Recenze – Hvězdy nám nepřály

bestsellerNa tuhle knihu už bylo napsáno bezpočet recenzí a dokonce byl i natočený film. Přesto jsem se rozhodla přispět i já svou troškou do mlýna. Proč? Protože tohle je kniha, která zbořila hranice a má potenciál na to, aby se jednou stala klasikou! Takže, i když kniha vyšla před čtyřmi lety, moje recenze je jen kapkou v moři těch, které už vyšly a které teprve vyjdou.

Ačkoliv mi přijde neuvěřitelné, že by se našel někdo, kdo má přístup k internetu s knihou ještě nesetkal, nebo netušil oč se jedná, pojďme si alespoň ve stručnosti shrnout o co se jedná.

Hlavní hrdinkou knihy Hvězdy nám nepřály je šestnáctiletá Hazel. Přemýšlivá, inteligentní dívka, která by za normálních okolností zaujala své okolí svými názory a chytrostí, ale na Hazel je něco ještě neobyčejnějšího než jejich duševní výkony. Je to kyslíková bomba, kterou sebou vláčí a která ji zajišťuje přísun kyslíku do téměř nefunkčních plic. Proč? Protože Hazel trpí rakovinou plic ve třetím stádiu, což v překladu znamená, že brzo umře. Může to být zítra, může to být za týden, za měsíc, za rok, faktem ale zůstává, že to že žije ještě teď, tři roky od doby, co jí lékaři prorokovali smrt znamená, že už na světě trochu přesluhuje. Už od života nic moc nečeká. Žije tak, aby rodičům,co nejvíc usnadnila její odchod, šaty do rakve má připravené a v podstatě by se dalo říct, že už tak trochu čeká, kdy to přijde, jenže pak potká Guse. Kluka, který rakovině utekl. Zaplatil za to sice nohou, ale nyní je zdravý. Gus a Hazel se do sebe zamilují. Nejedná se o povrchní pubertální lásku. Láska Guse a Hazel je hluboká, intenzivní a věčná. Možná je to právě proto, že vědí, že jejich společný čas je omezený, ale jedná se o cit, který chce zažít asi každý na světě… A nakonec smrt skutečně přichází, je to to jediné, co ty dva dokáže rozdělit…

Knížku Hvězdy nám nepřály jsem četla už před cca 2 lety a teď na ní píšu recenzi aniž bych si ji znovu přečetla. Je to ode mě drzost, recenzovat knihu, kterou nemám pod kůží? Nemyslím si! Hvězdy nám nepřály je výjimečná kniha v tom, že patří k tomu 1% skutečně kvalitních knih, které se Vám po dočtení dostanou do duše a stanou se Vaší součástí navždy… Čtu desítky knížek ročně, ale často si po dočtení ani nepamatuji, jak se jmenovali hlavní hrdinové, po týdnu nevím název knihy a když čtu náhodou knihu po roce znovu, dostanu se do až do půlky knihy, než si uvědomím, že tohle už jsem četla… To se Vám u příběhu Hazel a Guse nestane.

Jedná se o netuctový komplikovaný příběh plný lásky, odvahy, emocí a pravdy. Pravdy v tom, že John Green Vám ve své knize netvrdí, že svět je hezké růžové místo plné štěňátek, které nikdy nevyrostou. Ne, kniha mluví pravdu. Lidé nemocní s rakovinou v třetím stádiu už se prostě neuzdraví a smrti je úplně jedno jestli je Vám 12 let nebo 80, ta si prostě nevybírá a „život není továrna na splněná přání!“

Na Hazel, Gussovi a všech hrdinech kniha jsem nejvíc oceňovala jejich odvahu a houževnatost. Oni vědí, že život stojí za hovno a přesto se rvou o každý nádech a nevzdají to. Nikdy to nevzdají. V tomhle Hazel nechápu. Osobně jsem se považovala vždy za tvrďáka, co ho jen tak nepoloží, ale to, co dokázala ona je neuvěřitelné. Mě by stačila pouhá polovina a prostě bych si lehla, vytáhla kyslík a v klidu si umřela. Ale Hazel ne. Jde dál rve se o každé nadechnutí a bojuje. To samé její rodiče. Vědí, že jejich dcera je „granát a jednou vybuchne a zraní všechny ve svém okolí“ a přesto ji milují z celého srdce.

Recenzi bych chtěla uzavřít nádhernou citací z knihy, na kterou často myslím:

„Mezi nulou a jedničkou je nekonečná množina čísel. Je 0,1 a 0,12 a 0,112 a nekonečná sbírka dalších. Samozřejmě že je větší nekonečný soubor čísel mezi nulou a dvojkou nebo mezi nulou a milionem. Některá nekonečna jsou větší než jiná nekonečna. To nás naučil jeden spisovatel, kterého jsme oba mívali rádi. Jsou dny, a je jich hodně, kdy mi hrozně vadí, jak malé je to moje nekonečno. Chci víc čísel, než kolik jich patrně dostanu, a rozhodně chci víc čísel pro Augusta Waterse, než kolik jich měl. Jenže Gusi, lásko moje, nedokážu ti ani říct, jak jsem vděčná za to naše malé nekonečno. Nevyměnila bych ho za nic na světě. Dal jsi mi v těch vyměřených dnech celou věčnost a já jsem ti za to vděčná.“

 

Myslím, že snad ani není nutné psát, jak moc Vám všem tuto knihu doporučuji k přečtení. Vážení dejte na mě, z toho bude jednou klasika. Opravdu chcete být takový balíci, že Vám jména Hazel a Gus nic neřeknou? Za pár let to bude srovnatelné s tím nevědět, kdo byli Romeo a Julie či Heactlif a Kateřina. Jsou prázdniny, tak upalujte pro knížku a rychle si doplňte mezery!

 

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji e-shopu Megaknihy.

 

4 komentáře: „Recenze – Hvězdy nám nepřály

  • 17.7.2016 (17:41)
    Permalink

    U tohoto dílka mně stačilo 30 stránek a znechuceně jsem odložila, ale jsem asi jedna z mála, které ze tato kniha nelíbila. Zřejmě tomu je tak, protože tento žánr nemám ráda a četla jsem ji po dotlačení kamarádek =)

    Reagovat
    • 18.7.2016 (18:30)
      Permalink

      Páni! Tak to jsi první o kom jsem slyšela, komu se nelíbila. Mně přijde úchvatná 😀

      Reagovat
  • 17.7.2016 (20:19)
    Permalink

    Hvězdy nám nepřály, je bezesporu známá a profláknutá kniha, stejně jako film. Ale musím se přiznat, že jsem jí nečetla. Asi mě odrazuje to, že vím jak to dopadne, přesto pevně doufám, že jednou si ji přečtu. 😀

    Reagovat
    • 18.7.2016 (18:31)
      Permalink

      Já být Tebou, jdu do toho. Sice víš, jak to skončí, ale během čtení na to zapomeneš… 🙂

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *