První rozhodnutí

V článku Dnes není Haloween, ale Samhain, jsem psala o několika věcech, které si v životě musím vyřešit, ale nevím jak. Jednou z oněch věcí bylo i Bydlení, které se právě vyřešilo a tak nějak samo… někdy prostě fakt nemá cenu věci řešit a stačí počkat… ale to já prostě neumím 🙂

 

V článku o Bydlení jsem psala, že se rozhoduji mezi životem na Vesnici, kde jsem toužila žít poslední roky, protože jsem se zde začala cítit doma a Brnem, kam mě to vždy nepochopitelně táhlo, ačkoliv jsem tak nikdy předtím, než jsem se tam coby VŠ studentka rozhodla žít, nebyla.

 

Protože jsem si, ale neodkázala mezi oběma variantami vybrat, každá měla své plusy i mínusy, rozhodla jsem se to nechat na osudu. Na Vesnici se náhodou objevila práce, která odpovídala mým momentálním pracovním zájmům a oboru, navíc by mě asi bavila a byla za velice slušné peníze. Se svou současnou prací jsem celkem spokojená, ale nedalo mi to a rozhodla jsem se práci zkusit. Pokud bych jí získala, znamenalo by to žít na Vesnici, být v blízkosti prarodičů a VBho… bylo by to pro mě znamení, že nemám přestat bojovat.

Jenže postupem času, co jsem čekala na vyhlášení výsledků pohovoru se můj postoj změnil. S VB už se to zachránit zřejmě nedá, asi padla už poslední kapka a já dobojovala. Místo smutku se ale cítím, tak nějak zvláštně volná. Ne jako když nekontrolovatelně padám studní, což byl porozchodový pocit, ale jako že se vznáším ve vzduchu a mohu se rozletět kamkoliv budu chtít.

Začínalo mě trápit rozhodování, které jsem očekávala. Mezi prací, penězi, výborným kariérním postupem a životem v Brně, které se ukázalo jako to místo, kde chci nyní žít. Nedokázala jsem si představit, že bych práci odmítla, ale začala jsem mít pocit, že si tím zničím život, který na mě v Brně čeká. Usadím se na Vesnici v pronajatém bytě, do jara než si pořídím auto si ani nedojedu do Prdelákova nakoupit, neustále budu zakopávat o matku, kterou ze samoty začnu vyhledávat, bude mě to stále táhnout za Ciri, nebudu mít vnitřně pokoj pokud ona bude doma sama a já budu na Vesnici a mohla bych být s ní, takže bych se neustále vtírala VB, ačkoliv bych nechtěla. Ale nedokázala bych si pomoc. Dny budu trávit sama v bytě a nebude nic čím bych mohla rozptýlit nudu. Jediná moje radost byly toulky přírodou s Ciri…

 

Začínala jsem si přát, abych tu práci nedostala. Nedokázala bych jí odmítnout, ale cena, kterou bych za ni zaplatila by byla příliš vysoká. A bez přifouknutí ega, že jsem tak dobrá a tu práci jsem získala se obejdu. Ten pocit, jsem měla před 2 měsíci, když jsem získala svojí současnou práci, navíc vstoupit do úplně odlišného oboru není zrovna maličkost a mě se to povedlo 🙂

 

Teď vám mohu s klidným úsměvem oznámit, že jsem tu práci nedostala. Upřímně, čekala jsem, že budu trochu zklamaná, ale když jsem si v mailu přečetla „jsme dali přednost jinému kandidátovi“ nehorázně se mi ulevilo. Při pohovoru jsem si totiž uvědomila ještě jednu věc, kterou jsem nezmínila. Už nikdy nechci pracovat na HPP. Raději oželím dovolenou, stravenky atd. než aby mi někdo diktoval, budeš každý den v práci od tehdy do tehdy.

 

Jsem hrozně ráda, že jsem ten svůj životopis na tu práci odeslala, protože to svůj čel splnilo, byť ne ten, se kterým jsem to dělala. Zjistila jsem, že místo, kde chci žít je Brno a že už nikdy nechci být klasickým zaměstnancem.
Teď je myslím čas, vymyslet, jak dostat do Brna můj psací stůl, který jsem měla, když jsem žila v garsonce s VB. Stůl do teď čekal složený u táty, až se k sobě s VB vrátíme… 

 

P.S. Z toho bytu v Brně se neodstěhuju, bydlím za dobré peníze v centru. Nebudu těm kravám ustupovat a utíkat!

P.P.S. Agínu asi nemám. Za hodinu jedu k doktorce, ale krk se trošku zlepšil, teplotu pořád nemám a mizerně je mi v normě virózy. Vypadá to, že kloktání propolisem, cpaní syrového česneku do jídla a pití celasconu zase zabralo 😀 Díky všem za podporu a ať žije přírodní léčba! (Až na ten celascon, ale na druhou stranu je to dobrý pití 🙂 )

 

3 komentáře: „První rozhodnutí

  • 23.11.2017 (11:19)
    Permalink

    Když nevíš a rozhoduješ se mezi dvěmi cestami – hod si mincí. Až bude ve vzduchu,budeš přesně vědět, po čem tvé srdce touží 🙂

    Reagovat
    • 26.11.2017 (7:10)
      Permalink

      To jsem u méně závažných rozhodnutí dělávala. Nosila jsem v kapse kostku a když jsem nevěděla, hodila jsem si. Suda čísla jedna volba, lichá druhá 🙂

      Reagovat
  • 26.11.2017 (19:30)
    Permalink

    To je hezkej a pravdivej citát, ale neplatí to vždy. Zrovna jsem si to vyzkoušela 😀 Některý věci je porstě potřeba posunout, aby se dalo rozhodnout.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *