsem ji vinila z konce mého vztahu – kdybych nebyla vynervovaná ze zkouškového a z práce, byla bych chápavější k VBho problémům a byla bych ho dokázala více podporovat…. Takže jsem školu ukončila.

Po několika neúspěšných pracovních pohovorech jsem si našla brigádu…

Během roku jsem měla několikrát dojem, že se k sobě s VB vracíme. Připadalo mi to správné, že konečně věci začínají být zase takové jaké mají být… Bohužel jsem se pokaždé pletla. Během uplynulého roku se se mnou VB rozešel vícekrát než bych dokázala spočítat. Dokonce jsme si chtěli společně koupit domek. Našla jsme  inzerát a aniž bychom společnou koupi plánovali v průběhu jednání se ukázalo, že ať chceme nebo ne jsme prostě výborný tým, tehdy jsem ho ještě milovala. Už jsme měli klíče, začali jsme s vysekáváním zahrady, já si začala v patře opatrně představovat pokoje pro děti, úvěr už byl na účtě a smlouva byla nachystána k podpisu. Ale majitelka domku nás podvedla, způsobila nám finanční ztrátu a nám zůstalo jen obrovské zklamání a pro mě pocit, že osud nám prostě nepřeje abychom byli spolu… Tím moje naděje okolo vztahu začaly pomalu hasnout…

Teď na konci roku už VBho nemiluju a už si ani nevzpomínám (a ani nechci vzpomenout) jaké to bylo mít harmonický vztah- bylo to dokonalé, ale ty emoce už si nedokážu zpětně vyvolat a už si ani nevzpomínám proč jsem s VBm vlastně začala chodit. Ty pocity, které ve mně VB vyvolával už jsou pryč…

Během roku 2016 nešel do háje jen můj vztah s VB. Po matčině reakci na můj rozchod jsem se s ní téměř přestala stýkat, protože jí to nedokážu zapomenout… Nevídám se moc ani s bráchou, ale to je způsobeno tím, že chci prostě být sama, už nechci mít na nikoho citové vazby.

Dále se mi po rozchodu v průběhu roku objevily zdravotní problémy a měla jsem bouračku v autě (s VB), nic se nám ale nestalo. V zimě pak přímo na moje narozeniny měl bouračku můj brácha, který už skončil na prohlídce v nemocnici, když řidička auta ve kterém jel jako spolujezdec dostala smyk na ledě a auto skončilo ve stromě.

Já byla v práci a do toho telefon od bráchy z nemocnice, že se nemůže dovolat mamce a ať se nelekám, že měl bouračku… Naštěstí byl jen potlučený. O týden později, SMS od máti, že zabila srnku a rozbila auto. A já zase v práci, vynervovaná jak blázen, více než 100 km daleko…

 

V průběhu roku ještě oslepl náš strejka, babiččin brácha na chorobu, která je dědičná a já jsem zřejmě další pravděpodobný  pacient.

A ještě se mi vdala sestřenice, která je stejně stará jako já a vždy jsme byly tak trochu rivalky a vdávala se v době, kdy můj vztah krachoval… Myslím, že už není pochyb o tom, která z nás je vítěz a to ani nezmiňuju, že letos získala titul inženýra, zatím co já jsem vzdala i Bc. titul…

Takže ne, opravdu nelituji, že rok 2016 končí.

 

Abych ale jenom nekňourala. Během roku, se mi v životě objevil někdo, koho mám hrozně moc ráda a alespoň z částečky mi zprostředkovává pocity lásky a bezpečí, o které jsem po rozchodu přišla – VBho štěně, Ciri.

Ke konci roku se začalo také zlehka blýskat na lepší časy i v jiných stránkách života. Objevil se někdo, koho sice moc neznám, ale když jsem ho poprvé uviděla, tak mě docela zaujal a nedávno jsem ho přistihla, jak se na mě dívá, tak, jak se na mě dříve díval VB. O pár dní později si mě našel a začali jsme si na jeho žádost tykat.  Řekla jsem to VBmu, jako takový tentokrát už opravdu poslední pokus, jak mu navrátit rozum. Bohužel, reakce sice určitá byla, nebyl rád a snad mě opravdu nechce ztratit, ale nějaké gesto, které by mi dalo skutečnou jistotu, že tentokrát si nic nenamlouvám a on se opravdu snaží, bohužel neproběhlo a bojím se, že skutečná reakce nebude ta, že se mi vrátí můj VB, ten, kterého jsem milovala, ale ta, že dříve než cokoliv proběhne mezi mnou a potenciálním novým partnerem(?) – PNP, si to ke mně nakráčí VB a představí mi svoji novou přítelkyni, kterou si sežene během okamžiku. Z mého „vztahu“ mezi mnou a PNP nakonec nebude nic, protože já se nedokážu přenést přes pocit, že to není správné, protože já jsem přece VBho (který mě ale nechce…) No, když nic jiného, tak alespoň můžu říct, že to nevypadá, že by u mě byla nuda. Další věc, které se koncem roku možná změní a působí, že do roku 2017 vzhlížím s nesmělou nadějí, je ta, že v práci bych mohla dostat smlouvu na HPP a já předpokládám, že s tím by se pojilo i navýšení mzdy, což by bylo super, protože by mi to usnadnilo můj plán který na rok 2017 mám – pořízení vlastního bydlení. Chci malý starý domeček na Vysočině, kam si budu utíkat, který si budu postupně opravovat, který bude jen můj a díky nemuž ze mě už nikdy nebude bezdomovec.

Do roku 2017 vyhlížím s dojemně křehkou nadějí, ale o tom více v novoročním článku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *