Playstation

aneb nový člen domácnosti…

Je to už déle než měsíc, co se naše malá domácnost rozšířila o nového člena. Pořídili jsme si (VB si pořidl) nový playstation. Původní myšlenka jeho pořízení se mi zdála docela dobrá a tak jsem i přes značné (velmi značné!) finanční náklady souhlasila. Bohužel ale netrvalo dlouho a nenápadné malé černé „koťátko“ se v mých očích proměnilo v tygra.
Her není nikdy dost…
Začalo to krátce po pořízení, kdy nám téměř denně chodili poštou další a další hry. Už tak značné (velmi značné!) finanční náklady stále rostly a mně se pomalu začínaly před očima dělat mžitky.
Nesnáším minecraft…
V životě nepochopím, proč u zařízení které stálo cca 12 000,-, musím koukat na debilně rozkostičkovanou hru (údajně super retro vzhled) a bavit se tím, že si v pustině postavím metro a ovládat to nešikovným joystickem přes půl pokoje…
Myšlenka hry dobrá, ale dokud nebude mít normální vzhled a nebudu ji mít danou na PC, tak ji ode mne držte dál.
Střelba bez konce…
Další libůstka, kterou s novým členem domácnosti zažívám, jsou střílečky. Asi dva dny v kuse jsem poslouchala neustálé rámusení střelby. Myslím si, že to, že se playstation dožil dne třetího, je z mé strany důkaz úctyhodné sebekontroly, zejména, když jsem toho rámusu měla plné zuby po první půl hodině.
Kamarádi nadevše…
Jak už to při pořízení nového člena rodiny bývá, začaly se zvát návštěvy, aby se náš drobeček ukázal. Ze začátku to bylo celkem fajn, ale když už druhý den potřebujete vyžehlit a pořád musíte někoho přeskakovat a vůbec celkově to, že máte návštěvu a musíte se alespoň v základě nějak chovat je svazující, omezující a … otravné. I když proti těm kamarádům nic nemáte a rádi je vidíte (jen ne každý den do jedenácti večer, když ráno vstáváte.)
Další věc, která se s přírůstkem dělá je, že se chodí ukazovat. A protože VBho kamarádka bydlí jen několik pater nad námi, začal se drobeček chodit ukazovat tam. Zapojil se a hrálo se. Mně už od začátku celá ta myšlenka hraní na televizi příliš neoslovila, ale když přišly pohybovky zaujalo mne to a chodili jsme všichni tři. Jenže zatímco mě, stačí u kamarádky a jejich známých strávit při hraní tak 1-3 hodiny, tak VBmu v žádném případě. Takže se už několikrát stalo, že zatímco já jsem kolem desáté unaveně odešla spát, VB se mi vracel domů až ve tři hodiny ráno (a ještě měl tu drzost se tvářit, jako by to bylo naprosto normální. Btw. nezabili byste ho?!)
Tu první noc, co se mi vrátil nad ránem, jsem zjistila, že ten zatracený černý krám nenávidím.
Přesto nám do bytu přibyl ještě jeden a ten paradoxně zmírnil můj odpor k tomu prvnímu. Protože druhý byl pořízen na aukru a s mírným ziskem bude prodán, což v mých očích alespoň trochu zmírní finanční provinění toho první.
A před chvíli jsem se dozvěděla, že je na cestě i třetí, kterého čeká stejný osud, jako toho druhého a ten první to bude mít v mých očí zase o trošku lepší.
A co vy, máte doma playstation a baví Vás oba? Jak často hrajete a které hry máte nejraději?
Květen 2015

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *