Už je to pár měsíců, ale pro mě to je jako včera. Přijela jsem na Vesnici. Byla jsem rozrušená a smutná, chtěla jsem být sama a zároveň s někým. Zašla jsem si k VBmu půjčit Ciri a šly jsme ven. Bylo už po začátku zimy a neuvědomila jsem si, jak brzo se stmívá. Zdržely jsme se na pláži. Když mi není ok, vždy mě pohled na vodu uklidní… Domů jsme se vracely už za šera zkratkou přes les. Šla jsem tudy nejméně stokrát, ale na tuhle cestu nikdy nezapomenu…