Recenze: Katyně (audiokniha)

Seznamy povinné četby jsou noční můrou. Dala jsem si za úkol oddémonizovat některá z děl nenáviděných celými generacemi a daří se mi to. Ovšem, existují i výjimky…

Bylo nebylo, za doby temného komunismu, žila byla jedna dívka jménem Lízinka Tachecí. Lízinka byla překrásná dívka, ze které padali na kolena muži všech generací. Lízinčin otec byl vědecký pracovní, ale doma ušlápnutý podpantoflák. Naopak její matka byla průbojná, životem a manželem zklamaná žena, bezvýhradně milující svou jedinou dceru.

Když se Lízinka nedostala na střední školu s maturitou a hrozilo jí učiliště, byla její matka odhodlána pohnout nebem i zemí, aby jí zajistila lepší budoucnost. A to se jí také podaří, její dcera, je jako první žena na světě přijata na SUPOV – Střední učiliště popravních věd.

A to je v podstatě vše co můžeme o Lízince Tachecí říct, protože dívka sama během celého příběhu nepromluvila jediné slůvko.

Osobně vůbec nevím, proč taková kniha vznikla, co měla čtenářům říct a už vůbec netuším, proč se dostala do osnov povinné školní četby.
Pokud soudobým čtenářům knihy přinášelo odhalení charakterů hrdinů nějaké překvapení, pro dnešní je to stejná bomba, jak informatice, že v noci je tma.

Za jedinou pozoruhodnost kterou na knize pozoruji, kromě jejího umístění na seznam povinné četby, považuji to, že ji namluvil sám její autor Pavel Kohout.

Na to, že není profesionál se svého úkol ujal velmi dobře a jen na pár místech je slyšet nějaká nedokonalost.

Myslím si, že je velmi dobře, když má čtenář/posluchač možnost slyšet knihu interpretovanou samotným autorem. Protože autor knihu předává přesně tak jak byla myšlena. Ví, co chtěl zdůraznit, kde mají postavy znít naléhavě, kdy mluví ironicky… všechny ty drobné detaily,které nezasvěcený interpret nemůže do svého čtení promítnout.

Zpracování audioknihy hodnotím jako příjemné. Chyběly otravné znělky, které mi rvaly uši v případě Osudů vojáka Švejka za druhé světové války, ale bohužel chyběl hudební podkres celkově, což mi přišla škoda. Protože hudba může příběh skvěle podkreslit viz Na Větrné hůrce.

Co se mi naprosto nelíbilo byl příběh knihy. Ještě jednou opakuji, že absolutně nechápu vznik takového „díla“.  Katyně nepopisuje skutečné dějiny popravnictví, vykreslené charaktery nejsou nic převratného, nepřináší ani žádné důležité svědectví o době, kdy vznikala. Je to nudná snůška blábolů o „podle mě“ postižené dívce.

Autorovi bych v době jeho mládí doporučila návštěvu psychologa nebo sexuologa, protože takové množství trčících penisů na jednu audioknihu svědčí o tom, že měl autor zřejmě nějaký potlačený problém. Nic proti, ale když si mám číst o penisech a trojúhelnících klína, očekávám, poutou červenou knihovnu a ne cosi nedefinovatelného z roku raz dva. A to se ani nezmiňuji o popisech škrcení psů, dusících lidí s modrým vylézajícím jazykem apod.

Na úplný závěr bych ráda vznesla otázku, jak se mohla Katyně ocitnout na stejném seznamu povinné četby, kde jsou i díla jako Pýcha a předsudek, Babička a další díla nesrovnatelné kvality. Pokud i vy čelíte nemilosrdnému seznamu k maturitě, tak pro seznámení se s Katyní je audiokniha dokonalý způsob. Osobně si nedovedu představit, že bych Katyni musela číst klasickým způsobem.

 

P.S. Autor sice vznik knihy částečně vysvětluje v doslovu, takže chápu proč jej napsal, ale stále nechápu, proč ji lidé četli. Pokud ale máte rádi absurdní romány, bude se vám Katyně líbit, protože slovo „absurdní“ ji vystihuje dokonale.

 

Za poskytnutí audioknihy k recenzi, děkuji portálu Audiolibrix.

2 komentáře: „Recenze: Katyně (audiokniha)

  • 25.4.2018 (5:01)
    Permalink

    Tuhle knihu znám, ale nikdy jsem nečetla. Asi z toho důvodu, že mě absolutně nezaujal děj. Svůj seznam povinné četby jsem si sestavila z knih, které jsem četla už před maturitou. Klasiky mám ráda, ale tohle je dílko, kterému taky asi úplně nerozumím.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *