Povinná četba – Markéta Lazarová

Povinnou četbu nemá rád snad nikdo na světě, málo komu se jí ale podaří vyhnout a když už se číst musí, je dobré si vybrat takové knížky, které Vás s trochou štěstí mohou i bavit. Myslím si, že Markéta Lazarová je jednou z nich.

Markéta Lazarová je poměrně známý příběh z pera Ladislava Vančury. Odehrává se v okolí Mladé Boleslavi a jeho hlavními hrdiny jsou příslušníci rodu Kozlíků a Lazarů. Obě dvě rodiny se živí jako lapkové. Když proti nim král vyšle vojsko, požádá starý Kozlík o pomoc Lazara. Ten ale Kozlíkova syna zbije a vyžene. Aby ze sebe Mikoláš, drsný a neotesaný bojovník, smyl tu pohanu, unese Lazarovu dceru Markétu, křehkou, jemnou a slabou dívku vychovanou pro klášter.
V té době se do zajetí starého Kozlíka dostane hraběcí syn Kristián, ke kterému zahoří láskou jedna z Kozlíkových dcer, divoká a nespoutaná Alexandra.
Zatímco vztah Alexandry a Kristiána komplikuje jazyková bariéra, protože on je němec, vztah mezi Markétou a Mikolášem žádných komunikačních problémů nemá. Hned první noc si Mikoláš vezme od Markéty, co chce a s nadsázkou se dá říct, že celý zbytek knihy se Markéta zmítá mezi fyzickou touhou a láskou k Mikolášovi a výčitkami svědomí z nemanželského vztahu a porušení otcova slibu, že půjde do kláštera.
V knize jde ale samozřejmě i o něco více. Jako vedlejší postavy se zde objevuje starý hrabě Kristián, otec zajatého Kristiána a hejtman Pivo, velitel královského vojska, které má za úkol Kozlíka dopadnout.
A to je v podstatě náplň celé knihy. Prchání rodu Kozlíků a Markétiny výčitky, v jedné chvíli se dokonce i pokusí o sebevraždu a dramaticky si vrazí nůž do prsou, má ale smůlu a trefí se „do šestého mezižebří blízko k srdci“. Ale ne dost blízko, takže se jí nic nestane.
Příběh končí, když vojáci konečně Kozlíka dostihnou a dojde k boji. Starý Kozlík je těžce raněn a zajat. Těhotné Alexandře se podaří s několika včetně Mikoláše a Markéty uprchnout. Kristián ale zůstává s otcem, který se mezitím dostal také do Kozlíkova zajetí, když si pak svou volbu rozmyslí, je pozdě, neví, kde by měl uprchlou Alexandru hledat.
Po čase na sebe narazí, ale hýčkaný hraběcí syn se mezitím pomátl a tak dosud roztrpčená Alexandra jej zabije. Ale už v okamžiku, kdy mrtvý Kristián dopadne na zem, si uvědomí, co udělala, jenže je pozdě, Kristián je mrtvý a z ní vražednice, která si nepřeje nic jiného než zemřít také.
Zatímco se Alexandra utápí ve svém žalu, vydává se Mikoláš s bratry a najatou čeledí osvobodit otce. Akce se ale nepodaří a sám Mikoláš je těžce raněn a upadá rovněž do zajetí.
V té době se Markéta nachází v klášteře a konečně se jí podaří se jakžtakž vyrovnat se, se svou láskou k Mikolášovi a přestat se za ni nenávidět. Když se doslechne, že Mikoláš byl odsouzen ke smrti, vypraví se do města a před vykonáním rozsudku se s Mikolášem vezmou, jak původně plánovali. Pak ho Markéta sama doprovodí k šibenici a podpírala ho cestou.
Po jeho smrti se Markéta odebrala do ústraní a porodila syna Václava. Rovněž Alexandra porodila syna, ale hned po porodu si vzala život a tak obě děti vychovala Markéta.
Kniha se mi líbila a rozhodně se jedná o povinnou četbu, která se dá celkem dobře přečíst. Rozsah knihy je 128 stran a děj je celkem dobře zapamatovatelný. Květnatý sloh, kterým Vančura píše je sice občas trochu nepříjemný a vyžaduje větší soustředění na čtení, přesto ale trvám na tom, že Markéta Lazarová, patří mezi pěkné knihy povinné četby a jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Kromě toho, že to bude neocenitelné u zkoušek, tak je to jedna ze základních a známých knih české literatury a protože se považuji za poměrně vzdělaného člověka s všeobecným rozhledem, připadala jsem si vždy trochu nepatřičně, že jsem takhle „provařenou“ knihu dosud nečetla…
Říjen 2015

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *