Přišlo stáří

Než jsem oslavila čtvrt století byla jsem spokojená. Neřešila jsem svůj vzhled, váhu, postavu, ani to kolik mi lidé hadájí let (vždy méně) ani svou budoucnost. Sotva jsem ale překročila hranici 25-ti let, můj život se razantně změnil. Jsem stará!

Začalo to zhubnutím necelých deseti kilo. Kůže byla povolená a ochablá, to bylo ještě ok, říkala jsem si že se to časem srovná (je to už přes rok a nesrovnalo). Ale pak jsem si našla první šedivé vlasy a začala jsem panikařit.

Strach se smrti

Dříve jsem se na smrt těšila. Ne, že bych chtěla hned umřít, ale vždy mě zajímalo co se děje po smrti. Byla to hádanka, na kterou se jednou dozvím odpověď a nikdo mi v tom nezabrání. Po narozeninách se to změnilo na: Co se mnou bude až umřu, budu tam úplně sama.

Postava

Nikdy jsem postavu neřešila, ať jsem vážila víc či mín, vždy se to vlezlo do BMI indexu a tak jsem si nedělala hlavu, pak jsem ale zhubla a začala jsem se sobě fakt líbit, dokud jsem se nesvlékla. Visí mi totiž zadek! Dříve pevný, pružný a hladký… ale teď: Je to smutný pohled. Zahájila jsem tedy nápravu. Nejsem fanda do nudného cvičení. Navíc na to nemám čas, náladu a ani chuť investovat peníze. Rozhodla jsem se vycházet z přirozeného pohybu. Vyhlásila jsem Foot výzvu a dál jsem vyřadila ze svého života výtahy. Nyní jsem schopná vyjít do třetího patra aniž bych si přivodila zástavu a pomalu jsem povýšila na další level – brát schody po dvou. Zároveň plánuji do života zařadit trochu cvičení,které mne baví, a vždy mi skvěle zpevní postavu, ale zatím není čas.

Oblečení

Za tohle tedy může věk jen částečně, ale začalo mi více záležet na tom, co si oblékám. Dokonce jsem zašla tak daleko, že jsem částečně připustila, že na větě „Šaty dělají člověka!“ by možná opravdu mohlo něco být. Takže už přes dva měsíce zuřivě nakupuji a doplňuji si šatník o věci které nutně musím mít, např. černé podkolenky…

Budoucnost

Až skončím se školou nebo spíš ona se mnou. Co budu dělat? Čím se budu živit? Moje vrstevnice se vdávají a zakládají rodiny, já skončím sama jako kůl v plotě. Chtěla jsem mít tři děti. A první ve 27 letech. Už mi zbývají jen necelé dva roky. Nemám bydlení, partnera, titul, práci a ze všeho nejhorší je, že ani chuť ty děti teď mít. (To mi ale nezabraňuje závistivě sledovat FB těch, které se pochlapily a už děti mají)

Svatba

Nikdy jsem se vdávat nechtěla a (asi) pořád nechci. To, že si poslední dobou občas představuji vlastní svatbu bude pravděpodobně způsobenou větou: „A vypustíme motýlky!“ kterou v souvislosti se svou svatbou pronesla Penny. Taky chci pouštět motýlky! Což je první „normální“ věc co jsem v souvislosti s teoretickou mojí svatbou pronesla, kromě toho, že jsem pro bílé šaty max. s nějakým barevným prvkem (třeba barevná stuha v pase ladící s ženichovou kravatou a ponožkama apod.)

2 komentáře: „Přišlo stáří

  • 1.8.2016 (19:40)
    Permalink

    Vtipné a roztomilé, jako vždy. Já se budu cítit starý asi až po 50.

    Reagovat
    • 2.8.2016 (14:22)
      Permalink

      Děkuju a držím palce 🙂

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *