Osobně o sobě

Poprvé na larpu!

Strávila jsem dva dny ve 13. století! Ani nevím, jak se to stalo, bylo to skoro jako sen. Zavřela jsem oči a když jsem je znovu otevřela, stála jsem na hradě, oděná v teplých vlněných šatech, stejně jako všichni okolo. Do očí mě štípal kouř z nedalekého ohně pod kterým kuchaři připravovali jídlo . Sen se stal skutečností, byla jsem ve středověku!

Vyzkoušet si larp jsem toužila už od svých nácti let. Postupem času jsem tu ale myšlenku odsouvala do pozadí a ona ztrácela na intenzitě až jsem úplně zapomněla, že tam je. Dokud mi před rokem (tak dlouho tenhle článek čeká na zveřejnění) uprostřed noci nenapsal můj kamarád.

Chystají larp, vypadla jim postava a nikdo nemá čas. Hra začínala druhý den večer. Bylo to buď ano nebo ne. Po téměř tří hodinovém výslechu, kdy jsem z něj mámila všechny možné podrobnosti jsem řekla ano! Ani nevím proč. Snad v tom hrálo roli, že letošní rok měl být pro mě výjimečný, snad to, že Mallorka byla pro mě stejně nečekaná a super, snad i to, že si začínám uvědomovat, že si opravdu můžu dělat co chci. Chtělo se mi prostě říct ano! A bylo to jedno z mých nejlepších “ano” v životě.

Netrvalo ani 24 hodin a stála jsem v autentickém vlněném kostýmu, uprostřed promrzlého hradu, obklopená dalšími cca 70 cizími lidmi, kteří se ale všichni navzájem znají, radostně se objímají, povídají si a snaží se konverzovat i se mnou jako bych byla jedna z nich… Totální panika, tomuhle už jsem dávno odvykla. K tomu všemu byl všude hrozný zmatek, bála jsem se začátku hry. Byla jsem jedna z hlavních postav, ale nikdy předtím jsem to nehrála a nechtěla jsem to nikomu zkazit… Byla jsem ze všeho absolutně vykulená ale strašně nabuzená.

Nesnáším hraní jeptišek! 🙂 Ale k pobavení svému i okolí vždycky nějakou vyfasuju a vymyslet důvod, proč zdrhnout z kláštera dá občas fušku… 😀

 

Paradoxní na tom bylo, že jsem tam vůbec nemusela být. Mohla jsem se kdykoliv sebrat, odejít a nikdo by mi neřekl nic horšího, než že je to škoda. Jenže já jsem odejít nechtěla. Ti lidi se mi fakt líbili. Byla to přesně ta sorta “podivínů” (čti originální lidi se zajímavými zájmy, životy apod.), kterými se ráda obklopuji, kteří mě zajímají a mezi které, dokážu zapadnout.

A navíc ta role!!! Intrikářská šlechtična, které jde o život! Nemůže nikomu věřit, každý ji může chtít dostat… Potřebuje přežít, ale jak to má udělat, když je jí v patách její minulost a ještě ke všemu okolo řádí inkvizice?!

Nechci spoilovat, takže to shrnu tak, že kdybych si ze všech cca 80 postav měla vybrat, zvolila bych si ji! Byla perfektní a pro mě jako dělaná!

Moje nejoblíbenější fotka. Tohle jsem opravdu já. Nehraju. Sedím sama na hradbách, spokojeně se vyhřívám na slunku a pozoruji cvrkot na nádvoří. Co víc si přát? 🙂

Atmosféra celého larpu byla úžasná. Sice nemám srovnání, ale celý přístup organizátorů byl nesmírně vstřícný. Od zajištění naší bezpečnosti a bezpečnosti celé hry, tak po důkladnou péči, abychom se během hry cítili komfortně a nemuseli se stresovat. Neomezovali nás, ale dali nám možnost, jasně vyjádřit naše hranice, takže ve hře nehrozila žádná nedorozumění a mohla proběhnout maximálně příjemně. A taky že proběhla! A to říkám z pohledu původně pořádně vystresovaného člověka, co nemá rád cizí lid, neznámé situace, neznámá místa a lidi, lidi a lidi…

Když larp necháte pohltí vás a vy se opravdu ocitnete ve středověku. Skutečně to prožíváte. Radost, smutek, strach, naději… Nikdy bych nevěřila, že je to možné… Ale věřte mi, že když na vás v noční kapli huláká rozzuřený biskup máte sakra nahnáno…

Byla jsem obrovsky nadšená a nemůžu se dočkat svého dalšího larpu. A vzhledem k tomu, že tenhle článek vznikl před rokem, spokojeně můžu říct, že jsem od té doby na Lipnici nevynechala jediný běh. Zažila jsem pár dalších postav a fungovala jsem i jako CP (cizí postava), tzn. pomocná ruka orgů. Pokaždé to byl parádní zážitek. A už se nemůžu dočkat až za pár dní proběhne další běh mé nejoblíbenější hry, ta která pro mě všechno začala. Rozhodně tam nebudu chybět!  A dokonce jsem k larpům přivedla i bráchu, který je stejně nadšený jako já a od své první Lipnice už taky žádnou další nevynechal…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *