Příhoda z práce

Víte, u podobných situací mám pocit, že se to stává jenom mně. Zakládám si na tom, abych se ke všem lidem chovala slušně, bez ohledu na to co si o nich myslím (to pak vyventiluju tady na blogu nebo doma). Nikdo kromě mých nejbližších (což je smutné) o mně nemůže říct, že bych se k němu nechovala slušně, korektně s náznakem přátelství, mile či snad neochotně. Tak mi vysvětlete následující dvě příhody.

Jen chci ještě upozornit, že nikomu z daných osob jsem nikdy neublížila, ani jsem se jich nijak nedotkla, Prakticky spolu nemluvíme, a když tak jen o pracovních věcech.

Když mě schválně sekýrují a vylívají si na mně špatnou náladu v klidu jim příkazy odkývnu a pak je jdu normálně udělat, jako bych si ani nevšimla, že mne schválně buzerují. Vidíte?! Jsem naprosto čistá a bez poskvrnky, tak jak je toto možné?

Do práce k nám teď na výpomoc chodí Brigádník. Je ve čtvrťáku na SŠ, nikdy jsme se neviděli a tak jsme si při práci povídali, kdo jsme, co studujeme… apod. Klasika. Pak jsem byla Kolegyní vyzvána, abych donesla balíky na poštu, šla jsem, a když jsem se vrátila, Brigádník poprvé zaregistroval moji čepici.

e3e3773072_101763060_o2

 

Viděla jsem jeho zájem a tak jsem s úsměvem pronesla obvyklou větu, že „to je vlastní výroba, protože obchody prostě nebyly schopny spokojit moji potřebu úchylných čepic.“ Vše bylo v pohodě, oba jsme se zasmáli a tu se do toho vložila Fotografka, která zrovna procházela okolo a bez vyzvání se připojila k rozhovoru.

„Že teda jako ona neví, ale že ta čepice je trapná, že ať se na ní nezlobím, ale vypadám v ní jako debil, že se schválně zesměšňuju, že kdyby jí někdo nabídla 2000,- za to, že si ji dá na hlavu a projde přes náměstí, že by to neudělala… Že jsem divná…“

Byla jsem silně zaskočená, protože za prvé se s ní nikdo nebavil a za druhé na ní byla patrná touha být na mně hnusná a nadávat mi. Bylo mi to před Brigádníkem trapné (a jemu to bylo zjevně také nepříjemné). Tak jsem se jen pokusila chabě namítnou, že mému okolí se ta čepice líbí. Vzpomněla jsem si i na článek tady na blogu, kde jsem ji ukazovala, a kde mě dost lidí podporovalo v jejím nošení, takže jsem ani nekecala, navíc moje rodina tu čepku miluje… Ale ani to Fotografku z míry nevyvedlo. Prý si ze mě určitě dělají srandu, nebo mám okolo sebe divné lidi. Takže jste divní vážení a já vypadám jako debil…

Naštvaná jsem dorazila za mamkou a vyprávěla jí to. Bohužel mamky reakce na podobné situace je vždy stejná, a to ta, že mi ti lidé závidí. Jenže vážení, to by mi muselo závidět takových lidí… A co mi chtějí závidět?

Dle mamky je to vzhled. Ok, jsem docela hezká a vím to o sobě. Nemám potřebu cpát své fotky na blog a sociální sítě aby mi to psali lidé, navíc si nadevše cením anonymity, takže fotku na blog dát nepotřebuju, takže budete muset věřit mě a všem těm lidem co mi to říkají. (Vážně, už se mi stalo, že ze mnou přišli cizí lidí jen, aby mi řekli, že jsem krásná…) ale Kolegyně je podle mého názoru hezčí,navíc se maluje, je moderně oblečená z řetězců, proč si nepodá jí?

Fotografka sama je opravdu nehezká, nepříjemná, čtyřicetiletá, bezdětná blondýna, malá, tlustá, s velkým nosem asi pěti bradama, malýma prasečíma očkama, barvy vodové modré.

Dalším důvodem je pak prý to, že jsem mladá a mám přítele, Kolegyně je stejně stará, s přítelem mají před svatbou, řeší miminko a v létě se stěhovali do vlastní novostavby, neměla by si spíš podat jí?!

Ještě ji prý může srát to, že mám „jen“ poloviční úvazek. Copak je blbá? O co míň odpracuju o to míň mám peněz.

Pak taky to, že studuju VŠ. No tak to má fakt důvod, ze školy mě stejně určo vyhodí,protože vůbec nestíhám učení… Navíc Kolegyně v létě dopisovala bakalářku, takže zase by terčem měla být ona a ne já.

Podle mého názoru to tkví v něčem úplně jiném.

Hrozně je seru tím, že se nedám vytočit. Že nejsem hysterická trapka, co se musí chodit „vydýchávat ven“ kdykoliv se jí něco nelíbí. Nestěžuju si a navenek jsem v klidu a pohodě. To je podle mého názoru ten pravý důvod proč je na mně hnusná, sekýruje mě, vylévá si na mně svoje nálady apod. – chce mě vytočit. Jenže to má smůlu, samozřejmě, že jsem vytočená a nejradši bych jí tu její hnusnou kebuli narvala do prdele, jenže to na sobě nikdy nedám znát. A čím víc ona dělá, tím víc já jsem v klidu, nic mě nemůže rozhodit tak, abych na ni nebyla slušná a milá. Nikdy jí nedám znát, že chápu a naprosto rozumím každé buzeraci, kterou vypustí z huby (obvykle ještě dřív než dokončí větu) a že si uvědomuju, jak neskutečně si na mne dovoluje. Navenek jsem prostě spokojený, šťastný blbeček, kterého nic nerozhodí. A ona se z toho může posrat.

Druhá příhoda se odehrála dneska, ale vidím, že tenhle článek už je sám o sobě dlouhý dost, takže to nechám na jindy.

Závěrem bych ráda podotkla, že celé je to vlastně hrozně zajímavé. Jak moc nevyzrálý a trapný musí člověk být, aby šel někomu nadávat, kvůli tomu, jakou nosí čepici? Podle mne to jasně ukazuje, že díky tomu, že nemá děti – zůstává sama stále dítětem, protože nikdy nepovýšila do pozice rodiče. Stále se chová jako malý rozmazlený fakan a to i přesto, že teď si koupila a rekonstruuje chalupu. Rodiče jí tam pomáhají, ale ona jen vypráví, jak je to všechno špatné, jak to dělají blbě… Nejvíc mi ale vyrazila dech, když vyprávěla, jak ona nevaří, že jí to nebaví apod. Když má hlad, tak napíše mámě, ať jí udělá něco k jídlu, že si přijede. No a tuhle to takhle udělala a normálně, když přijela domů, tak ten hermelín ještě nebyl zapečený!!! No, tak máme, vynadala…

Tady je podle mého názoru jasně vidět, co je to za člověka a jsem přesvědčená, že jsem její motivy odhadla správně.

Celá tahle situace a velice nepříjemná atmosféra v práci mně jen utvrzují v tom, dát výpověď. Dnešní příhoda tomu jen dodala a já se rozhodla, že do konce týdne tu výpověď dám.

Co Vy na to?

Proč myslíte, že mne Fotografka tak nesnáší?

Taky Vám její chování přijde tak přes čáru jako mně?

A co si myslíte o mé čepici?

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *