Recenze: Vždyť jde jen o manželství

Jo Beverly jsem jakou autorku nikdy moc nemusela. Před lety jsem od ní četla pár knížek a příliš mě nenadchly. Ale rozhodla jsem se Vždyť jde jen o manželství dát šanci.

Momentálně mám ale stresové období a knížky jsou to jediné, co mě dokáže alespoň na chvíli uklidnit. Konzumuju je ve velkém. Když jsem u Baronetu narazila na Vždyť jde jen o manželství, původně jsem ji bez zájmu přešla. Jenže mi pořád vrtala hlavou anotace.

 

Anglie truchlí nad smrtí princezny Charlotte, ale lady Ariana Boxstallová má jiné starosti. Její bratr Norris je přitažlivý mladík, je však také šťastně nezadaný a bezdětný. Co kdyby ale zemřel a panství by pak přešlo na jiného mužského příbuzného? To by se Ariana i její matka ocitly bez střechy nad hlavou. Ariana proto naléhá na bratra, aby si našel manželku. Norris slíbí, že se ožení, ovšem pod jednou podmínkou: jestli se Ariana vdá jako první. Ačkoliv si uvědomuje, že riskuje celý život v manželství bez lásky, pro dobro rodiny Ariana jeho výzvu přijme. Když se hrabě z Kynastonu před osmi lety s Arianou seznámil, zlomil jí srdce. Od té doby už také poznal zklamání v lásce a zapřísahal se, že už nikdy milovat nebude… dokud se znovu nesetká s již dospělou Arianou a jeho rozhodnutí se neocitne v ohrožení.

 

Zní totiž vážně slibně, a pokud to Jo Beverly nezkope, mohlo by to být vážně zajímavé čtení. Nakonec jsem neodolala.

Bohužel zbytečně a musím poznamenat, že tímto si Jo Beverly přidávám na seznam k Barbaře Cartland, což je autorka, kterou nesnáším.
Kniha mi zabrala celý den, ačkoliv měla jen necelých 350 stran.
Byla rozvleklá. Donekonečna se tam řešily nepodstatné věci, za které si hlavní hrdinové mohli především sami, což mě vytáčelo doběla. Navíc mi kniha nedokázala přinést jediný moment překvapení.

Lady Adriana je moc vysoká, měří téměř 185 a když byla v sedmnácti letech v Londýně byl to propadák. Byla nemotorná, samá ruka a noha, neuměla konverzovat a tehdejší móda ještě vše zhoršovala… Jednou tenkrát náhodou zaslechla pány, jak kritizují dámy. Padala označení jako prsatý sup apod. a došlo i na Arianu, která byla označena za nohatého plameňáka a zrovna od muže, který se jí líbil.
Ariana z toho měla životní trauma, stáhla se na venkov a byla rozhodnutá, stát se starou pannou.
Po osmi letech jí ale umírá otec a když se při hádce Ariana snaží přesvědčit svého bratra, aby se oženil a zachoval rod, stanoví si bratr podmínku.

Ožení se, až ona se vdá!

Ariana přijímá a vydává se do Londýna na lov manžela. Ve společnosti slaví velký úspěch, který ale vůbec nevnímá, protože si pořád hýčká staré křivdy a tvrdohlavě sestavuje a proškrtává seznam potenciálních ženichů. Muže, kteří nejsou na seznamu nevnímá.

Jediný, kdo jí neustále narušuje plány je Kynaston, posedlostí jeho osobou ji nezbavilo ani osm let, kdy o něm neslyšela ani slovo.

„Náhle u ní stál Kynaston. „Všechno v pořádku?
 Už ano, když jsi nablízku. Ariana však vyářila souhlas a úsměv ji neopouštěl. 

Celé Vždyť jde jen o manželství mi lezlo na nervy. Fakt. Lady Ariana byla sebestředná nána myslící si, že všechno na světě ví nejlépe. Kynastonovi přeskočilo po prožité tragédii a je odhodlaný žít po zbytek života v celibátu. A ještě je tu taky mumie, kterou Ariana pojmenuje Cleo, protože by prostě měla mít jméno.

Zápletka se vlekla a konečné rozuzlení přišlo nečekaně a nereálně.

Další věc, která mě hodně zklamala byl sex. Už si začínám připadat jako posedlý zvrhlík, když na to tak často upozorňuji, ale k červené knihovně prostě sex patří, dává milostné zápletce korunu.

Ve Vždyť jde jen o manželství se sex objevuje.
Jednou.
Zabral celých šest řádků a než mi došlo, že už to teda konečně udělali, bylo po všem. Bylo to zbytečné.
Stejně jako zbytečné zápletky, dějové odbočky a toulky do minulosti. K čemu se Ariana tak rýpe v minulosti, když ho s tím jeho dávným prohřeškem vůbec nekonfrontovala?

Na druhou stranu pokud máte rádi lehké čtení,  nepotrpíte si na výrazné hlavní hrdiny a nepotřebujete při čtení návaly adrenalinu, budete s knihou Vždyť jde jen o manželství spokojení. Občas se i zasmějete a strávíte s ní příjemné a nenáročné odpoledne.

Byla bych moc nešťastná, kdybych už nikdy neměla s manželem obcovat, ale ještě nejˇšťastnější bych byla bez jeho společnosti a vzácného přátelství.“ 

40%

Za poskytnutí knihy k recenzi, děkuji nakladatelství Baronet.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *