Recenze: Sirotčinec Slečny Peregrinové pro podivné děti

Tajemný ostrov. Opuštěný sirotčinec. Zvláštní sbírka velice podivných fotografií. To vše čeká na odhalení v knize Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, nezapomenutelném románu, kde děj a děsivé fotografie přináší jedinečný čtenářský zážitek. Náš příběh začíná strašnou rodinnou tragédií, která přivede šestnáctiletého Jacoba k cestě na vzdálený ostrov u břehů Walesu, kde objevuje rozpadající se trosky sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti. Když Jacob bloumá jeho opuštěnými ložnicemi a chodbami, ukazuje se postupně, že děti slečny Peregrinové byly víc než podivné. Byly možná nebezpečné. Možná byly na opuštěném ostrově drženy v jakési karanténě z velmi dobrých důvodů. A nějak – i když to zní jako něco nemožného – jsou možná stále naživu. Fantasy doprovázená strašidelnými starými dobovými fotografiemi, při které běží mráz po zádech. Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti zaujme dospělé, teenagery a všechny, kdo mají rádi temná dobrodružství.

 

Jacob byl úplně normální, standardní teenager ze zazobané židovské rodiny a zdálo se, že jeho život potom, co dokončí studia je jasně daný.
Nastoupí do některého z desítek obchodů, které patří jeho strýcům.
A bude žít slušně a nudně v „dobré společnosti“ dokud neumře.

 

Jenže Jake má dědu, který je tak zvláštní jako je jeho rodina konvenční.
Už od dětství vypráví svému vnukovi úžasné historky o svých dobrodružstvích, ale s věkem Jakovi dochází, že jsou to pouze pohádky. Je o tom naprosto přesvědčený, dokud nespatří jednu z příšer z dědových historek, právě když klečí nad svým umírajícím dědečkem.

5„Zírala na mě očima, jež se koupaly v umné tekutině, na shrbené postavě volně visely cáry masa černého jako uhel, ústa měla groteskně otevřená, aby se z nich mohly plazit ven dlouhé černé jazyky připomínající úhoře.“(str. 35)

 

 

Kniha Sirotčinec Slečny Peregrinové pro podivné děti je…. neobyčejná, fantastická, fantaskní i strašidelná a dá se na ni dívat z obrovského množství pohledů. Je to napínavý příběh s horrovým nádechem, který vytvářejí velmi autentické dobové a nesmírně strašidelné fotografie.

4 3

Je to velice zvláštní. Samy o sobě jsou to jen staré fotky, ale když je vidíte v kontextu knihy, přijdou vám jako vytažené z horroru. Auto si zde velmi pěkně pohrál s lidským strachem z neznámého.

Já jsem hrozná posera, takže jsem si třeba celou knihu jen moc brala, ale když  jsem měla čtecí pauzu, musela jsem si skočit do sklepa do pračky a když jsem vyndávala mokré prádlo do koše, zhaslo mi ve sklepě světlo. Vážení, já jsem myslela, že i snad opravdu krůpnu. Zlomek vteřiny jsem se rozhodovala nad schováním se do kouta a zběsilým útěkem. Nakonec jsem se zavřenýma očima doklopýtala k vypínači. Světlo mě sice částečně uklidnilo, přesto jsem celá tři patra do bytu zdolala v rekordní rychlosti i s košem vypraného prádla v náručí.

2 1

Celou touhle vsuvkou chci říct, že pokud jste citlivější povahy, opravdu se budete při čtení knihy bát, protože vyprávění vás skutečně vtáhne. Ale pozor, nejedná se jen o nějaký bezduchý byť dobře napsaný horror.
Jedná se o strašidelný, vlastně spíše tajemný příběh, plný napětí, osudovosti, boje a také lásky. V tomto příběhu se jeden chlapec přerodí v muže.

 

Rozhodně nemůžu zapomenout ani na úžasně dobovou atmosféru. Přiznám se, že tam to autorovi trošku ujelo, protože už začátek knihy na mě působí jako by byl z doby před nějakými sedmdesáti lety, ale když se děj přehoupne, je už vše perfektní.

 

Myslím, že na to, že Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, je pro autora Ransoma Riggse prvotinou, odvedl výbornou práci. Tahle kniha je jiná, ale rozhodně do vašich knihoven patří.

 

80%

 

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji knihkupecví dobréknihy.

7 komentářů: „Recenze: Sirotčinec Slečny Peregrinové pro podivné děti

  • Pingback: Knižní výzva 2017 | Antea bloguje

  • 31.5.2017 (3:40)
    Permalink

    Kdyby se něco podobného stalo ve sklepě mě, tak ne „málem“ – doopravdy bych musela prát spodní prádlo! Máš můj obdiv za odvahu! 😀 😀

    Jinak tuhle knížku jsem si půjčila z knihovny právě kvůli děsivým obrázkům, protože jsem myslela, kdovíjak děsivý horor to nebude… Ale moc mě to nebavilo 🙂

    Bebe

    Reagovat
    • 31.5.2017 (19:06)
      Permalink

      Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo se ve sklepě zachraňuje útěkem 🙂

      Reagovat
  • 31.5.2017 (8:07)
    Permalink

    Četla jsem všechny tři díly a napsrosto mě ohromily. Není to zrovna literstura, kterou bych vyhledávala. První díl jsem přečetla náhodou, ukradla jsem ho sestře, když jsem zrovna nic neměla.
    Nékdy se do toho pustím znovu, myslím, že mi dost souvislostí uniklo. 😀

    Reagovat
  • 4.6.2017 (18:58)
    Permalink

    Mě se popravdě víc asi líbil film, než knížka. Což je u mě asi jediný případ. Další dva díly sirotčince už byly o něco lepší, hlavně se mi líbil svět podivných, ale v prvním díle bylo docela dost logických lapsů, které mě štvaly. Fotky byly příjemně mrazivé, ale celkově mi to prostě úplně nesedlo. Hlavně ve filmu se mi víc líbila touha netvorů stát se opět stvůrami, mít zpátky svoje schopnosti, zatímco v knize to celé moc nedávalo smysl – proč podivné zabíjet? Zápletka s očima byla prostě smyslupnější.

    Reagovat
    • 5.6.2017 (17:57)
      Permalink

      Film jsem ještě neviděla, chtěla jsem si nejdříve přečíst knihu. Už se na něj ale chystám 🙂

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *