Recenze: Babička (audiokniha)

Když mi moje babička coby cca 10 letému spratkovi darovala růžovou knihu od Boženy Němcové s názvem Babička, jen jsem se coby raný puberťák bokem ušklíbala, jak se mi babička nenápadně „podsouvá“ a knížku jsem nikdy nečetla…

 


Sice jsem se o to několikrát pokusila, ale moje pokusy nikdy nepřesáhly stranu 20.

Příběh Babičky jsem samozřejmě znala, jak ze straší filmové verze tak i z mladší, kde Barunku ztvárnila mladičká Libuše Šafránková, ale knížku jsem nikdy nečetla – nemohla jsem, protože jsem postavu babičky nesnášela.

Svůj názor na ni jsem plně popsala na střední škole ve čtenářském deníku, který mou češtinářku málem složil.
Ono číst si, jak někdo vylíčí Babičku od Boženy Němcové, známý to symbol dobroty a lásky, jako manipulativní osobu, která ovládne domácnost své dcery a vychovává její děti po svém (což v dnešní době víme, že prarodiče dělat nemají) to se Vám nestane každý den.
Tím jsme já a Babička společně skončily.
Několikrát jsem ale zmiňovala, že nyní mám jakési období klasiky, kdy mě začaly zajímat knihy, o které jsem dříve ani nezavadila. Jelikož už ale pracuji, nemám téměř žádný čas, navíc, přiznejme si, některé knihy odrazují už od pohledu, a tak jsem zvolila cestu audioknih.
Po Janě Eyrové, Rozumu a citu, Pýše a předsudku, Oliveru Twistovi a dalších, přišel po více než 15 letech čas i na Babičku.

V audiolibrix mají na výběr z několika variant a vzhledem k tomu, že jednu z nich namluvila sama „Barunka“ Libuše Šafránková, moje volba byla jasná.
Od audioknihy jsem neměla velká očekávání. Spíše jsem očekávala, že ji více měně „přetrpím a na konci si budu moci odškrtnout, že jsem četla/slyšela Babičku. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem v Babičce od Němcové začala vídat svojí babičku! Moje babička nikdy nenosila šátek a nikdy jsem si u ní nehrála s housátky, ale ta skromnost, dobrota a taková ta poctivá babičkovská láska, to je moje babička.

Celou dobu co jsem babičku poslouchala jsem do práce chodila nevyspaná. Audioknihy poslouchám před spaním, ale babička byla tak poutává jak příběhem, tak i vynikající interpretkou. Libuše Šafránková se své role zhostila skutečně na výbornou, každá postava měla vlastní hlas a ať už se jednalo o pana Mlynáře nebo malou Adélku, všem jsem věřila každé vyřčené slovo. Vždy jsem se do příběhu tak zabrala, že jsem u něj nemohla usnout, protože moje mysl byla plně ponořená do příběhu.

A jaký to je příběh! Bohové, vždyť já se u té knihy do slova a do písmene dojímala! Zamilovala jsem si příběh bláznivé Viktorky, který mě tak zaujal, že se chystám do univerzitní knihovny, jestli bych o něm ještě někde nevypátrala něco víc. Co přesně se Viktorce stalo? Její voják ji zradil nebo ho zabili?

A co příběh babičky a jejího Jiřího, pro kterého se vzdala všeho i vlastní rodiny? Jak jí muselo být, když muže tolik milovaného do hrobu ukládala a i s malými dětmi se téměř jako žebračka  zpět do Čech vracela?

 

Když tak nad tím přemýšlím, snad bych Babičku i zařadila do romantické literatury. Ta kniha je totiž plná lásky a nejenom té babičkovské, ale právě té romantické. Vždyť v knize se vyskytuje spousta zamilovaných páru ať už minulých, současných či budoucích: Babička a Jiří, Viktorka a Voják, Paní Terezka s manželem, Hortenzie a malíř, Adélka a Orlík, Kristla a Jakub…

Jsem velice ráda, že jsem se s Babičkou konečně seznámila a připouštím, že mamka měla výjimečně pravdu, když tvrdila, že na určité knihy musí člověk prostě dozrát. A babičce se omlouvám, za ten dávný článek ve čtenářském deníku, je mi za to dodatečně hanba.

Knihu doporučuji k přečtení/poslechnutí, ale jako vždy trvám na tom, že do čtení se člověk nesmí nutit a že kniha se k němu sama dostane ve správný čas…

 

 

Za poskytnutí audioknihy k recenzi děkuji portálu Audiolibrix.

Zdroj obrázku: Audiolibrix.

1 komentář: „Recenze: Babička (audiokniha)

  • 8.4.2017 (9:25)
    Permalink

    Nevím, proč by ti měla být hanba za obsah čtenářského deníku z té doby. Jen to dokazuje, že někteří učitelé češtiny si neuvědomují, že na knihy člověk musí dozrát. Já Babičku četla, vskutku, a nemám ji ráda. Prostě mi přijde o ničem a pro mě je to právě taková trochu manipulátorka. Dílo jako celek je pro mě nudné, až na jednu část, kterou Božena Němcová napsala dokonale a jako samotná povídka by stála za to. Viktorka. To je jediné, co tu knihu skutečně zachraňuje. O něco lepší jsou pak televizní variace a co víc, divadelní provedení v režii Divadla Husy na Provázku. TO je geniální.
    Babička je prostě realismus, venkovská próza, kdy autorka popisuje zvyky na vesnici v té době. A to mě prostě nebaví, už jenom proto, že babička mi vskutku připomíná tu moji katolickou babičku. Myslím si, že mít obecné povědomí o Babičce je dobré, ale nutit puberťáky nebo 18leté lidi,a by ji četli, není dobré a nemá to užitek, proto nabízet ji do kánonu je poněkud zvláštní. V této době ještě autoři nepracují s přibližováním postavy autorovi, proto třeba v porovnáním se Starcem a mořem Babičku nemohou číst ti stejní mladí lidé. Santiaga zde mladí zcela přijmou a knihu přečtou na jeden zátah a tají se jim dech, protože autor dokáže pomocí různých charakteristik přiblížit starce mládeži tak, aby se mládež do něj vcítila. To Němcová neumí. A hlavně pokud mládeži cpeme Babičku, podkopáváme si tím to, čeho chceme dosáhnout. Budou tak zhnusení, že české klasiky nebudou číst a Babičku si nikdy nepřečtou. A co víc, může to skončit zavržením všech klasických děl.
    A tento komentář píši jako čtenář, čtenář spíše knih počínající Kamasútrou, Eposem o Gilgamešovi a konče knihami vydané spíše před 50 lety než nové, takže klasikami žiji. A když ne klasikami, tak sama objevuji literární díla dob minulý, která sotva mají jeden překlad a nikdy nebyla vydána víckrát než jednou. Nové si přečtu málokdy nebo mi je musí někdo doporučit.
    Tvoje recenze se mi moc líbila, protože je vidět, že jsi člověk velice přemýšlivý a toho si v dnešní době, zvláště u čtenářů, nutno cenit. 🙂

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *