Přání

Asi jako každý člověk i já mám spoustu přání. Pořád ale odkládám jejich splnění a tak jsem se rozhodla zveřejnit a průběžně aktualizovat jejich seznam. Doufám, že když to bude takhle veřejně, skutečně si je splním.

Ráda bych pak o každém splněném přání napsala článek jaké to bylo a zda se mi to čekání vyplatilo nebo to byl jen ztracený čas.

 

  • Kurz kreslení pravou mozkovou hemisférou

Po tom už toužím opravdu roky. Teď nedávno se mi podařilo najít jeden s přijatelným poměrem cena/výkon. Sice je v Praze, což mám poněkud z ruky, ale to už by se nějak vyřešilo. Celý život jsem si moc přála umět malovat, především portréty a když vidím fotky děl lidí před a po kurzu, mám naději, že bych se to mohla naučit třeba i já.
Zalíbilo se mi centrum Pavliš, když jsem na youtube narazila na jejech videa.

  

  • Koupit si westernovou kytaru a naučit se na ní hrát

Vždycky jsem chovala romantickou představu sebe, táboráku a kytary. Bohužel i když jsem na kytaru asi rok chodila do ZUŠky nenaučili mě nic, než intelektuálně vybrnkat pár písniček. Teď chci umět obyčejné hraní akkordů. Myslím, že bude stačit, když mi nějaký kytarista vysvětlí práci pravé ruky, jak poznat kde mačkat akordy, práci se zpěvníkem a zbytek už bude o tréninku a vytvalosti.

 

  • Vydat knížku (ne vlastním nákladem)

Za tohle přání je mi trochu trapně. Chce to každý druhý blogger a ani si nejsem jistá, jestli na to mám. Ale velmi bedlivě sleduju knihy, co vychází a když kolikrát vidím, co je to za hrůzy, myslím, že když budu mít štěstí a budu vytrvalá, mohlo by se to jednou podařit.

 

  • Jednou bydlet v Brně

Za dobu, co jsem v Brně studovala mi opravdu přirostlo k srdci a dlouho jsem ho považovala za místo, kde budu žít. Žít na vesnici je fajn, ale až když máte děti a jste usazení. Pokud si ale chcete ještě užívat života, navštěvovat různé akce, přednášky, kurzy, výstavy, zábavy potřebujete žít ve městě a ideálně ve velkém, čím větší město, tím lépe. A protože Prahu nesnáším a nedovedu si představit, že bych v tom velkém, šedivém, přeplněném a zběsilém městě žila, vychází mi z toho Brno, Dostat se do Brna byl jedno z mých životních přání a trvalo mi několik let než se mi jej podařilo si splnit. Brno je pro mě ideální kombinace vymožeností velkého města a klidu vesnice.

Poslední dobou už to nevidím tak radikálně a začínám přemýšlet i nad bydlením v Praze. Pracovní nabídka je tam co do četnosti i pestrosti asi bezkonkurenční a pokud bych si dokázala zvyknout na to odporné prostředí… Navíc v každém případě tam nebudu sama a nebude to záležet jen na mně.

  

  • Podívat se do Toweru a dát si fish and chips v Londýně

a dalších významných míst anglické historie spjaté s Tudorovci. Na vlastní oči vidět místa, kde byla vězněná Anna Boleynová, kudy v galerii utíkala křičící Kate Howardová…

Láska k anglické historii mě už dostala k mnoha zásadním životním momentům a i když už se dnes tomuto koníčku příliš nevěnuji a znalosti si nerozšiřuji, pořád mám pro toto téma slabost a návštěva Londýna a jeho památek je mé velké přání.

 

  • Odstěhovat se od mamky

a bydlet s VB.

 

Člověk by nevěřil, jak strašně moc je to těžké. Upřímně, zdá se to až nemožné.

 

  • Získat titul Bc.

Je mi jedno kde a je mi jedno z čeho, ale ten titul prostě jednou chci mít!

  

  • Projet se na koni

To je moje dětské přání, které mě provází celý život a dosud se mi ještě nepodařilo si jej splnit.

  

  • Naučit se pořádně pracovat ve Photoshopu

Jsem poměrně tvořivý člověk a když vidím, co se dá s Photoshopem dokázat… strašně moc bych si přála to umět.

  

  • Zkusit si být kompars u filmu

To si přeju už od doby, co jsem viděla inzerát na kompars k nové verzi Angelicy.

 

  • Vykoupat se v oceánu

Nikdy jsem u oceánu nebyla, ale slyšela jsem o tom vyprávět a přijde mi to, jako něco, co chci zažít.

  

  • Navštívit Rumunsko

Vrátit s v čase a vidět lidi, jak obdělávají pole pomocí koní, zahlédnout bači, jak pasou ovce, navštívit malou dřevěnou chaloupku a poznat tamní nedotčenou přírodu…

 

  • Ochutnat Sushi

Na tuhle japonskou pochoutku si brousím zuby a leštím chuťové pohárky už opravdu dlouho, ale zatím nebyla vhodná příležitost.

  

  • Mít 100% přírodní svetr

Z vlny ovce, kterou ostříhají přede mnou. Vlnu vlastnoručně zpracuju do pletitelné podoby a pak z ní upletu svetr.

 

  • Ochutnat Bujabézu ve Francii

  

  • Vylézt na Eifelovku, navštívit Louvre a projít se po Bretani

  

  • Zúčastnit se tanečního kurzu

  

  • Zažít TFP focení z pozice modelky

 

  • Stát se digitálním nomádem…

a prožít rok tak, že strávím každý měsíc v roce v jiné zemi

 

  • Začít dělat bojový sport

Ideálně asi kick box nebo wu-shu.

 

  • Vyzkoušet si chodit na jógu

– mám za sebou tři lekce. Pokaždé, když jsme se octli na zádech na podložce jsem si schrupla. Moje představy jóga nesplnila a myslím si, že na ni nejsem vhodný materiál.

  

  • Ochutnat pražené kobylky

Někomu to přijde jako totální humus, ale já bych to ráda vyzkoušela.

 

  • Zaplavat si s delfíny

Přiznávám, že jsem typ člověk, který je shcopný se utopit, jen když se vedle něj ve vodě mrskne kapr. Nicméně delfín je pozoruhodné zvíře a moc ráda bych si s ním zaplavala a „zasmála se“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  • Zkusit si začít fungovat jako fotografka

 

 

  • Založit „neosobní“ hodně navštěvované stránky
  •  

    Mít pořádný design stránek vytvořený namíru pro mě

    – považuji za splněné. Se současným vzhledem jsem na 95% procent spokojená. Chybějících 5% mi vynahrazuje fakt, že jsem vše zvládla vlastními silami. 

 

  • Podívat se do Holandska

 

 

  • Navštívit Řím

 

 

  • Dostat se na psychologii na MUNI nebo UK
  • Začít chodit do kurzu, kde se naučím hypnózu
  • Sama zažít hypnózu
  • Koupit si opál
  • Koupit si dům

 

5 komentářů: „Přání

  • 10.5.2016 (10:16)
    Permalink

    Kdykoliv 😀 Budeš první člověk, kterého potkám díky blogu 🙂

    Reagovat
  • 11.8.2016 (21:02)
    Permalink

    Něco máme určitě podobné. Třeba Řím. Ale získat titul a je ti jedno z čeho a kde? To je přeci zbytečné a popírá to ten poslední bod. (Musela jsem si rýpnout. )

    Reagovat
    • 12.8.2016 (8:33)
      Permalink

      Máš naprostou pravdu! 🙂 Teď si uvědomuju, že bych jednotlivé body měla nejen přidávat, ale i ubírat.
      Postupem času jsem dospěla k názoru, že mi zálež na tom, co vystuduju a ze svého oboru jsem odešla. Teď je situace taková, že chci buď psychologii nebo nic 🙂

      Reagovat
  • Pingback: O tom, jak jsem k práci přišla | Antea bloguje

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *