Potkala jsem na Zelňáku Zdeňka Svěráka

Na tenhle týden jsem měla v plánu pár zážitků, ale víte jak to je: „člověk míní, osud mění“ naštěstí jsem nakonec o zážitky ochuzená nebyla. A ty nečekané bývají přece nejlepší, ne?

 

Dneska jsem se vydala na nákupy nečekaně brzy. Nemohl za to ani tak počínající hlad, jako můj spolubydlící.  Má opačný režim než většina lidí včetně mě, tzn. on v nocí bdí a ve dne spí. To je pro mě docela problém, protože se budím mezi osmou a devátou a je mi blbý dělat v pokoji kravál, což mě ale zdržuje od práce.

Tak jsem se dneska vydala na nákup než se vzbudí.

Spokojeně jsem se vracela z Tesca. Měli Perwoll na černé prádlo za polovinu a mě zrovna při minulém praní došel.

Na Hlaváku jsem se rozhodla, že nepůjdu jako obvykle přes Šilingrák, ale vezmu to mojí oblíbenou nákupní Masarykovou ulicí, alespoň budu mít na co koukat!

Jenže, jak jsem se snažila trefit správnou odbočku, která by mě přivedla na mojí zastávku zamotala jsem se a najednou koukám a jsem na Zelňáku a je tam trh!

Nikdy nedokážu stánkům odolat a když je tam spousta zelené a navíc i kytek, ani se nesnažím. No co! Výpravu za medvědím česnekem už nestihnu a na trzích bych si mohla koupit alespoň svazeček na chleba. S touto myšlenkou jsem zamířila ke stánkům. A koukám, že pár kroků přede mnou fotí někdo děti a dědu.

 

Hlavou mi proběhlo, že jsem ani netušila, že je na Zelňáku něco pamětihodného, ale pak mi došlo, že to asi jen bude dokumentace společně strávených chvilek dědy s vnoučaty. Jenže, když jsem se podívala na fotografa, všimla jsem si, že je také bělovlasý! Dva dědové? Že by staří gayové, kteří na sklonku života využili svobody současnosti?

Jenže proč se ten fotící děda, chová vůči tomu focenému tak poníženě?

Podívala jsem se znovu na foceného dědu a koukám, on je to Zdeněk Svěrák! Ano, ten herec, spisovatel, duchovní otec mého a VBho oblíbeného Cimrmana… a zároveň moje noční můra z Vratných lahví, Tří bratrů a Lotranda a Zubejdy.

 

Je mi jasné, že moje reakce by měla být asi taková:
„Ježišmarjá, lidičky, kde jste kdo? To je přece pan Svěrák!“ Pak bych se měla neohrabaně přihrnout k Z. Svěrákovi, upoceně mu pumpovat rukou na pozdrav a mezi prosbami o selfie bych na něj měla chrlit dotazy typu: “ A co vy tady v Brně, pane Svěrák? Přišel jste se podívat na trhy, že jo! Nojo, vždyť dneska je tak krásně. A jak se pořád máte? Co manželka, děti, vnoučata….?“

 

Myslím, že větší zážitek než já by z toho měl nebohý pan Svěrák. Ten by si možná kromě zážitku odnesl i náběh na infarkt.

 

Upřímně se přiznám, že když jsem ho viděla, jak se tam musí fotit a všímat si cizích lidí, bylo mi ho líto. Je mi jasné, že když si vybíral svůj styl života, byl si vědom toho, že půjde ruku v ruce se ztrátou soukromí. Ale když si představím, že bych byla na jeho místě, asi by mě kleplo!

 

To si vážně nemůže v klidu vyrazit ani do Brna na Zelňák, aniž by se musel bavit s cizími lidmi, být k nim vstřícný a přenést se přes to, že si o něm „nenápadně“ šušká půl Zelňáku?

Módu selfí jsem nikdy nepochopila, naopak, vždy jsem jí tiše opovrhovala a silně pochybuji, že já si udělám někdy jinou společnou fotku než s Ciri a snad jednou i mými dětmi.

 

Situaci na Zelňáku jsem nakonec vyřešila, tak abych se za sebe nemusela stydět. Protože dělat úplně jakoby nic se mi zase nechtělo.

 

Koupila jsem si sazeničku měsíčních jahod a medvědího česneku – jupíííí, konečně mám svého vlastního medvídka! A když jsem se u stánku potkala s panem Svěrákem, jednoduše jsem ho pozdravila a pokračovala v krasojízdě. On mi odpověděl a z jeho trochu překvapeného výrazu usuzuji, že se mu asi moc často nestává, že když ho někdo pozná, spokojil by se „jen“ s normálním slušným pozdravem a nic po něm nechtěl.

 

 

Co vy na to?
Patříte k lidem, kteří bez selfie tyče neudělají ani krok, nebo dáváte přednost tomu zvěčnit si svůj zážitek jinou formou?
Třeba blogem? 🙂

 

2 komentáře: „Potkala jsem na Zelňáku Zdeňka Svěráka

  • 6.4.2018 (6:43)
    Permalink

    Hele pozdravila ho mladá a krásná žena, asi se divil, že ona fotku nechce, neb zrovna tu ny rád drapnul a odpočinul si od děti a tak 🙂 já se více začala fotit až se Svištěm a co nosím- šátky a nosítka. Každý šátek je kus příběhu a já ty fotky pak tisknu a až bude větší, příběhy bude poslouchat. Chudák 😂

    Reagovat
  • 7.4.2018 (15:12)
    Permalink

    On byl ráno i u nás ve vile Tugendhat. Hrozně milý a slušný. Narozdíl od většiny lidí, kteří nedokážou pochopit, že je vila plná a zarezervovaná na dlouho dopředu, tak přišel, pozdravil, poprosil o lístek do zahrady, že večer mají představení a chtěli se jenom mrknout. Nechtěl soukromé prohlídky, nic nevymrčoval. Hrozně milý a báječný pán.
    Zlepšil nám všem den.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *