Recenze: Vinnetou – Nový svět

O novém filmovém zpracování nejznámější knihy Karla Maye Vinnetou jsem slyšela dost. Sama jsem na něj byla velice zvědavá. Na Vinnetouovi jsem vyrostla. Jako dítě jsem zvládla přečíst většinu Mayovek a Vinnetou byl moje srdcovka. S věkem sice moje obliba odvahy, statečnosti a čestnosti snížila, ale když jsem na nového Vinnetoua narazila, neodolala jsem. Údajně měl být o mnoho realističtější než zidealizované zfilmování z dob mého dětství.

Už od začátku jsem musela dát zvěstem za pravdu. Film opravdu působí podstatně reálněji než původní zpracovaní. Navíc je ale zachována původní nádherná hudba.

 

Co mě ale zklamalo je první setkání s Vinnetouem. Neodpovídá popisu z knihy. Matně si vzpomínám, že se jedná o citlivého a uvnitř jemného člověka. Naopak nový Vinnetou se pokusů Karla Maye při první setkání skalpovat a jemného na něm není zhola nic. Ale tohle je asi cena za reálnost, protože takové setkání mnohem více odpovídá realitě. Nebo alespoň mé představě o ní.

Nšo-či je oproti knize šamanka, což je mě pozitivně překvapilo, protože já si ji z dětství pamatuji jako naprosto submisivní a nevýraznou postavu .  Zato Vinnetou se i nadále projevuje jako maskulinní, násilný idiot a tupec.

Celkové má vlastně Vinnetouova rodina pod placem ceou vesnici. Otec Inčučuna je náčelník, Nšo-či je šamanka a Vinnetou je vůl bojovník.

 

Celkově jsem byla nový zpracování mile překvapená. Nejvíce jsem si oblíbila postavu Nšo-či. Líbí se mi, že v novém zpracování se jedná o dospělou uvědomělou, schopnou a váženou ženu, nikoliv o pitomou najivku pod nadvládou mužů, která se jen tupě usmívá a dělá, co se jí řekne. Dokonce se mi zdá, že  novém zpracování je Nšo-či váženější než Vinnetou, což je něco čeho bych se nikdy nenadála.

 

Pak mě ale změny přestaly bavit. V momentě, kdy se film začal výrazně odchylovat od knihy jsem začala být zklamaná. Nesnáším, když filmy natočené podle knih nerespektují své knižní předlohy.

 

Celkově je ve filmu věnováno mnohem větší množství sledování života indiánů, než ději jako takovému. Když indiány sledujeme samostatně jsou vykresleni jako svérázný ale mírumilovný národ, který si chce žit v klidu. Jakmile ale vejdou do kontrastu s bělochy je kladen důraz na jejich primitivnost, ale zároveň se do popředí dostává neuvěřitelná přetvářka a krutost bělochů, která vyvrcholí, když se Apači rozhodnou pomstít mrtvého náčelníka. Ta bojová scéna a situace v zázemí, působí svým kontrastem až absurdně a přesto ani na chviličku neváhám uvěřit tomu, že takovéhle bitvy proběhly.

 

Jsem moc ráda, že jsem film viděla a určitě se kouknu i na další díly. A myslím, že žádný člověk, co měl nebo má k Mayovkám vztah by ho neměl minout.

1 komentář: „Recenze: Vinnetou – Nový svět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *