Recenze: Opálová poušť

Ovdovělý otec podléhá svodům půvabné pijavice a snoubenec před svatbou strávil noc s jinou ženou. Není divu, že Erin od oltáře prchá, jak nejdál to jde, do Austrálie. Musí se vyrovnat s drsným půvabem krajiny, stejně jako s nelehkým způsobem života hledačů opálů. Setkání se sympatickým Jonathanem jí prozáří dny, ten ale musí odjet do Anglie dostát svým závazkům. Osud však ještě nevydal své poslední tajemství.

(zdroj anotace Knihcentrum)

 

Po nezáživném úvodu, kde se dozvíme tak akorát to, že hl. hrdinka knihy Erin Forsytová je dobře vychovaná mladá dáma z dobré, zámožné rodiny, která je pilná a pracovitá, se z pošmourného Londýna přeneseme do horké, rozpálené Austrálie, konkrétně do rudým pískem pokrytého městečka Coober Pedy.

Zde v prostředí plného drsných neotesaných horníků, potkává dojemně citlivého londýnského barmana s romantickým jménem Jonathan, který si přijel hledáním opálů vydělat na svatbu se svou snoubenkou, která na něj doma v Anglii počká pouze jeden rok.

Druhý z mužů, které zde Erin potkává je mladý konstábl Will, který Erin od začátku dává najevo , že se mu líbí, ale Erin ho vytrvale odmítá.

Podstatnou část knihy není jasné, který z mužů je Erinin budoucí partner, ale všem čtenářům je jasné, že buď Jonathan nebo Will je ten „pravý“. Během čtení si každý začne klást otázku, který z mužů chce, aby byl Erinin vyvolený. Zda přecitlivělý a až trapně čestný „skautík“ Jonathna nebo milý šerif, jehož charakteru se ale dá i něco vyčíst.

Ern její volba trvala nezvykle dlouho, kniha má 392 stran a až za polovinou se začalo ukazovat ke kterému z mužů se Erin přiklání.

Celá kniha mi hodně připomínala tvorbu Barbary Cartland, kterou nesnáším.

Mladá, panna z dobré rodiny (panna v 21. století!!!). Láska, která vznikla lusknutím prstů bez nějaké významnější příčiny, oba hlavní hrdinové po sobě zoufale vzdychají, ale bojí se si vyznat lásku, protože, co kdyby….  A nakonec na samém konci knihy, první polibek a žádost o ruku, která byla položena bez jakéhokoliv chození…

Poslední dobou mívám nějak nešťastnou ruku na knihy, protože tahle je v pořadí už několikátá, o které musím prohlásit, že je absolutně pitomá. Na databázi knih má sice kniha pro mě neuvěřitelných 72%, osobně  bych jí dala tak 40% a i na databázi čtenářky kritizují, naivní, naprosto předvídatelný děj a … nudnost.

Vybrala jsem dvě citace z které přesně vystihují ducha celé knihy:

„Kéž byste k tomu soudu nechodil!“ Bála se o něj.
„Moje svědectví by,mohlo znamenat rozdíl mezi jeho usvědčením a propuštěním. Musím to udělat, pro Marlee i pro jejího otce.“
Erin to chápala, přesto si dělala starosti. Obdivovala Jonathanovy morální zásady. Vlastně si myslela, že je na něm vůbec mnoho obdivuhodného.“ (str. 241)

 

„Budete mi scházet víc, než tušíte, řekl a toužebně Erin pohlédl do očí. Zadoufala, že by ji přece jen mohl milovat. Vyhrkly jí slzy. Objímali se s nad celou věčnost a ona mu málem přiznala, co k němu cítí. Neudělala to. Nechtěla překazit svatbu s Lizou.“ (str. 327)

 

Pokud se Vám výše uvedené ukázky líbily nebo v nich shledáváte potenciál, rozhodně vám doporučuji knihu Opálová poušť k přečtení, protože budete nadšeni. Kromě mnoha podobných „procítěných“ situací se v knize objeví i nevěry, útěky od oltáře, vražda, objevený poklad, opuštěný sirotek, domorodci, válka bílých s černými a především, to jediné, co bych vyzdvihla já osobě, neobvyklé prostředí Austrálie a život v hornickém městečku, kde většina lidí žije kvůli hroznému vedru pod zemí.

 

Nemyslela jsem si, že se i v dnešní době na světě nachází takováto místa a jsem ráda, že jsem si to při čtení knihy uvědomila a čas, který jsem nad ní strávila, tak nebyl úplně ztracený.

 

40%

 

 

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji knihkupectví Knihcentrum.

1 komentář: „Recenze: Opálová poušť

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *