Recenze – Dokud nás smrt nerozdělí

Tvorbu autorky Amandy Quick sleduji už dlouho. Od červené knihovny, která byla vždy tak nějak netypická, přes romány plné paranormálních nesmyslů, které byly tak otravné, že se to ani číst nedalo, po její nejnovější žánr – gotické romány, který je zároveň návratem k „červené knihovně“

A je to žánr, který jí opravdu sedí!

Dokud nás smrt nerozdělí, se odehrává ve viktoriánské Anglii a hlavní hrdinka je, jak už to u Amandy bývá, velice netypická.

dscn3027Calista Langleyová totiž vlastní a sama řídí seznamovací agenturu. Její život plyne celkem v pohodě. Žijí s bratrem ve velkém domě, který jim odkázala babička, a jsou celkem spokojení, dokud se neobjeví její bývalý nápadník a Calista nezačne dostávát zvrácené dárky. Může se znovu objevením Nestora v jejím životě souviset, že obdrží několik předmětů, které jsou určené osobám, které hluboce truchlí po smrti někoho blízkého? Na všech předmětech, tam, kde bývá uvedeno jméno zesnulého, jsou navíc uvedeny Calistiny iniciály!

Ze začátku se vše zdálo jen jako špatný vtip, ale po sledu událostí začíná být jasné, že se nejedná o žert, nýbrž že Calistě někdo skutečně vyhrožuje.

Calista je vyděšená a bezmocná. Nevěří, že by jí policie dokázala pomoci, navíc, co by jim řekla? Dostala jen pár nevkusných dárků a jeden z nich jí někdo položil přímo na polštář v ložnici, což znamená, že vnikl do domu a dostal se až do jejího nejsoukromějšího pokoje.

Do toho všeho se pak zamíchá ještě Calistin nejoblíbenější spisovatel Trent Hastings a nakonec se do vyšetřování pustí společně.

Podaří se jim však zvráceného pachatele dostihnout dříve než se mu podaří Calistu zabít?

 

Tenhle styl knih se mi opravdu líbí. Autorka nabízí něco ne zcela typického, ale o to více zajímavého. Kniha čtenářky dokáže skutečně vtáhnout do děje, plného zvratů a překvapení. Nezapomíná ani na strašidelnou atmosféru, která ke k tomuto stylu neodmyslitelně patří a daří se jí ji perfektně vykreslit. Čtenáři až naskakuje husí kůže a svírá se mu hrudník, jak jsou některé scény děsivé a neuvěřitelně živé. Já osobně si u čtení vždy připadám jako křehká viktoriánská dáma, která při sebemenším vzruchu omdlévá… vždy mi přijde hrozně vtipná představa, jak sebou při čtení knížky praštím na zem v chumlu spodniček…

 

Knížku rozhodně doporučuji. Nejedná se o klasickou slaďárnu, ale ačkoliv je tam samozřejmě i velká část romantiky, tak kniha nabízí i poměrně propracovaný příběh, který zaujme.

70%

 

Za poskytnutí knihy k recenzi, děkuji nakladatelství Baronet.

4 komentáře: „Recenze – Dokud nás smrt nerozdělí

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *