Práce

Nedávno jsem skončila s prací za celkem dramatických podmínek a po nervy drásajícím měsíci se mi podařilo si najít svou vysněnou práci, alespoň tak se to zdálo…

 

Moje práce je tvůrčí a kreativní, což se dost špatně dělá, když jste zoufalí, na dně a nenávidíte se… Práce mě ale hrozně vyčerpává a mám pocit, že všechno dělám špatně, což byl do nedávna jen pocit, ale nakonec jsem si to přivolala… Navíc je v Praze a ačkoliv 2x týdně pracuji z domu, tak 3x týdně vstávám ve čtyři ráno a jsem k smrti vyčerpaná. Takhle to dlouhodobě nepůjde… nedávno jsem absolutní náhodou narazila na práci jako ušitou pro mě u nás na Vesnici, za velice luxusní peníze. Rozhodla jsem se to zkusit. Byla jsem na pohovoru a teď čekám na výsledek a ten rozhodne o mém dalším životě. Pokud tu práci dostanu, stěhuji se zpět na Vesnici, ačkoliv v aktuálním rozpoložení bych raději byla v Brně. Pakliže práci nedostanu, vracím se do Brna a budu dál dojíždět. Proto jsem taky vůbec nepsala na blogu a Knižní týdeník taky leží, není prostě energie… 

Moje práce mě moc baví a každý den cítím, jak se něco nového učím, ale nesnáším být nováčkem a ničemu nerozumět. Je mi jasné, že tomu stejně neujdu, ale hrozně mě to stresuje….

 

Tenhle článek jsem psala ještě před Velkým odhalením, takže teď už víme, že to, že poseru vše na co sáhnu, byl naštěstí jen pocit…

 

V tuhle chvíli je situace taková, že pokud tu práci dostanu, tak jí vezmu, ale zároveň se budu snažit udržet i mojí pražskou práci, protože ji mám ráda a další práce nebude mít na můj vliv výkon. Jedině ho zlepší, protože budu muset být efektivnější a přestanu mít čas na to probrečet půlku každého dne (fakt nevím co se to se mou děje. Vlastně vím, děje se se mnou VB a jeho nová kámoška. Vážně by mě zajímalo, co budu dělat, až s někým začne chodit…)

Navíc mě prostě dvě práce uklidňují, protože se nemusím tak bát, co by se stalo, kdybych někde dostala výpověď. Takže ani můj pocit „všechno dělám špatně, oni mě vyhodí“ neprožívám tak silně….

 

Rozhodnutí bych měla obdržet do cca 10.11., takže už zbývají jen tři dny. Myslím si sice, že to stejně bude později, ale jak se to datum blíží, čím dál častěji kontroluji mail. 

 

Upřímně sama nevím, jak chci aby to dopadlo. Když tu práci dostanu, budu bydlet na Vesnici, na místě, kde sice lidi zběžně znám, ale nemám tam žádné přátele, nejsou tam žádné nové tváře, obchody ale je tam VB, který poslední dobou nevynechá příležitost mi ublížit. Začínám si pomalu myslet, že to není nevědomky…) Ale je tam velice lukrativní práce, která když pomineme ty peníze, tak je hodně zajímavá, je to výzva a navíc už je to fakt pozice, která mi i do budoucna zajistí další super místa… takže jo, tu práci bych chtěla. Chci mít možnost si sama rozhodnout o svém životě… Navíc všichni moji prarodiče bydlí do 10 km a už to zřejmě nebude nadlouho. Jedna babička je po operaci očí a druhá babička, ta které jsem se tolik chtěla po rozchodu vybrečet na rameni, skončila na kapačkách v nemocnici a selhávaly jí játra. Naštěstí je už vše ok, ale teď si alespoň můžu představovat, jaké by to bylo jí všechno říct a vím, že tam je a můžu za ní přijet… ale jak dlouho? A děda? Ten byl v pondělí na tahání stehů z nohy, zase na něj spadla motorka… ale ten děda, kterého jsem znávala je pryč už celé roky… takže pokud dostanu příležitost být nějakou dobu na Vesnici přijmu ji.

 

1 komentář: „Práce

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *