Recenze – Múza

Múza, nová kniha autorky Raine Miller se nás snaží přesvědčit, že je dílem plným krásných obrazů, lásky, lásky a lásky. Nekonečného moře lásky… mě ale přesvědčila pouze o tom množství obrazů, malířství a lásce – jednom jednou, protože zase taková sláva to opravdu nebyla….

múzaDevadesát procent knihy je popisem dokonalého života. Ona a on se setkají. Následuje zaujetí na první pohled, vzájemné zalíbení, zamilování se, svatba, šťastný život v blaženosti a přemíře lásky, bohatství a přátelství ze všech stran. Otěhotnění… Vše jde jako na drátkách, dokud nedojde k tragédii, která téměř zničí celý šťastný svět, který si Graham a Imogena vytvořili…

 

Osobně na lásku na první pohled nevěřím, a proto mě notně otrávilo, když se hrdina po spatření hlavní hrdinky stal její osobou naprosto posedlý. Myšlenky na postel mu odpustíme, ale naprostá fascinace její osobou, smutku v očích, kterého si všiml na vzdálenost několika metrů a to s ní ani nemluvil… to mi přijde moc i na červenou knihovnu, od které nikdo žádné vyšší intelektuální hodnoty neočekává.  Z anotace vypadala kniha celkem zajímavě, ale po prvních stranách jsem byla zklamaná  její povrchností a zděšená její tloušťkou necelých 500 stran, což je u knihy, která čtenáře nebaví a v mém případě ještě pobuřuje obrovské číslo.

Proč pobuřuje? Věřím, že ukázky mluví za vše:

„Jehně zvedlo hlavu, podívalo se na něj a zamrkalo velkýma oválnýma oduševnělýma očima. Graham si vybavil, že to jehně bylo celou cestu v její náruči, tisklo se k jejímu tělu, chovala ho na prsou. Zatraceně na něj žárlil…“ (str.25)

 

„A kdo byl ten vysoký muž na chodech? Když se na ni díval tím pronikavým pohledem, připadala si jako by na sobě měla jen tenkou košilku. To je přece neslušné, že ano? Imogena zavrtěla hlavou a snažila se trochu si ji pročistit.“ (str.27)

 

Ale když pomineme zjevné nesrovnalosti jedná se o příběh o hluboké lásce a snaze o společný život páru šťastný až do smrti. Kdyby se kniha držela tohoto stylu, tak by jí člověk občasnou prostoduchost odpustil, ale ona bohužel místy sklouzává k hodně lacinému pornu. Pokaždé když se těsně po cituplné a romantické scéně objevilo na stránce slovo „pták“ vytrhlo mě to ze čtení a jediný můj prožitek byl WTF?!! Protože to absolutně nebylo na místě…

 

Od Raine Miller jsem kdysi četla knihu, myslím, že to byla Dokonalá vášeň a jediný zážitek kromě extrémního znechucení, které mi ta kniha poskytla je nejapná trapná ukázka vulgárnosti. Tenkrát jsem si čtení „zpříjemňovala“ tím, že jsem počítala sprostá slova, která se v knize vyskytly. Bylo jich více než počet stran. Oproti tomu je tedy Múza značným zlepšením. Ale nesmím  opomenout příšernou korekturu, kterou kniha prošla. Vážení,  asi jste si nemohli nevšimnout,že jsem na gramatiku celkem čuně, ale takhle kniha byla moc i na mě. Když vím, jaké množství překlepů jsem zaznamenala já, ani se neodvažuji hádat, kolik jich bylo ve skutečnosti! U některých vět jsem dokonce musela luštit smysl a některé byly jednoduše pitomé.

Str. 222 „Moc rádi ti pomohu, chérie.“

Str.224 “…nechtěl jsem tě jako chovnou krávu.“

Kdo dělal tuhle korekturu to snad neměl v hlavě v pořádku!

 

Postavy mi přišly jako dokonalé Mary-Sue, ačkoliv u Grahama jsem přece jenom chybu našla. Ten chlap byl dokonalá hysterka. Někdo ho pomluví a  on se hned hroutí, že ho jeho žena, se kterou se hluboce milují opustí, protože uvěří pomluvám… Jaká je to teda láska, když si myslí, že by ho kvůli pár kecům mohla přestat milovat, co je tohle za lásku, kde se člověk zmítá nejistotou?

 

Já a VB jsme se rozešli. Za tu dobu, co spolu oficiálně nejsme jsem musela čelit desítkám pomluv jeho osoby. Neustálému vytrvalému očerňování jeho osoby a to i od lidí, od kterých bych to nečekala. Nikdy jsem tomu neuvěřila. Jediné, co se pomlouvačům podařilo bylo, že ve mně maximálně vzbudili pochybnost, podezření, že mi prolétla hlavou myšlenka, „a co když je to pravda?“. A víte, jak jsem se jí zbavila? Tím nejjednodušším způsobem, zeptala jsem se VBho, kde je pravda a jeho odpovědi jsem 100% věřila a věřím.

 

Chápete na co poukazuji? V knize jejich lásku popisují jako dokonalou, hlubokou, vášnivou… naše láska s VB zjevně dokonalá nebyla, nebyla ani dostatečně silná, aby nás udržela spolu, ale nikdy, nikdy by se ani jeden z nás nebál, že ho ten druhý opustí kvůli pomluvám, co mu někdo namluví aniž by ho to nenechal vysvětlit.

 

Raine Miller mi nepřijde jako typická autorka červené knihovny ani jako zasloužilá autorka. Její dílo mi evokuje začátečnici, která se v praní teprve hledá. Příběh je ucházející a i styl je dobrý, dokud násilně nepřerve nit příběhu a nezničí atmosféru příběhu násilnou vsuvkou, která tam nemá místo. Nejsem puritánka, mám přečtenou tvorbu Nicole Jordan i Bertrice Small, obě byly svého času moje oblíbené autorky a u obou se v podstatě jedná o porno na papíře. Ale to co předvádí R. Miller má do jejich tvorby silně daleko. Snad ještě nikdy jsem se nesekala s tím, že by po skutečně citlivé, romantické a dojemné scéně, která čtenáře rozněžní začalo hlavnímu hrdinovi „cukat v ptáku“. Znovu dodávám je WTF! A jsem ráda, že je knížka za mnou.

 

Vzhledem k tomu, že čtení nebylo vyloženě utrpení si kniha své příznivkyně zřejmě najde, ale já k nim nepatřím a tvorbě Raine Miller se od dnešního dne hodlám vyhýbat.

45%

Za poskytnutí knihy k recenzi, děkuji e-shopu Knihcentrum.

1 komentář: „Recenze – Múza

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *