Pour féliciter 2017

Rok 2016 je konečně pryč, byl to dosud nejhorší rok mého života a pevně doufám, že jemu podobný už nezažiju. Nehodlám, ale psát o minulosti, protože za tou jsem se rozhodla udělat tlustou čáru…

Tenhle článek je o mých představách a plánech pro následující rok 2017.

Předsevzetí mám v podstatě jen dvě a obě se ještě váží k minulosti. Chci udělat poslední tečku za svým bývalým vztahem. Což v tuto chvíli znamená sundat si z krku přívěsek, který mi VB vyrobil na začátku našeho vztahu a říct mojí babičce a zbytku rodiny, že jsme se s VB rozešli, pak už bude vše absolutně dokonáno. Na oboje jsem si dala lhůtu do 5.3., protože v ten den to bude přesně rok od rozchodu…

A teď už z vesela:

V roce 2017 dosáhnu věku ve kerém jsem doufala mít své první dítě. Je více méně jasné, že tohle už nestihnu. Rozhodla jsem se spolknout pocit hrůzy, z toho, že to vypadá, že skončím bezdětná a opuštěná a udělám to nejlepší co mohu – užiju si to! (to že jsem ještě volná, ne výhled na bezdětnost)

Protože buďme upřímní, co se dětí týká, „koudel“ mi začne hořet až kolem třicítky, takže mám ještě nějakou dobu čas. Teď mi ale život přinesl jiné karty. Vypadá to, že v práci dostanu smlouvu na HPP a já tiše doufám, že s ní přijde i zvýšení platu a vzhledem k tomu, že směny si mohu plánovat tak jak chci tzn. mohu mít klidně i 14 dní volna (při správném naplánování by to mohl být možná i měsíc) rozhodla jsem se využít toho, že mám finanční zodpovědnost jen sama za sebe a chci letos cestovat.

 

Ráda bych navštívila:

  • Anglii
  • Francii
  • Nějakou mořskou destinaci např. Itálii, Španělsko, nebo Portugalsko.

 

Největší plán, který ale do roku 2017 mám je pořízení vlastního bydlení. Moje představa je malý, starý domek na Vysočině s velkou zahradou. Inzeráty sleduji už velmi dlouho, takže vím, že  má představa o poměru „ceny/výkonu“ je reálná, ale přeci jen je dost vysoká, takže pečlivě hlídám inzeráty a doufám, že se na mě usměje štěstí. Nečekám, že bych v domku ihned začala bydlet. Spíš se mi jedná o to, mít konečně svůj domov (od rozchodu s VB jsem defacto bezdomovec), navíc potom co jsme se po rozvodu rodičů přestěhovali z RD s malým hospodářstvím do bytovkového bytu jsem přísahala, že já budu bydlet v domku a moje děti nikdy neskončí v bytovkovém „pekle“.

Toto byly plány, které jednak vyplynuly ze situace a druhak už k nim mířím velice dlouho a jsou naprosto reálné.

 

Co bych si ale do nového roku přála bez ohledu na realitu, pravděpodobnost a cokoliv jiného,  kromě zdraví a štěstí?

Chtěla bych zase mít lásku. Ten pocit, kdy někoho miluju a ten někdo miluje mě, kdy žijeme spolu uzavření v malé bublině a můj den začíná a končí s úsměvem milovaného člověka… Mít zase důvod proč žít…

 

Ale jsem realistka.

Patřím mezi velice nedůvěřivé lidi a vždy jsem se vztahů bála a držela jsem se od nich stranou. S VBm jsem původně vůbec chodit nechtěla, ale nakonec mě přesvědčil, že mu můžu věřit a že on mi neublíží – byla to chyba, ublížil mi jako nikdo na světě a já nevěřím, že budu ještě někdy tak hloupá/odvážná a pustím se znovu do nějakého vztahu. (což je, připouštím, dost smutné…)

 

 

3 komentáře: „Pour féliciter 2017

  • 1.1.2017 (12:02)
    Permalink

    Přeji ti, ať se ti splní vše, co si přeješ! Zároveň ale nebuď smutná, jestli se něco nevydaří. Tím myslím především tu lásku. Tu si podle mě nejde vypřát. Na tu člověk narazí náhodou a pěkně ho to liskne přes čelo! 😀 🙂

    Reagovat
    • 1.2.2017 (7:49)
      Permalink

      Děkuju 🙂
      Tak doufám, že má pro mě náhoda něco přichystaného…. 🙂

      Reagovat
  • Pingback: Knižní výzva 2017 | Antea bloguje

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *